S přítelem žijeme v poměrně velkém bytě 4+1, ale i přes to mi tu chybělo místo, které by bylo jen moje. Na první pohled celkem jednoduchý úkol, na ten druhý nesplnitelná mise.
Trošku lituju, že nemám fotky pokojíku ještě před tím, než jsme ho začali vyklízet. I když možná je to lepší, stejně jediné, co byste viděli, by byla kopa věcí. Místnost totiž byla narvaná vším možným a najít si cestičku ode dveří k oknu byl téměř nemožný úkol. Jednoduše se do pokoje odkládalo vše, co nebylo potřeba. A tak začalo třídění a vyhazování věcí, aby vznikl prostor, se kterým by se už dalo pracovat dál. 

První fáze tedy byla jasná, vyklidit místnost alespoň do podoby, jakou vidíte na fotkách. Z toho všeho, co v pokoji bylo, zůstala nakonec jen postel a jedna polička. Věděla jsem, že bych do pokoje chtěla stůl, u kterého bych mohla být na notebooku tak, abych neměla problém s chytáním signálu na internet. Ten jsem nakonec koupila za pár stovek z druhé ruky. Ve stejném období jsem si koupila i dekorační polštářky a deky v Pepcu, aby uklizenější část pokoje působila útulněji.
O pár týdnů později přišlo na řadu vystěhování všech věcí, malování a koupení nového koberce. To byla pro mě trošku výzva, protože jsem neměla úplně představu, jaký bych chtěla a v obchodě mě ani žádný nezaujal. Hlavně jsem byla i dost nemile překvapená z cen. Nakonec jsem uviděla zabalený poslední kus koberce, do kterého jsem se hned zamilovala. Láskou na první pohled byla i klasická knihovnička z Ikei, u které se mi líbí, jak je variabilní a že se k ní dá pořídit spoustu různých výplní jednotlivých políček. Na úplný závěr jsem si pořídila židličku ke stolu, která je spíš takovým pohodlným křesílkem a vše doladila mými oblíbenými obrazy z Poster Store (článek tady).

Moje dva oblíbené kousky z Ikei - knihovna Kallax a židle Skruvsta. Jsou to první dva větší kousky do domácnosti, co jsem si v Ikei koupila a jsem příjemně překvapená, jak jsou věci kvalitně zpracované a jak se pohodlně používají.

Jelikož je to menší prostor, nechtěla jsem ho ze všech stran zbytečně zaplnit nábytkem, proto druhá strana pokoje zůstává prázdná a na zeď jsem si dala jen dekoraci v podobě něžných obrazů.

Prochází i vaše bydlení teďka nějakou proměnou? Zvelebujete si své domovy?

♥

Podzim je tady a s ním i ideální čas zachumlat se pod deku a přečíst si nějakou pěknou knížku. Tak třeba využijete i některých z mých tipů.

 Hotýlek | Alena Mornštajnová
Po přečtení Hany jsem chtěla tvorbu paní Mornštjanové prozkoumat více a přečíst si i další knihy od ní. Tou druhou byl právě Hotýlek. Podobně jako v Haně, i v této knize se propojoval příběh jedné rodiny, jejich jednolitých členů a jejich životních osudů. To vše zasazeno do kontextu druhé světové války, nástupu komunistů a životu v komunistickém režimu. Námět to byl sice zajímavý, ale v některých ohledech mi knížka přišla nepravděpodobná a konec uspěchaný. Znovu bych si ji už přečíst nemusela.

Slepá mapa | Alena Mornštajnová
Ve Slepé mapě opět sledujeme osud úzké skupiny lidí a jejich životních příběhů v průběhu 20. století. Okrajově první světovou válku, nástup nacismu, druhou světovou válku a život pod nadvládou komunistů. I když kniha dobře vykresluje život obyčejných lidí (nejen) v období vlády komunismu, úplně jsem se nemohla zbavit pocitu, že čtu stejnou knížku jako Hotýlek jen s jinými jmény. Aby nedošlo k omylu, příběh je jiný, ale základ zůstává stejný. Kniha se opět dobře četla a příběh se mi líbil více než ten v Hotýlku, jen si nejsme jistá, jestli mě láká si od autorky ještě něco přečíst. V nejbližší době nejspíš ne.

Deset let se ségrou | Lucie a Nicole Ehrenbergerovi
Knížka, která popisuje deset let společné práce na značce A Cup of Style. Já holky sleduju už možná i osm let, takže mám pocit, že už je vlastně znám, proto jsem si knížku ani nechtěla kupovat, protože jsem měla pocit, že by mi nic nového nepřinesla. Nakonec ale zvítězila zvědavost a chuť holky podpořit, a tak jsem si knihu koupila i já. 
Přečetla jsem ji během dvou dnů a byla jsem sama překvapená, jak moc příjemné čtení to bylo. Znovu jsem si uvědomila, proč blog vlastně píšu já a že je to něco, co mě neskutečně moc baví a naplňuje. 
Holky jsou neskutečnou inspirací ve všem, co dělají a jaké žijí životy.

Vězeň času | Matt Haig
Knížka s pro mě zajímavým námětem o tom, jaké by to bylo, kdybychom byli takřka nesmrtelní. I přes to, že se mi ne vždy kniha líbila a nemohla jsem se ubránit pocitům, že některé věci byly v ději navíc a kazily mi celkový dojem z příběhu, jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Myslím, že celkem realisticky zachycovala, že být nesmrtelní vlastně není žádná výhra a po čase by nás i to omrzelo. Celkově jsem ale od příběhu čekala víc a nemyslím si, že bych si Vězně času chtěla ještě někdy přečíst znovu.

Sedmilhářky | Marika Šopovská, Berenika Kohoutová
Knížka ve formě blogových zápisků, které si mezi sebou Marika s Berenikou vyměňovaly. Jedná se o pohodové a odpočinkové čtení, které příjemně uteče, nečekejte ale žádnou kvalitní literaturu.

A co jste přečetli vy? Čtete během podzimu více?

♥