Za poslední týdny jsem opět nashromáždila pár věcí, které jsou u mě novinkami a které bych Vám dneska ráda ukázala. 

Deník Tam & zpět
Pětiletý deník Tam & zpět je věcí, kterou jsem si strašně moc přála. Nikomu jsem o tom neříkala, a proto mě strašně moc mile překvapilo, když mi ho kamarádka dala jako dárek k Vánocům. Pokud tento deník neznáte, tak se jedná o jakýsi zápisník, ve kterém máte na každý den v roce jednu otázku. Odpovědi na tyto otázky si v průběhu pěti let zapisujete do připravených políček na stránce. Získáte tím tam jedinečný a osobitý pohled na to, jak jste se v průběhu let změnili a posunuli.

Květinové šaty ze ZOOTu
V posledních dvou měsících jsem se snažila online nákupům vyhýbat, když jsem ale náhodou našla na ZOOTu tyto šaty, nemohla jsem odolat. Jsou nádherné, něžné, rozevláté a já je miluju. Navíc díky slevám jsem za ně dala necelé čtyři stovky z původních 1750,- korun.

Květnový DM box
Tento týden byl v DM k dostání DM box, který jako vždy byl plný nejen kosmetiky. Pokud můj blog sledujete, tak určitě víte, že já tyto boxy miluju a moc ráda si je kupuju. Kvůli práci jsem tentokrát pro něj musela poslat přítele a jsem moc ráda, že se mu podařil koupit přesně ten, co jsem si přála nejvíc. Upřímně se nejvíc těším na znovupoužitelné odličovací tamponky, jelikož jsem si je sama chtěla už dlouho pořídit.

Dekorace z Kiku
Nejsem si jistá, jestli jsem to už na blogu psala, ale v bytě, ve kterém s přítelem bydlím, si dávám dohromady takový svůj pokojíček. Zatím jsme ve stadiu, že jsme ho jakž takž uklidili, koupila jsem si sem stůl a nakupuji si sem i nějaké dekorace. Během léta doufám, že mi přítel pokojík vymaluje a dokoupím si sem nějaký nábytek, aby to byla plnohodnotná místnost. Zatím jsem ale u nákupu alespoň drobných dekoracích, abych si to tady zpříjemnila a cítila se tu lépe, proto jsem se nemohla dočkat, až se budu moc podívat na dekorace do Pepca a Kiku. Upřímně jsem byla dost zklamaná, ale i tak jsem si něco nakoupila. 
Neodolala jsem šperkovnici, která má nahoře rozdělených šest políček a ještě jeden šuplík a pokladničce ve tvaru kufru s nápisem "TRAVEL". Každá z těchto věcí stála stovku.

 Kolečkové brusle
Je jedna z mých nejlepších investicí tohoto roku. Jezdit na kolečkových bruslích mě vždycky bavilo, jen ty, co mám u rodičů, jsou už dost ošoupané, a proto jsem se rozhodla koupit si v Brně nové. Nakonec jsem si vybrala tyto, se kterými jsem moc spokojená.

Demi Lovato
Demi Lovato se v mých oblíbencích objevila naposledy na konci října a už o ní opět píšu. Se svým novým album a dokumentem "Dancing with the Devil" ohlásila velký come back a mě si zas a znovu získala. V dokumentu jsem jí ne všechno věřila a některé skutečnosti mi přišly dost zvláštní, nic to ale nemění na tom, že toho má za sebou víc než dost a její nové album, které vychází z jejích životních zkušeností, za poslech určitě stojí. 

♥

 Pomalu si už ani nepamatuju, jaké to je si sednout k blogu a začít psát článek. V posledních týdnech sice články vycházely, ale byly to články, které byly předepsané a maximálně jsem něco málo do nich doplnila. Navíc se mi notebook z opravny vrátil teprve minulý týden, po více než měsíci a půl. Za ty týdny jsem si i úplně odvykla trávit čas na počítači a tak mě ani nelákalo na něm být. 
Co je u mě ale největší novinkou je, že už tři týdny chodím do práce. Do mojí první full time práce a je pro mě celkem masakr si navyknout na nový režim, přeci jen kolem páté ráno jsem naposledy vstávala na střední, což už je šest let. A tak si postupně zvykám a snažím se najít nějaký svůj systém jak fungovat a stíhat během dne více věcí. 
Myslím, že teď už se mi to celkem daří, ale zpět na začátek.

První den do práce jsem šla úplně rozklepaná, hrozně jsem se bála a netušila jsem, co vlastně čekat a co  vlastně budu dělat. První a druhý den byla naprostá katastrofa, až tak velká, že jsem se v úterý zhroutila a byla jsem odhodlaná tam už nikdy nejít. Ty první dva dny jsem seděla jen na "svojí židli", nikdo se mi nevěnoval a já si připadala úplně příšerně. Zmatená, ztracená a nešťastná. Když jsem se uklidnila, rozhodla jsem se, že vydržím do pátku a pak se uvidí, co bude dál. Ve středu jsem se začala zaučovat a najednou se věci začaly obracet k lepšímu. Moje "zaškolitelka" je naprosto skvělá, milá, hodná a myslím, že jsme si fakt sedly. Z počátku mi jednotlivé úkony přišly hrozně zmatečné, absolutně jsem netušila, co dělám a jen jsem se snažila věřit tomu, že ze začátku se mi toho bude zdát hodně, ale pak už to bude dobrý. 
Co je pro mě výzva je i to, že pracuji s lidmi v přímém kontaktu. V kombinaci s tím, že jsem introvert, který občas má problém si dojít koupit i housky do pekárny, komunikace nejen s cizími lidmi nikdy nebyla moje silná stránka a navíc mluvit s lidmi tak, že vím, co dělám, je pro mě velká výzva.
Často přemýšlím i nad tím, jestli je tohle ta práce, kvůli které jsem tak dlouho studovala. Upřímně na to, co teď dělám, bych ani titul nepotřebovala a napadalo mě, jestli mám tohle zapotřebí a jestli jsem neměla ještě počkat. Hodně jsem nad tím přemýšlela a postupně mi došlo, že mi ta práce teď může více přinést než vzít. Jsem ráda, že nějakou práci vůbec mám, že jsem tam byla přijata i bez předchozích pracovních zkušeností a že mi dali tu šanci. Je fajn, že díky této práci se otrkám, naučím se komunikovat s lidmi/zákazníky, získám praxi a aspoň něco si vydělám. Sice nevydělávám nějakou závratnou částku, ale vím, že moje měsíční náklady mi to pokryje a ještě něco mi zbyde. Navíc je skvělý pocit mít jistotu práce a peněz a jelikož pracuji ve státní správě, myslím si, že v dnešní době ta jistota zaměstnání v tomto sektoru je asi to nejlepší, co mě mohlo potkat.
Teď už mám za sebou tři týdny a myslím, že se to stále zlepšuje. Na práci jsem si zvykla, některé úkony už zvládám sama, každodenní kontakt s lidmi není tak hrozný, vlastně jsem za něj i ráda. Co mi strašně moc vyhovuje je to, že dodělám úkon, podám dokumenty člověku na druhé straně a tím to pro mě končí. Vyjdu z práce a mám naprosto čistou hlavu. Nepřemýšlím nad tím, jestli jsem něco neudělala špatně, jestli jsem všechno stihla a co mě čeká zítra. Úplný klid. Je to sice zodpovědná práce a musím si být jistá, že v momentě, kdy se se zákazníkem loučím, má všechno v pořádku, ale pak nic. Upřímně je to pro mě až zázrak, že to ta moje hlava neřeší a mám pocit, že to je jen další důkaz toho, že pro teď mám v práci zůstat.

Vlastně jsem tak nějak v šoku, co se všechno za tak krátkou dobu změnilo. Přijde mi to až neuvěřitelný, že se všechny ty věcí děly a dějí tak nějak přirozeně, samy.  Ale o tom třeba zas v jiném článku. 

Budu moc ráda, když mi do komentářů dáte vědět o Vašich prvních opravdových pracovních zkušenostech. 

♥

Dva měsíce uplynuly neuvěřitelnou rychlostí a já jsem moc ráda, že jsem přečetla spoustu knížek, o kterých se s Vámi může teď podělit. 

♥

 Ta přede mnou | J. P. Delaney
Thriller, který jsem zhltla za tři dny. Nikdy by mě nenapadlo, že by thriller mohl být žánr, který by mi až tak moc sedl. Od příběhu knihy Ta přede mnou jsem se nemohla odtrhnout. Líbil se mi vývoj hlavních postav i (pro mě) překvapivé zvraty. Vůbec bych se nezlobila, kdyby kniha byla delší. Skvělý čtenářský zážitek.

Surinam | Surinam kolektiv
Sbírka kratších zápisků z prostředí Twitteru. Některé příběhy byly vtipné, knížka se rychle četla, ale celkově jsem z knihy spíše zklamaná. Jelikož nemám Twitter, jednotlivé autory jsem neznala a ztrácela jsem se v tom, kdo je vlastně kdo. Jako oddychovka na jarní večery je to ale fajn. 

Královna a já | Sue Townsend
Knížka, kterou jsem našla u přítele doma. Anotace zněla fajn, ve VB vyhraje volby "progresivní" strana a královská rodina se musí přestěhovat do Předpeklí, kde jsou nuceni se téměř bez prostředků přizpůsobit tamějšímu prostředí. Ale knížka se mi zas až tak moc nelíbila. Vadila mi hrubost, ztrácela jsem se v postavách a celé mi to přišlo až moc. 

Eleanor se má vážně skvěle | Gail Honeyman
Knížka, po které jsem už několik měsíců pokukovala a přemýšlela jsem, zda si ji koupit. Jen mě její anotace vždycky odradila. Nakonec se ke mně knížka dostala a já ji přečetla jedním dechem. Naprosto jsem se do Eleanor zamilovala.
Tahle knížka za přečtení určitě stojí.

King | T. M. Frazier
O této knížce jsem psala samostatný článek, který si můžete přečíst tady.

Věčnoplamen (Strážce ztracených měst 3) | Shannon Messenger
I o této knížce jsem psala samostatný článek, který najdete tady.

Za zavřenými dveřmi | B. A. Paris
Další z thrillerů, ve kterém se prolíná přítomnost s minulostí. Zápletka zní celkem prostě, Grace si vezme na první pohled dokonalého muže, který po svatbě ukáže svou pravou tvář a odhalí své skryté úmysly. Příběh jsem přečetla jedním dechem za jeden den, ale upřímně si myslím, že autorka mohla do knihy vnést více napětí a neuspěchat tak moc konec. I tak ale kniha za přečtení stojí.

A co jste za poslední dva měsíce stihli přečíst vy? Zaujala Vás některé z knih, nebo jste ji dokonce už četli?

♥