První týdny po dokončení vysoké

 Tak strašně moc jsem se těšila, až si sednu k notebooku a budu si moc v klidu napsat tento článek, že najednou vlastně ani nevím, kde začít. Asi začnu s tím, že notebook mám stále v opravně a proto se omlouvám za mojí neaktivitu. Mrzí mě, že se oprava stále protahuje, ale bohužel s tím nic nenadělám.
O to víc času ale trávím v offline světě. Stále se snažím v tom všem najít nějaký balanc a zjistit, co se tak vlastně dělá, když se nestuduje.
Ale zpátky na začátek.

 Zdroj

Věděla jsem, že po skončení školy potřebuji nějaký čas pro sebe. Stresy s psaním diplomky a státnicemi si vybraly svojí daň a já věděla, že pokud chci být v pohodě, tak se nemůžu hned vrhnout na hledání práce. Zároveň těch změn pro mě za poslední ani ne rok bylo víc než dost. Já jsem člověk, kterému změny tak moc nevadí, vlastně je i vyhledávám. Zároveň ale potřebuji vždycky čas na to, abych je nějak zpracovala.
A na to jsem si ten čas nenašla.
Přesně před rokem jsem vydala článek s pozitivními poznatky z karantény (tady), kde jsem psala, že se chci osamostatnit. O tři měsíce později vyšel můj narozeninový článek (tady), kde jsem psala, jaké změny mě během roku čekají. Nevěřila jsem, že se to všechno stane. A ono se stalo a najednou jako kdyby mě zavalila ta realita a já se cítila ztracená. Bylo pro mě zvláštní, že studium najednou skončilo a já měla skočit do prázdna. Potřebovala jsem ten čas, abych zjistila, co se vlastně v tom dospělém životě dělá, jak chci trávit svůj čas a co dál. Ne, že bych tedy našla nějaké odpovědi.
A tak přešel Valentýn, přítelovo narozeniny a byl tu březen.
A přišel čas na to, abych si začala hledat práci.
Cítila jsem, že chci pracovat v tom oboru, co jsem vystudovala. Začala jsem hledat a zjišťovala jsem, že pozic, na které bych se hodila a cítila, zas až tak moc není. Nakonec moje hledání vyústilo k podání čtyř přihlášek do výběrových řízení.
Do začátku dubna jsem neměla zprávy z průběhu žádného výběrového řízení a tak mě čekala cesta na pracák. Věděla jsem, že to je jen přechodná stanice, i tak to byl ale hodně zvláštní pocit zařadit se oficiálně do evidence nezaměstnaných. Když tak dlouho studujete, nepředstavujete si, že tam skončíte. Ale taková je realita mnohých čerstvých absolventů.
Po šesti dnech na pracáku se mi ozvali z jednoho výběrového řízení, že sice na pozici, na kterou jsem se hlásila, mě nevzali, ale že mi nabízejí jinou pozici. Dala jsem si den na rozmyšlenou a vzala jsem to. Upřímně to asi není pozice, kde bych se viděla i třeba za pět let, ale myslím si, že je to skvělá příležitost a byla bych hloupá, kdybych to nevzala. Přeci jen jako čerstvý absolvent téměř bez praxe v oboru a v době kovidové si nemůžete příliš vybírat.
A tak už za pár dní nastupuji do mého prvního zaměstnání.
Mám strach, zároveň mám ale obrovskou radost, že se mi podařilo najít místo v oboru a že mám tuhle možnost. Je to úleva a aspoň nějaká jistota v této nejisté době.

V posledních týdnech mě i napadalo, že vlastně všichni ti, co tvrdili, že chodit "jen" do školy je vlastně bezstarostný život, měli pravdu. Všechno to papírování, zařizování a vyřizování všech možných věcí, je něco, na co Vás ani ta sebelepší škola nepřipraví.

A tak hádám, že mi začíná úplně nová kapitola mého života.
A doufám, že bude jedna z těch lepších.

Jaký byl ten Váš přechod ze studentského života do pracovního?

♥