Pokračování knižní série Strážce ztracených měst jsem se nemohla dočkat. Už před více než rokem jsem vydala článek o první dílu, který najdete tady. Až na pár detailů jsem z knížky byla nadšená a toužila jsem vědět, jak se celý příběh bude vyvíjet dál. Nedávno mi přišel e-mail od e-shopu megaknihy.cz, jestli bych neměla zájem zrecenzovat knižní novinku Exillium (Strážce ztracených měst 2) od Shannon Messenger, kterou jako novinku vydalo nakladatelství Ocelot. 

Sophie se postupně sžívá s elfím světem, do kterého přišla ze světa lidí. Po zdárném dokončení prvního roku studia na Foxfireské akademii a po zotavení z únosu, při kterém s Dexem téměř zemřeli, si naplno užívá prázdnin. Všechno se konečně zdá být v pořádku a Sophie dále rozvíjí své schopnosti při výcviku jediné samičky křídlorožce, Silveny. Ovšem její únosci jsou stále na svobodě. Sophie nachází nové stopy vedoucí k záhadné skupině Černá labuť, které ji vedou k vysvětlení mnoha nezodpovězených otázek. Je Sophie vytvořená za nějakým účelem? Jak je to se smrtí Jolie, dcery Gradyho a Edaline? A kdo jsou ve skutečnosti ti zlí? Aby našla odpověď na dlouho střežená tajemství a zachránila ty, na kterých jí nejvíce záleží, musí se znovu podrobit riziku. Proto je nutné, aby podnikla nebezpečnou cestu do nejtemnějších koutů světa, do Exillia (zdroj).

Do kouzelného světa elfů jsem se zamilovala již v prvním dílu. I když je kniha určena spíše mladším čtenářům, než jsem já, příběh Sophie se mi dostal pod kůži. 
Příběh se skvěle čte, celou knihu jsem přečetla jedním dechem, několikrát jsem nahlas vykřikla "Cože?!" a jednoduše jsem se nemohla od knížky odtrhnout. Neustále v knížce bylo něco, co mě překvapovalo a nutilo číst dál. Čekala jsem, že knížka bude pokračovat v liniích z prvního dílu, a tak jsem byla dost překvapená, že autorka stále přicházela s novými zápletkami a liniemi.

Při čtení jsem ale přeci  jen měla chvilkami pocit, že se toho zas až tak moc neděje. Přeci jen po únosu z konce prvního dílu jsem nejspíš čekala větší akci. Ale zároveň se toho v knížce vlastně stalo hrozně moc a jednotlivé události na sebe navazovaly. Líbilo se mi, že i když se jedná o fantasy knihu, řešilo se v ní mnoho témat z běžného života, například jak se vyrovnat se ztrátou blízkého člověka. Jak jít dál. Opět se mi ale moc nelíbilo propojení s magickými zvířaty a ocenila bych více školní výuky. 

Celkově se mi tento druhý díl líbil více jak ten první. Nad tím jaký komplexní fantasy svět dokázala autorka vytvořit, mi zůstává rozum stát. A nemůžu se dočkat, jak příběh bude pokračovat. Už teď je vydaných osm dalších knih z této série plus jedna doplňující. Těším se, až všechny knihy budou dostupné v češtině. 

Džínová bunda Levi's 

Naprosto splněný sen. 

Chvilku před tím, než jsem ji našla, jsem říkala kamarádce, že bych si ještě přála najít džínovou bundu právě od Levi's. Jednu džínovou bundu sice mám, ale moc jsem si přála mít nějakou i od této značky jednoduše proto, že je to nestárnoucí kousek, který v mém šatníku bude dlouhé roky.

Levi's, 550 Kč (Brno - Textile House Vintage)

Levi's, 252 Kč (Brno - Textile House Vintage)

???, 300 Kč (Brno - Textile House Vintage)

Pokud ve vintage shopu nevychytáte nějakou akci, tak musíte počítat s tím, že ceny jsou vyšší. Pokud jste ale zvyklý nakupovat v klasických fast fashion řetězcích, nejspíš vám ceny v nich budou připadat srovnatelné, ne-li nižší než v klasických obchodech.

Za mě se určitě vyplatí zavítat i do vintage shopů, můžete v nich totiž najít krásné, originální a značkové kousky, které ve vašem šatníku vydrží dlouhé roky a v takovém případě se investice do nich vyplatí.

♥

Poslední dobou si i všímám toho, že do second handů chodím čím dál tím méně, tak nějak cítím, že oblečení už mám dost a nepotřebuji si každý týden nakoupit další. Přesto ale nakupování v sekáčích stále miluju. A co jsem si za poslední dobu koupila v těch klasických?

Sukně Terranova
Aneb když přiberete a všechny sukně, na které jste se těšili, že je budete nosit, jsou Vám malé. Jednou po praxi jsem už toho měla dost, a tak jsem zašla do nejbližšího sekáče a doufala jsem, že v něm objevím nějakou sukni pro sebe. A našla jsem tam tuto přesně podle mých představ. Je perfektní, elegantní a navíc v mojí poslední dobou nejoblíbenější barvě.

Terranova, 99 Kč (Brno - Genesis na České)

Pruhovaná trička

Byla naprostou láskou na první pohled. Modro bílé je croplé, ideální k věcem s vysokým pasem. To druhé má zase ideální barvy na podzim a naprosto ho zbožňuju.

Topshop, 21 Kč (Strakonice - hrabák na mostě); L.A. Hearts, 23 Kč (Strakonice - hrabák na mostě)

Halenka s nabíranými rukávy

Upřímně, ty nabírané rukávy jsou na mě trošku extravagantní a nebýt top od značky COS, nejspíš bych si ho ani nevyzkoušela. Ale jelikož tato značka patří k mým nejoblíbenějším, rozhodla jsem si ho alespoň vyzkoušet a jsem za to moc ráda, protože ta halenka je úplně geniální.

COS, 298 Kč (Brno - Textile house Poštovská)

Byli jste v poslední době v sekáči? Koupili jste si v něm nějaký kousek? Co je momentálně na vašem wishlistu?

♥

 První měsíc společného bydlení s přítelem máme za sebou. 
A oba jsme to ve zdraví přežili. Jediné, co přišlo k úrazu, je hrneček s fotkou s expřítelkyní, který jsme našla při uklízení kuchyně. A krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. Úplně jsem si vybavila článek od Inkoustové tečky, který se mi bohužel už nepodařilo dohledat, ale který popisoval její týden bydlení s přítelem na zkoušku. A v rámci zkušebního týdne našla v jeho kuchyni hrneček s mimoněma od jeho expřítelkyně a odolávala touze omylem rozbít hrneček jeho shozením na zem. Naprosto jsem ji chápala.

Za ten měsíc máme za sebou tři návštěvy Ikei. Nové noční stolky, dvě poličky v ložnici a nebýt té obří vlajky fotbalového klubu Chelsea, kterou si přítel pověsil přímo nad postel, tak bych s tou naší ložnicí byla i celkem spokojená. Taky máme nový botník. Stále zabalený v krabici. A nový sporák díky kterému konečně můžu vařit i na víc jak jedné plotýnce najednou. Až na pár zákoutí máme z gruntu uklizenou kuchyň a já už jsem nakoupila první dekorace na Vánoce. Protože to vypadá, že je budeme slavit jen spolu my dva s naším pejskem.
Všechno je to fajn, v poklidu a bez hádek. Většinou. Upřímně mě občas přepadne ta moje náladovost a nejradši bych samu sebe ani neviděla. A občas se divím, že mi ještě nesbalil věci a neposlal pryč. 

A já asi stále nechápu, jaké mám obrovské štěstí. Že mám vedle sebe někoho, na koho se můžu na sto procent spolehnout. Někoho, kdo ve věcech nehledá problémy a překážky, proč to nejde, ale věci hned řeší a vyřeší. Někoho, kdo mě miluje, ať už mám jakoukoliv náladu a vypadám sebehůř. 
Občas se přistihnu, že se na něj jen dívám a absolutně to celé nechápu. Vím, že to za to čekání stálo. Asi jsem od prvního písmenka věděla, že on je někdo speciální. Ale nikdy by mě nenapadlo, co ty písmenka zmůžou. A že to bude on, kdo mi dá po tak dlouhé době pocit domova. On je mnohem víc, než jsem si kdy přála. On není mým splněným snem, protože je mnohem víc. 

Je neskutečná úleva mít po tolika letech bezpečné místo, kde je klid, pohoda a žádný křik. Je to léčivý balzám pro duši. A každému bych to přála.