Jeden den v karanténě aneb zrychlené léto 2020

 Ještě, než dle kalendáře začalo oficiálně léto, bylo nám všem jasné, že tohle léto bude jiné.
Nejisté.

Já jsem věděla, že toto léto bude pro mě jiné i z mnoha jiných důvodů. Poprvé za moje vysokoškolská studia jsem se rozhodla držet si kolej i přes léto, moc jsou doufala, že si najdu na léto praxi, abych i tuto školní povinnost splnila a věděla jsem, že oproti minulým létům, kdy jsem v podstatě neměla co na práci, bude tohle léto pořádný kolotoč. 
Když jsem naposledy psala o koleji, byla jsem plná optimismu, jaké jsem měla na spolubydlící ve trojlůžáku štěstí a jak doufám, že od konce července tam budeme jen ve dvou. Ke konci července se nastěhovala slovena a začalo pro mě peklo, které vyústilo v to, že už jsme se ani nepozdravily a psaly si vzkazy. Respektive už těch maličkostí bylo na mě moc a když jsem přišla na kolej a uviděla opět otevřené dveře dokořán, což znamenalo, že slovena odešla pryč a ani se nenamáhala zamknout dveře, naštvaně jsem jí napsala vzkaz, jestli by mohla alespoň zamykat dveře. A její odpověď byla dost hnusná. 
I proto jsem se nemohla dočkat toho, až za sebou na koleji zabouchnu dveře a odstěhuju se z nich pryč. Což je novinka, o které jsem psala v jednom z předešlých článků.. 
Nevěděla jsem ale, že mi poslední kolejní dny zpříjemní ještě COVID-19.
Už dlouho jsem se tak moc nevyděsila, jako když jsem v neděli večer došla na kolej a všude visely cedulky, že na koleji je pozitivně testovaný a nemáme v pondělí opouštět své pokoje. Karanténa. Naštěstí jen jednodenní, jelikož pozitivně testovaný nebyl přímo student a naštěstí se nákaza objevila ve druhém bloku, než jsem bydlela já. V den mého odhlášení z koleje se pozitivní test objevil i přímo v budově, kde jsem bydlela já. Měla jsem pocit, jako kdyby nastala apokalypsa. Přesně taková atmosféra na koleji byla. A já byla šťastná, že jsem se stihla ještě odstěhovat, protože ta nejistota tam byla šílená a oficiální informace téměř nulové. 

Ale naštěstí kolej byla v podstatě jediná negativní věc tohoto léta. Kromě toho že léto uteklo hrozně rychle a v podstatě jsem ani nezaznamenala, že nějaké je. A že mi na konci srpna vyndali moudrák a pár dní jsem přežívala jen díky práškům proti bolesti. 

V polovině července jsem začala chodit na praxi na Krajském úřadu Jihomoravského kraje. Jsem strašně šťastná, že mám možnost pracovat právě tam a upřímně mi bude líto, až mi na konci září skončí. 
Červenec je také měsícem mých narozenin. Ale nejen mých, slavila je i moje kamarádka piknikem v Praze.

Červenec se ale také nesl ve znamení příprav svatby mojí kamarádky Elišky. 

Samotná svatba byla kouzelná, pohádková a naprosto dokonalá a perfektní ♥. A já jsem strašně moc ráda, že jsem u toho mohla být, navíc jako družička, což byla pro mě obrovská pocta. A jako bonus jsem i chytla kytku. Ještě k tomu to byl první víkend, který jsme s přítelem strávili jen spolu.

Srpen mi utekl ještě rychleji jak červenec. Drtivou většinu času jsem trávila na úřadu a ve zbytku jsem se snažila nějak fungovat. Jedním z nejlepších zážitků bylo, že za mnou do Brna konečně přijela moje kamarádka Miluška, se kterou jsme si užily prodloužený víkend a bylo to naprosto skvělý. Vzápětí ji vystřídala Růža a já jsem moc ráda, že jsem holky viděla. A pak už následovala jen pondělní karanténa, praxe, balení a stěhování.

A přišlo září spolu s vyndaným moudrákem a týdnem v bolestech. Ale jsem ráda, že je konečně venku a už zbývají jen dva.
Ale zároveň jsem si splnila i můj dlouholetý sen. Mám tetování. Konečně. A rozhodně není ani poslední. A pokud by Vás zajímalo, co právě středník pro mě znamená, něco málo jsem o tom napsala na mém Instagramu.

Ale nemůžu nevěnovat aspoň jeden odstavec mému příteli, díky kterému toto léto bylo nezapomenutelné a díky kterému jsem objevila spoustu krás (nejen) v okolí Brna. A nemůžu se dočkat, co nám společný život ještě přinese.

A jaké léto jste měli vy?

♥