Romány od Jane Austen

Když se řekne Jane Austen, nejspíš se většině z Vás vybaví její snad nejslavnější dílo Pýcha a předsudek. Románů ale autorka napsala za svůj život celkem sedm. Pět z nich jsem měla doma už několik let, během karantény jsem je postupně znovu přečetla a nakonec jsem si objednala i zbylé dvě. A pokud jste od Jane Austen žádnou knížku nečetli, možná Vás tento článek přesvědčí, abyste to změnili.

P.S. Nebudu popisovat děje jednotlivých knih, jelikož témata jsou si hodně podobná a vykreslovat jednotlivé postavy a co se mezi nimi děje, by bylo na dlouho a nejspíš bych to ani tak nezvládla. Jedná se o knihy, jejichž hlavní hrdinkou je mladá žena, která popisuje svoje pocity, jednotlivé rozhovory a v podstatě vždy je na konci šťastně zamilovaná. Proto se zaměřuju spíše na pocity, které z knížek mám. 

Pýcha a předsudek
Zřejmě nejznámější knihou od Jane Austen je Pýcha a předsudek. Příběh o slečnách Bennetových je evergreeným, který si v každé době najde svoje čtenáře. Co na knize oceňuji je mimo jiné i to, že v ní nejsou žádné obsáhlé popisy míst, přírody či vnitřních pocitů hrdinky. Děj knížky je rychlý a v příběhu se toho stane opravdu hodně. Já naprosto miluju vnitřní proměnu Elizabeth a pana Darcyho, jejich příběh lásky je prostě kouzelný.

Emma

Když jsem Emmu četla poprvé, měla jsem pocit, že to je zbytečně rozvláčná kniha, ve které se toho moc neděje a nudila mě. Ale je to kniha, do které jsem musela dospět, abych ji dokázala ocenit. 

Emmu si zamilujete. Tato mladá slečna si vzala do hlavy, že má skvělý úsudek ohledně toho, kdo by se ke komu hodil a kdo by si koho měl vzít. Řekněme, že v tom úplně úspěšná není. Pokud vydržíte pár dlouhých pasážích o ničem a zaměříte se na omyly v jejích úsudcích a smíříte se s charaktery postav, tak Vás Emma bude bavit.

Mansfieldské panství
Pořád nevím, co si o Mansfieldském panství myslet. Hlavní hrdinku Fanny si zamilujete, ale celkově mi knížka přijde zdlouhavá a její konec zbytečně uspěchaný. Možná je to vlastně i něco, co mě na tvorbě Jane Austen vadí. Všechny tyto romány končí v okamžiku, kdy se hlavní hrdinka zasnoubí, maximálně je tam pár větami popsáno, co bylo dál..

Rozum a cit

Je knížka, která ve mně po každém přečtení zanechává nejmenší dojem. Přijde mi, že jednotlivé motivy znám už z jiných jejích knížek (Rozum a cit ale začala Austen psát jako první knihu a zároveň se i jedná o její první publikovanou knihu, takže to spíš může být tak, že jednotlivým motivům je v jiných jejich knihách věnováno více pozornosti, a proto mě Rozum a cit nechytl za srdce). Ale i tak si v průběhu čtení Elinor i Mariannu vždycky oblíbím a  držím jim palce, aby bylo na konci všechno dobré. Možná bych Rozum a cit doporučila jako tu první knihu, kterou si od autorky přečíst. Děj plyne rychleji než u Emmy a jednotlivých motivů je tam tolik, že dostane celkem dobrý přehled o tom, o čem autorka píše. 

Opatství Northanger
Opatství Northanger je výjiměčné především tím, že není psáno z pohledu hlavní hrdinky, ale je jasně oddělené, že autorka se stává vypravěčkou příběhu včetně svých postřehů a "poznámek pod okraj". Miluji charaktery jednotlivých postav, jediné, s čím mám při každém čtení problém, je jakási až dětská naivita Catherine a její dychtivost po strašidelných až hororových příbězích. Jinak je to zas taková jiná Jane Austen a slibuju Vám, že s knížkou strávíte fajn odpoledne.

Anna Elliotová (někdy také Pýcha a přemlouvání)

Anna je asi mojí nejoblíbenější knihou. Každé její čtení je pro mě pohlazení po duši. Pro mě je Anna vzorem mladé dívky pro všechny ostatní hrdinky Jane Austenové. Je mi jí vždycky líto a pokaždé jí přeju jen to nejlepší. 

Lady Susan
Lady Susan mě neskutečně mile překvapila. Jedná se o román v dopisech, u kterého se určitě nebudete nudit. Knížka je svižná, pisatelé a adresáti dopisů jsou různí a věřím, že na konci stejně jako já budete litovat, že Lady Susan není delší.


Četli jste některou z knih? Čtete rádi i romány napsané v dávné minulosti, nebo upřednostňujete knížky nové? Jaký typ knížek čtete nejraději?

♥