Někdy zapomínám na ten chaos okolo nás.
Někdy zapomínám na ten chaos uvnitř mě.
A někdy najdu klid.
♥
♥
Snažím se zachytit svoje myšlenky. Jsem jich plná. Konečně
vyndávám všechny ty sešitky a bloky, co mám poschovávané po šuplících a
zaplňuje je myšlenkami. Větami. Útržky slov, které teprve ráno nabývají na
významu.
Ale ani ráno z těch útržků nedokážu poskládat věty.
Je to jak na horský dráze. Dole na mě čeká mental breakdown.
Další dny se pomalu blížím k nejvyššímu bodu. Umýt si vlasy, nalakovat si
nehty, dát si masku na obličej, zacvičit si jógu, uvařit si něco dobrého k jídlu.. tohle všechno už znám. A když už se zdá, že jsem se posbírala dohromady, další breakdown zaťuká na
mojí hlavu a já můžu začít se sbíráním znovu.
Je to unavující.
Nevím, co se to se mnou poslední
dny děje. Občas mám pocit, že lidi tam venku běží závod o to, kdo bude produktivnější,
proběhnou kolem mě a já zůstanu stát v rozvířeném prachu.
Nechce se mi nic.
A zároveň bych chtěla úplně všechno nejlíp teď hned.
A zároveň bych chtěla úplně všechno nejlíp teď hned.
A nelíbí se mi tenhle meziprostor, ve které jsem se ocitla.
Chtěla bych, aby bylo všechno zase normální. Jen se bojím, že až tohle pomine,
už nic nebude jako dřív.
Alespoň ne pro mě. Přišla jsem na věci, které už se mnou zůstanou, ať půjdu kamkoliv. A pořád nevím, jak se s nimi vyrovnat.
"Teď více než kdy jindy máme příležitost prozkoumat svůj vnitřní svět."
Zdroj
Jak se celé tohle období projevuje na Vás?
P.S. Pamatuje si někdo, jak jsem v tomto článku psala, že písnička Heroes od Davida Bowieho si mě neustále někde nachází? Už zase si mě našla tam, kde bych ji nečekala. Všechny malé zázraky bych si mohla pouštět pořád dokola, během víkendu jsem stihla zkouknout celý seriál Hledání Aljašky a film Someone Great mě dostal natolik, že zaujímá čestné místo na seznamu mých nejoblíbenějších filmů.
To jen kdyby někdo hledal nějaký smysl v obrázcích a chtěl se v nich také ztratit.
P.P.S. Přijde mi paradoxní, že před tímto článkem jsem vydala článek o pozitivních poznatcích z karantény. Jako kdybych si tím přivolala všechny ty mental breakdowny.
Je OK nebýt OK.
♥
Jak se celé tohle období projevuje na Vás?
P.S. Pamatuje si někdo, jak jsem v tomto článku psala, že písnička Heroes od Davida Bowieho si mě neustále někde nachází? Už zase si mě našla tam, kde bych ji nečekala. Všechny malé zázraky bych si mohla pouštět pořád dokola, během víkendu jsem stihla zkouknout celý seriál Hledání Aljašky a film Someone Great mě dostal natolik, že zaujímá čestné místo na seznamu mých nejoblíbenějších filmů.
To jen kdyby někdo hledal nějaký smysl v obrázcích a chtěl se v nich také ztratit.
P.P.S. Přijde mi paradoxní, že před tímto článkem jsem vydala článek o pozitivních poznatcích z karantény. Jako kdybych si tím přivolala všechny ty mental breakdowny.
Je OK nebýt OK.
♥
Aho Domi,
OdpovědětVymazatkdyž je toho moc a začne jít všechno do kopru, je fajn udělat cokoliv, co tě z toho vykopne. Velmi drastický, ale účinný způsob, je ledový sprcha, ale opravdu jen kraťoučká. Kromě toho mi přijde, že akce vyvolává reakci -> takže co tě naposledy udělalo šťastnou? Dobré vede k dobrému. Vykašli se na okolí a kdo všechno se zrovna točí jako křeček v kolotoči produktivity. Každý má svůj příběh a svoji cestu a ty máš svou! :) Za mě naprostý nakopávač je audioknížka Dalajlámova kočka. Vždy mě to tak bezvadně uklidní a je důležité vědět, že nic není napořád, ono i ta situace ve světě přejde jako přeháňka. :)
Měj se krásně a věřím tomu, že bude dobře ✨
Děkuji moc za komentář :) Nad hodně myšlenkami jsem je kývala hlavou na souhlas.. Snažím se dávat se zase dohromady, hodně mi k tomu pomáhají právě ty maličkosti, které mě vlastně ve výsledku udělají šťastnější než nějaké veliké věci, za kterými se honí ostatní :)
VymazatPodobné myšlenky a změny nálad mívám poslední dobou víc, než kdy jindy. Je to podle mě hlavně karanténou, člověk je dost omezený ve všem. Držím ti palce, ať je zase dobře! :))
OdpovědětVymazatDěkuju :) Mně se nálady poslední dny mění jak lusknutím prstů, nejspíš na tom bude mít svůj podíl i karanténa, nikdy předtím jsem to tak neměla :)
VymazatDoufám, že tohle je jen jedna z fází a že zase brzy bude líp.
OdpovědětVymazatJá si paradoxně (psala jsem to teď v článku) nějak neumím představit, že bude konec karantény, že se zase bude normálně žít. Pro mě je teď strašně pozitivní, že se nemusím vůbc s nikým srovnávat. Že se začínám přjímat a mít se ráda. Že zjišťuju, že vlastně asi netoužím procestovat celý svět nebo chodit každý večer do společnosti, že jsou to jen takové tlaky, které na mě vyvíjí sociální sítě. Teď všichni sdílí maximálně knížku nebo jídlo... a já jsem ráda, že je mi dobře. Pokud se zase někdy otevřou všechny společenské instituce, doufám, že si tohle nastavení mysli dokážu zachovat a že zase nebudu po večerech brečet, že chci zažívat strašně moc dobrodružství jako všichni ostatní, když mi vlastně stačí... být ve svém malém světě. :)
Držím palce!
PS: Četla jsi i knížku Všechny malé zázraky? Doporučuji! :3
Pod tvůj komentář bych se klidně podepsala :) V tomhle je celá karanténa naprosto skvělá, že konečně nemám pocit, že mi tam venku něco uniká, když já jsem vlastně spokojená v tom svém mikro světě :) Já spíš celou tu situaci nenesu dobře skrz věci doma a znáš to, jedna myšlenka vyvolá druhou a už v tom zas jedu.. plus mi ani moc nepomáhájí všechny ty povinnosti do školy, někdy se cítím tím vším tak přehlcená, že nejsem schopní ničeho a pak mám výčitky, že nic nedělám.. občas je opravdu náročné být s mojí hlavou :D
VymazatAno, četla :) ..ale už před pár lety, plánuji si ji přečíst znovu :)
Ja mám pocit že to zatim celkom zvládam. a skôr začínam mať obavy z toho čo bude potom, keď nabehneme naspäť na starý režim..nie pracovať mi nevadí :D ale skôr tie chvíle kludu, prírody, spôoločneho času s frajerom,.. tiež mám zmoešané pocityz toho čo bude a ako to bude. Držím ti palce, uvidíš že zase bude lepšie :*
OdpovědětVymazatJe fajn, že díky tomuto všemu si člověk našel víc času na sebe a na lidi ve svém nejbližším okolí.. přála bych si, aby nám toto zůstalo i po té, co se věci vrátí do normálu..
VymazatO víkendu jsem prožila něco podobného... Od prvního dne karantény jsem denně cvičila. Baví mě to a nezanedbala jsem ani protažení. Nicméně v pátek se ozvaly svaly na zádech a já byla ráda, že můžu sedět. Celý víkend jsem jen ležela a dívala se na seriály. V mezičase jsem si vyčítala, že jsem neproduktivní a že toho v pondělí budu mít nad hlavu. No, všechny úkoly, co jsem měla na víkend v plánu jsem stihla za dnešní dopoledne a i nějakou práci navíc... Věřím svému tělu a teď si jednoznačně řeklo o odpočinek a hned mi to vrátilo.
OdpovědětVymazatDoufám, že se k tobě pozitivní myšlenky vrátí a neboj, někde jsem četla ,,no rain, no flowers" a tohle je podle mě přesně ono :)
Naty from NATYRALLY.blogspot.com
Přesně jak píšeš, tělo si řekne, co potřebuje.. a ty naše nejspíš potřebovaly odpočívat, dívat se na seriál a nechat všechny ty povinnosti na jindy :)
VymazatDominiko, mně pomáhá cíleně vyhledávat malé radosti - pohled na rozkvetlé sakury, cesta z práce přes řeku ozářenou sluncem, povedený recept nebo jen taková blbost jako vklounutí čerstvě povlečená postele... A pak si je přehrávat v hlavě, když je moc práce, něco se nevede...
OdpovědětVymazatMěj se krásně
Malé radosti cíleně vyhledávám i já :) ..jen je teď na nějaký čas převálcovaly všechny ty negativní myšlenky.. bude lépe :)
Vymazattoto obdobie zvládam veľmi dobre, som hrdý introvert ciže robím to čo som robila doteraz :D keď na mna príde slabá chvíľka objednám si nejaké fajné sladkosti zo zdravej výživy a je mi fajn :)
OdpovědětVymazatleekralovaa
Tak to jsem moc ráda! :) Také jsem introvertka, takže tahle situace je pro mě vlastně ideální, na druhou stranu asi nejsem tak moc velká introvertka, jak jsem si myslela, protože už i na mě tato situace začíná být až moc :)
VymazatJá začala stresovat hrozně kvůli škole, měla by mě čekat závěrečná zkouška a já i když jsem doma nejsem schopná se nic naučit, neustále se prodírám hromady papírů a otázek a vůbec nevím, co mě vlastně čeká. Ze všech stran se na mě hrnou jiné informace, navíc údajně spadám do rizikové skupiny, protože žiji v jedné domácnosti s dědou, kterému je 84 let, takže bych údajně do kolektivu chodit neměla, abych ho neohrozila. Nikdo stále nic neví, jak to bude. To samé i v práci nikdo neví jak to bude, zda budu moct do práce chodit nebo ne až se tam všichni sejdeme, protože pracuji ve školce. Člověk má čas nad vším hodně přemýšlet a někdy je to fakt děsivé..
OdpovědětVymazatŠkola mě bohužel také hodně stresuje, nějak je čím dál tím těžší se k něčemu donutit a soustředit se.. Nejsi v tom sama a věřím, že to nakonec zvládneš :) Je to stresující ze všech stran, budu ti moc držet palce, aby nakonec všechno dobře dopadlo :)
VymazatJá naštěstí nějaké "breakdowny" prožívám jenom při učení do školy (jako že to nezvládnu) a vždycky se snažím uklidnit, že je ještě hodně času. Myslím, že ta karanténa celkově hodně lidem leze na mozek, protože jsme už dlouho doma a ne vždy je něco dělat, a tak přemýšlení nad blbostmi je tu vždy a někdy z toho člověk může mít akorát zkleslou náladu. Drž se, bude líp ♥
OdpovědětVymazatWantBeFitM
Děkuju :) Já mám pocit, že učení se do školy je u mě často spouštěčem ke všem těm breakdownům.. Ale také se snažím uklidňovat se, že to nějak zvládnu :)
VymazatTa karanténa s námi všemi dělá různé věci... Myslím, že u mě se to tak nějak střídá, vlastně jsem strašně naštvaná, že se asi hodně dlouho nepodívám domů, nemůžu za svými blízkými, nemůžu cestovat, když si to konečně můžu dovolit a taky jsem proto odjela do Anglie... Ale zároveň vím, že jsou horší věci, že s tím teď stejně nemůžu nic dělat a tak se alespoň snažím radovat z drobností, věnovat více času tomu, na co jsem dosud čas neměla a tak.
OdpovědětVymazatAsi je normální, když někdy vidíme vše negativní a že vše je špatně, pak můžou přijít dny, kdy je to naopak a alespoň jsou o to sladší :)
To máš pravdu :) Mrzí mě, že jsi zůstala v Anglii a nemůžeš se jen tak vrátit domů, ale věřím, že už tahle situace nebude dlouho trvat a budeš moc cestovat :)
VymazatNěkdy to tak taky mívám, celkově je teď vše zmatené, uspěchané apod... rozumím ti, člověk občas neví, ale to se zas spraví :)
OdpovědětVymazatSnad ano :)
VymazatKaranténa s lidmi dělá šílený věci... U mě se ty návaly nálad střídají každý den, někdy mám den o něco veselejší jindy pravý opak. Mým největším stresem je asi to, že se nemůžu vídat s přáteli, které jsem předtím viděla každý den. Poslední dobou si říkám jaké to bude až tohle vše skončí, jestli se vůbec něco změní. Jestli lidi, přestanou tolik se hnát za věcmi, spěchat...myslím, že tyhle otázky si pokládáme my všichni.
OdpovědětVymazatEpilepsyylife
Taky se u mě nálady střídají až moc často, je to něco, co vůbec neznám, tak moc nevím, jak si s tím poradit.. Také mě mrzí, že se nevidím s lidmi, se kterými bych chtěla.. ale doufám, že si z tohohle všeho vezmeme nějaké ponaučení :)
VymazatObčas mám také takové stavy.. nebo podobné.. Chvíli jsem nabitá energií a chci se do všeho pustit, pak najednou mi je divně a mně se nechce absolutně nic. Ale naštěstí, převládá ta dobrá nálada. :)
OdpovědětVymazatTo jsem ráda, že převládá ta dobrá nálada :)
VymazatMilá Domi! Strašně ráda bych ti pomohla! Ale tohle je cesta na dlouhou trasu, já teď konečně můžu říct, že jsem šťastná a vyléčená, před týdnem jsem o sobě zjistila něco, o čem jsem nevěděla a zavírala jsem oči a nechtěla přijmou skutečnost.
OdpovědětVymazatJe v pořádku být smutná, nic nedělat. Jsi to ty a ty víš sama dobře, co ti udělá nejlépe. Jestli potřebuješ vodu, napij se, jestli potřebuješ spát, spi. Brečet, breč. Pomoc, řekni si oni! Je v pořádku se otevřít je v pořádku být uzavřená.
Drž se !!!
All about Candys life
Moc děkuji! ♥
VymazatJsem moc ráda, že cítíš, že jsi konečně šťastná :) Já jsem si právě i díky celé této situaci uvědomila nějaké věci a nejspíš i kvůli tomu je mi hůře, než by mi za normálních okolností bylo.. Snažím se nějak držet a doufám, že bude zas lépe. Ještě jednou děkuju ♥
Moc hezky zpracovaný článek! Naprosto se ztotožňuji, protože mi karanténa nedělá dobře, a to i přes fakt, že si dopřávám sebepéče jako nikdy dřív. Nicméně ráda se ztrácím v textu, a tento je ideální. Snad už je to u tebe lepší... hodně sil! Vendul
OdpovědětVymazatDěkuju :) Karanténa na mě měla různé vlivy, ale podobně jako tobě, ani mně moc dobře nedělala.. Už se naštěstí cítím lépe, jsem ráda, že se opatření začínají rozvolňovat a doufám, že už bude všechno dobré :) A moc doufám, že i ty se cítíš o něco lépe :)
Vymazat