5 pozitivních poznatků z karantény

I já už mám občas celé této situace plné zuby. Mám dokonce za sebou jeden tak šílenej mental breakdown, že jsem se z něho vzpamatovávala celý víkend. Je v pohodě v této době nebýt v pohodě. A je naprosto v pořádku, pokud nejste produktivní. Na druhou stranu je fajn, mít během dne nějaký program, úkoly, které byste chtěli splnit. I kdyby to byla naprostá maličkost typu zamést kuchyni. Myslím, že každý z nás objevuje nepoznané stránky sebe samého. Nikdy bych nevěřila, že jít do školy budu považovat za vrchol zábavy a že budu závidět lidem, kteří mají přednášky online. Ale je to situace, se kterou se musíme všichni poprat a najít si na ní ta svá pozitiva.
Tady je mých top 5 pozitiv, které si z karantény odnesu já.


Být introvert má svoje pozitiva.

Jsem introvert a většinu času jsem na tom shledávala spíše negativa než pozitiva. Ale kord teď během nouzového stavu poznávám, že je to vlastně super. Vystačíte si sami se sebou a dokážete se sami zabavit. Já navíc miluju ten pocit, že můžu být doma bez toho, aniž bych měla pocit, že bych měla být venku, když je tak hezky nebo že mi něco uniká, když sedím doma.

When you found out your normal daily lifestyle is called "quarantine".

Dokážu jít mezi lidi nenamalovaná. 

I když bych to asi úplně nepřiznala nahlas, tak bez namalování se bych pomalu nešla ani vynést smetí. Tím, že rouška zakrývá půlku obličeje, postupně jsem vzdala i nanášení řasenky, a tak jsem samu sebe přistihla v Kauflandu absolutně nenamalovanou s mastným obličejem po té, co jsem si na něj nanesla denní krém, vzala jsem si roušku a šla jsem. Navíc nejspíš i tím, že mojí pleť nezatěžuju make-upem, pravidelně ji čistím a starám se o ni, mám ji v nejlepším stavu za poslední roky. Make-up mi nechybí a v budoucnu ho budu určitě používat méně než doteď.

Telefonování není tak hrozné.

Já nerada telefonuju a ještě o něco více nerada mluvím po telefonu s někým cizím. Během karantény už jsem ale byla nucena mluvit po telefonu víckrát, než snad za celý minulý rok dohromady a s překvapením zjišťuju, že se to dá zvládat i bez toho šíleného panického strachu.
Překvapivě jsem se naučila i na e-maily odpovídat rychleji. 

Je ok jít na procházku sama.
Ve městě nemám problém jít na procházku sama, ale u nás na vesnici jsem vždycky měla pocit, že když půjdu sama a budu potkávat sousedy, tak budu vypadat jako outsider bez kamarádů. Ale díky nouzovému stavu tento svůj blok odbourávám a chození na procházky sama jsem si zamilovala. Utřídíte si myšlenky, nadýcháte se čerstvého vzduchu a věřte mi, nikdo se na Vás divně koukat nebude.

Chci se osamostatnit.

Jedním z mých největších strachů je, že kdybych dodělala vysokou, tak by mi nezbylo nic jiného, než si sbalit všechny věci a vrátit se domů k rodičům alespoň do té doby, než si seženu nějaké solidní zaměstnání a našetřím si peníze do začátku. I tím, že jsem teď delší čas doma s rodiči, mi čím dál tím víc dochází, že takhle žít nechci a že si potřebuju začít budovat to svoje už teď a nečekat na to, až (snad) dokončím vysokou.

A jaká pozitiva si odnese z karantény vy?

♥