Udělej další správnou věc

Rok 2020 má zatím nejblíže k noční můře. Úžasně to shrnula moje spolubydlící, která mi řekla, že jakmile má pocit, že se jí něco nedaří, vzpomene si na mě a je v klidu, protože já mám opravdu blbý rok s velkým B. Stačí jeden telefonát domu a další tři špatné zprávy přibudou. Už jsem se i přistihla, že jsem úplně rezignovala a jen čekala, jaká další špatná zpráva přijde. 

Únor byl úplně jiný, než jsem čekala. Žádný z mých plánů mi nevyšel a mě na chvilku i napadlo, že už na všechno kašlu, zabarikáduju se doma a končím. Naštěstí mě to brzy přešlo, čehož jsem vzápětí litovala, jelikož jsem vychytala šílenou sněhovou vichřici, která byla tak strašná, že jsem dokonce musela jít domu bez brýlích, jelikož mi na obličeji zapadly sněhem (ano, taky bych nikdy nevěřila, že se to může stát). A pokud to nevíte, mám opravdu hodně dioptrií a bez brýlích bych si obvykle netroufla jít ani na záchod. 

V únoru mi mimo jiné začal i nový semestr. Spoustu předmětů jsem si navolila sama, protože mi chybí poměrně hodně kreditů a povinné předměty mám už téměř všechny odstudované. Už po prvním týdnu jsem zjistila, že jsem si nezvolila předměty úplně šťastně a s předměty jsem začala hodně čarovat. Nakonec jsem ale se svými předměty překvapivě spokojená a myslím, že jsem z těch všech hrůz vyvázla ještě hodně dobře.
Abych ale byla úplně upřímná, tak začátek semestru jsem vůbec nezvládla ani psychicky. Absolutně netuším, co se stalo, protože přeci jen už mám za sebou hodně semestrů, ale tentokrát mě to úplně srazilo na kolena ještě předtím, než vůbec začal nový semestr.


Stálo mě hodně sil, abych se nějak posbírala dohromady. Hodně mi pomohlo se zas a znovu pokoušet vracet zpátky do přítomnosti a prostě jen udělat další správnou věc.
A tou další správnou věcí může být naprostá maličkost.
Jít do školy.
Napsat e-mail.
Pustit staršího pána si sednout v tramvaji.
Zvednout babičce rukavici, když ji spadne na zem.
Lehnout si, pustit si film a odpočinout si.
Najíst se.
Vybrečet se.
Nadechnout se.

Mám takovou teorii, že úplně každý z nás si v životě -a promiňte mi ten výraz- musí projít různýma sračkama a je jen na nás, jak se k tomu postavíme a jak se zachováme. Čím dál tím víc věřím tomu, že všechno se dá nějak vyřešit a zařídit, jen je důležité udělat ten první krok, aby se tak mohlo stát. Nenechat věci zajít do extrému, být proaktivní a neztrácet naději, že se to může zlepšit.
Možná, že cesta vede právě skrz to udělat pokaždé tu další správnou věc a posunout ten náš příběh zas o kousek dál. 
A možná, že prostřednictvím maličkostí a děláním správných věcí lze zvládnout cokoliv.

A jak se v poslední době máte vy? Jak jste zvládli start nového semestru?

♥