O mém vysokoškolském studiu aneb na co si dát pozor při výběru vysoké

Než jsem nastoupila na vysokou, měla jsem o ní hodně zkreslené představy. Byla jsem naprostá tabula rasa, nevěděla jsem, jak reálně funguje, ale přesto v mých představách to byl celkem dokonalý svět, ve kterém budu studovat to, co mě bude bavit a budu mít kolem sebe stejně naladěné lidi. Asi nemusím doplňovat, že realita byla zcela odlišná.

Vysokoškolský život je jiný, než si představujete. Nenechte se ošálit vznešenými názvy oborů a opravdu věnujte čas výběru té nejvhodnější vysoké právě pro Vás.
Asi by bylo dobré na začátek říct můj příběh. Já jsem studovala gymnázium, takže se očekávalo, že plynule budu pokračovat na vysoké. Problém byl v tom, že já jsem to cítila úplně jinak. Dlouhou dobu jsem si chtěla dát gap year, protože jsem věděla, že vlastně nevím, co chci v životě dělat. Ale neustále jsem slyšela, že jakmile nepůjdu hned na vysokou, tak už se mi zpátky do školy chtít nebude, hůř se budu nutit k učení a že by to byla škoda, kdybych tam nešla. Uvěřila jsem tomu a našla jsem si obor Marketingová komunikace a PR na Univerzitě Karlově. Uklidnila jsem se, protože to byl obor, který se mi líbil a který jsem chtěla studovat. Akorát jsem se pár dnů před deadlinem pro podání přihlášek probudila a vnitřně jsem věděla, že na marketingovou komunikaci nechci. Nastal chaos, postupné vyškrtávání všech možných oborů a směrů až mi z toho vyšla ekonomka. A když už ekonomka, tak Vysoká škola ekonomická v Praze. Přijali mě na oba dva obory, na které jsem se tehdy hlásila a nakonec jsem se pocitově rozhodla pro Podnikání a právo na Fakultě mezinárodních vztahů (tento obor ale už v rámci bakalářského studia nenabízejí). Už na seznamováku jsem cítila, že tahle škola není pro mě, začátek semestru mi tento pocit jen utvrdil. Nechci tuhle školu v tomto článku pomlouvat, jsou lidi, kteří jsou na škole spokojení, ale myslím si, že už jenom to, že často je na VŠE hlášena bomba, kvůli které se musí škola evakuovat, něco o této škole vypovídá.
Nějakým způsobem jsem zvládla dokončit bakaláře, ale vnitřně jsem tu školu opravdu nenáviděla, ničila mě a nechtěla jsem se tam dál trápit. Vyškrtávací metodou jsem tentokrát vyřadila města, ve kterých nechci studovat a vyšlo mi z toho Brno, do kterého mě to vnitřně táhlo. Asi by na tomto místě bylo dobré napsat, že v Brně jsem do té doby nikdy nebyla, nikoho jsem tam neznala a z domova cesta vlakem zabere pět a půl hodiny. Přes to všechno jsem se rozhodla jít právě do Brna, kam jsem úspěšně udělala přijímačky a kde jsem vystudovala navazující magisterský obor Veřejná ekonomika a správa na Ekonomicko-správní fakultě na Masarykově univerzitě.
Takhle zpětně mě mrzí, že jsem se tři roky trápila na škole, kde jsem už od začátku nebyla spokojená, protože když už teď vím, že studium na vysoké může být vlastně i fajn a že Vám skutečně může i něco dát a předat, tak mi o to víc přijde šílený, jak moc velké rozdíly můžou v přístupu na vysoké škole být.
Zpětně vidím i chyby, které jsem při výběru vysoké udělala a se svými zkušenostmi, co teď mám, bych i spoustu věcí udělala jinak. Pokud si zrovna vysokou vybíráte, nebo ji už studujete, ale nejste si svým oborem jistí, tady jsou rady, které bych doporučila svému mladšímu já.

Nenechte se zvyklat ostatními
Pokud cítíte, že vlastně nevíte, co chcete studovat, potřebujete si utřídit myšlenky nebo jednoduše máte pocit, že vysoká není to pravé pro vás, tak je to úplně v pořádku. Nikde není psané, že na vysokou musíte, že bez titulu budete nikdo nebo že pokud nepůjdete na vysokou hned po střední, tak už se do školy nikdy zpátky nevrátíte. Dokonce jsem četla i studii, kde se uvádělo, že pokud si studenti dali gap year (rok volna mezi střední a vysokou, např. právě na utřídění myšlenek), tak následně vyšší procento z nich dokončilo úspěšně vysokou oproti studentům, kteří šli na vejšku rovnou.

Je v pořádku ze školy odejít, když zjistíte, že není ta pravá pro Vás
Je to v naprostém pořádku. Neznamená to, že jste hloupí, že na to nemáte a že už nikdy žádnou jinou vejšku nevystudujete. Je stokrát lepší odejít ze školy, kde se trápíte a zkusit svoje štěstí jinde, než abyste tam zůstávali a zadělali si na zdravotní problémy.
Samozřejmě ale musíte počítat s tím, že na každé škole se najde předmět, který Vám nesedne, žádná škola není ve všem ideální, takže určitě neodcházejte ze školy jen kvůli tomu, že Vás zrovna ta jedna přednáška nebaví.

Nevybírejte si školu podle města
Já jsem po střední měla jasno, že chci do Prahy a v podstatě pro mě žádné jiné město nepřicházelo v úvahu. Měla jsem pocit, že ve velkoměstě budu šťastná, jen jsem tak trošku pozapomněla na to, že mám spíš ráda poklidnější atmosféru města a davy lidí mě vlastně děsí. Předně si vybírejte školu a obor před městem.

Sežeňte si o škole co nejvíc informací
Nespoléhejte jen na oficiální stránky školy a dny otevřených dveřích. Googlujte si různá diskuzní fóra o jednotlivých školách, sledujte prezentaci škol na Instagramu a Facebooku, kontaktujte studenty, kteří danou školu (ještě lépe fakultu či obor) studují, zjistěte si, jaké škola nabízí další možnosti, jak se stará o studenty.. Mně se třeba konkrétně na MUNI líbí poradenské centrum pro studenty, jejichž služby jsem sama využila. Zjistěte si, jaké jsou studijní podmínky - kolik je pokusů na zkoušky, jaký mají kreditový systém, jaké podmínky musíte splnit, abyste se dostali do dalšího semestru, jak je to s povinnými předměty.. Je toho spousta a strašně moc věcí Vás ani nenapadne, dokud na té škole nejste. Věnujte tomu dostatečný čas v předstihu, ať pak nejste překvapení.

Nestudujte něco jen kvůli tomu, že pak budete mít lepší uplatnění na trhu práce. Nebojte se jít studovat to, co Vás baví - Think Outside the Box
Tohle je jedna z těch největších chyb, co jsem udělala já. Vydala jsem se ekonomickým směrem, protože jsem měla pocit, že na nic jiného nemám a že z ekonomky se vždycky někde uplatním. Dívala jsem se na různé obory, ale měla jsem v hlavě takový ten strašák, jak bych potom s tím kterým vystudovaným oborem našla práci. Nikdo nevíme, co bude. I s vystudovaným prestižním oborem můžete mít problém najít práci a naopak. Buďte trošku odvážnější, nebojte se a aspoň to zkuste.

Pročtěte si studijní plány
Některé názvy oborů můžou znít honosně, můžou znít lákavě, ale dokud si nenajdete studijní plány a nepřečtete si, jaké předměty budete přesně studovat, radši si nikam přihlášku nedávejte. Nastudujte si studijní plány, přečtěte si o předmětech, které budete studovat, abyste pak nebyli překvapení.

Zvažte svoje možnosti a na co se hodíte
Každý z nás je jiný, každý z nás má jiné studijní předpoklady a každý z nás má jiné schopnosti, vlastnosti a dovednosti. Jinak řečeno ne každý z nás se hodí na to být doktor, právník nebo třeba ekonom. Je třeba vzít úvahu i to, jací jsme, co nás baví a na co se hodíme. Existuje spoustu osobnostních testů, testů na to, na jaké povolání se hodíme a určitě podobných testů na všechno možné je ještě víc.

Možná někoho z Vás napadlo, kam bych si vlastně tu přihlášku dala takhle zpětně. Musím říct, že mě studium Veřejné ekonomiky a správy bavilo a viděla jsem v tom smysl, takže jsem se napodruhé tak moc nesekla. Ale obecně kdybych mohla změnit moje směřování už na gymplu, tak by mě lákala medicína (konkrétně chirurgie). Je mi jasné, že jakmile by mě poslali v prvním semestru na pitevnu, tak bych okamžitě odpadla, ale medicína je něco, co mě hodně lákalo už tehdy, ale měla jsem pocit, že na to nemám. S mými zkušenostmi teď by mě lákala např. psychologie, norský jazyk, literatura a kultura (btw. na tento obor jsem se dívala už na gymplu, ale studuje se v Brně a tam se mi nechtělo, paradoxně jsem se tam nakonec na studia dostala) či žurnalistika, bohemistika. Určitě bych se vydala trošku kreativnějším směrem.

Jaké tipy byste měli ještě vy? Podle čeho jste si vybírali vysokou? Jaká je/byla ta Vaše studijní cesta?

♥