Poslední předvánoční dny

Jak už jsem psala v jednom z předešlých článků z této vánoční mini série, předvánoční čas u mě nepatří k těm nejklidnějším. Většinou, když jsem přijela před Vánoci z vysoké domů, měla jsem doslova pár dnů na to, abych nazdobila všechno cukroví, zabalila všechny dárky a vnesla Vánoce do našeho domova. 

Někdy v listopadu jsem se podívala do diáře a zjistila jsem, že před Štědrým dnem budu mít 12 dnů volna. Maličko jsem znejistila, co s tolika dny budu dělat. Aktivně jsem si zapsala na pondělí jednu zkoušku, čímž se mi z 12 dnů stalo 7. Chvilku před ní jsem se dozvěděla, že jsem nedala jeden poměrně hodně důležitý zápočet a já jsem trochu (ok, úplně) v háji. A asi není moc dobrý si před zkouškou říkat, že jste úplně blbý, že na vysoký nemáte co dělat a že existuje opravdu velká pravděpodobnost, že Vás v lednu ze školy vyhodí. Uf, nemám teď za sebou zrovna nejlepší dny a jen doufám, že načerpám alespoň nějaké síly na to všechno, co mě v lednu čeká.
Ale i přes tyto mé studijní (ne)úspěchy jsem se snažila tyhle poslední dny  před Vánoci užít. Jen mám takový pocit, že mě úplně opustila vánoční nálada. Jako kdyby se mi úplně vytratila, což je u mě hodně zvláštní, jelikož obvykle bych Vánoce mohla mít kterýkoliv den v roce. Tak nějak mi přijde, že jsem všechno dělala jen kvůli tomu, že musím. Zdobení cukroví mi vůbec nešlo. Vždycky po polití čokoládou dáváme cukroví na balkon, aby čokoláda rychleji zaschla, když jsem ho tam dala, začalo pražit slunce a když jsem cukroví přenášela zpátky domů, celé se mi rozsypalo. Byla jsem vděčná za to, že letos jsme Vánoce pojali minimalističtěji, a proto jsem nemusela balit tolik dárků, i když balení dárků jsem vždycky milovala. A už teď se děsím zítřejšího zdobení stromečku, už teď cítím, že se mi určitě podaří něco rozbít. Snad to nebude špička jako před čtyřmi roky.


Ale alespoň jsem stihla navštívit vánoční trhy v Brně. Už jsem na blogu psala, že vánoční trhy v Brně jsou jedny z nejkrásnějších, na kterých jsem kdy byla. I letos jsem se na nich byla podívat hned několikrát a pokaždé se mi na nich zalíbilo něco jiného. A upřímně mi ani nevadí, že jsem letos poprvé po několika letech nenavštívila vánoční trhy v Praze, protože ty brněnské mají svoje kouzlo, které musíte zažít.

Já vím, že tento článek nepatří zrovna k těm nejoptimističtějším, ale takový je holt život. Asi na mě padnul předvánoční splín a já mám strach. Mám strach, že ten zápočet nezvládnu, že budu muset skončit na vysoké. Někdy mám strach, že nic z tohohle nemá smysl a nikdy si nesplním svoje sny. Mám strach, že nejsem dost dobrá. A hlavně mám strach o babičku, která má rakovinu, ale bohužel se nemůže začít s chemoterapiemi, jelikož její tělo je oslabené z předchozích operačních zákroků. A je to dost šílené.
A tak možná jen zkuste být rádi za to všechno, co ve svém životě máte a absolutně nic neberte jako samozřejmost, protože nikdy nevíte, kdy co a koho můžete ztratit.

Já moc doufám, že jsem na Vás přenesla alespoň trochu té vánoční atmosféry z fotek, které jsem pořídila v průběhu mých návštěv trhů v Brně. Miluju je.
A jelikož je toto můj poslední článek před Štědrým dnem, přeju Vám ty nejkrásnější Vánoce,  co nejklidnější prožití vánočních svátků a ať prožijete celé Vánoce podle svých představ.

♥