Rok 2019
Rok 2019.
Vstupovala jsem do něj s naprostým klidem. Víte, jak ke konci roku na FB nebo IG jsou obrázky s náhodně rozmístěnými písmenky a podle toho, jaká tři slova najdete jako první, tak takový bude Váš rok?
Já jsem si tam nemohla najít lepší tři slova.
LOVE. HEAL. HAPPINESS.
O půlnoci jsem usínala s naprostým klidem.
Skoro celý tento rok mám pod takovou šedivou mlhou. Vybavují
se mi všechna ta období, kdy jsem byla na dně a všechna ta období, kdy se to
dno propadla a já se ocitla ještě níž. Mám pocit, že mám za sebou hodně divoký
rok. Ne ve smyslu propařených nocích, ale ve smyslu kolotoče pocitů uvnitř mě.
Já si strašně nerada stěžuji, ale byl to sakra náročný rok, a to nejen pro mě.
Upřímně během podzimu jsem se bála už jen pomyslet na to, že už je toho opravdu dost a teď už bude jen líp. Že musí být líp. Jednou jsem to napsala kamarádce do chatu a přesně po odeslání zprávy za mnou přišla mamka, že je děda na pohotovosti.
A když už babička byla pár dní po operaci na JIPce a pomaličku jsme plánovali, jak to bude, až ji pustí domů, přišla zpráva, že babička má rakovinu. A to jsme ještě nevěděli, co nás čeká dál. Ani to nedokážu napsat, ale babička je v nemocnici, bohužel pro ni doktoři mohou udělat jen to, že jí dávají léky proti bolesti a všichni víme, že už tu s námi moc dlouho nebude.
Během podzimu jsem i měla pocit, jako kdybych zažila dva šílený rozchody hnedka za sebou. Paradoxně jsem ani jedním z nich nechodila. V té době vznikl i tento článek a následně i tento článek. Byla jsem z toho všechno hodně rozházená a rozhozená. Už dlouho jsem kvůli nějakému klukovi tak moc nebrečela. Ale doufám, že už je to všechno za mnou.
A přišly Vánoce, které byly nejhoršími Vánocemi mého života, na které nebudu vzpomínat vůbec v dobrém a které jsem z velké části probrečela. Upřímně se mi ulevilo, když skončily. Ne vždycky je všechno tak ideální, jak se na sociálních sítích může zdát. Ne všichni tráví Vánoce v klidu v kruhu rodinném. Mně se třeba stalo, že 25. prosince jsem zůstala úplně sama a bylo to pro mě docela těžký to nějak vstřebat, ale takový je holt život a ne vždycky je všechno tak, jak byste si přáli.
♥
A přišly Vánoce, které byly nejhoršími Vánocemi mého života, na které nebudu vzpomínat vůbec v dobrém a které jsem z velké části probrečela. Upřímně se mi ulevilo, když skončily. Ne vždycky je všechno tak ideální, jak se na sociálních sítích může zdát. Ne všichni tráví Vánoce v klidu v kruhu rodinném. Mně se třeba stalo, že 25. prosince jsem zůstala úplně sama a bylo to pro mě docela těžký to nějak vstřebat, ale takový je holt život a ne vždycky je všechno tak, jak byste si přáli.
Zároveň ale tento rok byl i krásný.
Vdala se mi jedna z mých nejlepších kamarádek (které
jsem šla i za svědkyni, děkuju!).
Jedné z mých nejlepších kamarádek se narodila holčička,
a tak jsem se stala skoro tetou.
Jedna moje sestřenice se vdala a jiné sestřenici se narodil
syn, takže jsem vlastně dvojnásobná skoro teta.
Byla jsem na koncertě Eda Sheerana, což byl splněný sen.
Zároveň jsem byla i na životním koncertě Pavla Callty, na který jsem se těšila
celý rok a byl to jeho nejlepší koncert, na kterém jsem kdy byla. Jen škoda, že
se mi v polovině udělalo špatně.
Koupila jsem si nový foťák. A splnila si tím tak můj
dlouholetý sen.
Co asi nevíte je, že jsem začala dělat korektury článků,
které buď míří na web, nebo dokonce do tištěného časopisu, co vydává můj
strejda. I když jsem z toho lehce nervózní, abych tam nenechala nějakou
chybu, tak se nemůžu dočkat, až časopis budu držet v ruce a uvidím tam
svoje jméno.
Ale ze všeho nejdůležitější jsou ty změny, co se odehrávají
ve mně. Vím, že mám před sebou ještě hodně dlouhou cestu, ale věřím, že to
zvládnu. Snažím se naučit dávat samu sebe na první místo, být na sebe mírnější
a milejší. Ne vždy se mi to daří, ale pevně věřím, že jsem na správné cestě.
Když ale nad tím tak přemýšlím, tak tři slova z úvodu
na můj rok vlastně pasují. Sice ne tak přímočaře, jak jsem čekala, ale rokem
2019 se prolínají.
LOVE
Doufala jsem, že toto slovíčka bude znamenat, že si
konečně najdu přítele. Až postupem času mi ale dochází, že znamená lásku
k sobě samé. Love yourself first. A já jsem na začátku roku samu sebe
nenáviděla. Ne, že bych to teď láskou sama k sobě nějak přeháněla,
ale mám se ráda neporovnatelně víc než ještě před pár měsíci.
HEAL
Slovíčko, které jsem si také vyložila jinak. Doufala
jsem, že se v průběhu roku uzdravím a na jeho konci budu v pořádku a
bez léků. V mém případě jde ale spíše o samotný proces uzdravování.
Některé nemoci potřebují svůj čas. Ta moje potřebuje moře času a trpělivost.
Ale opět, na začátku roku bych si netroufla říct, že jsem v procesu
uzdravování, spíš jsem díky lékům přežívala. Teď ale s klidným
svědomím můžu říct, že se u mě proces uzdravování děje. Sice pomalými krůčky a někdy spíše couvám zpět, ale snažím se, jak nejvíc můžu.
HAPPINESS
Fakt mi přijde, že jsem na začátku roku byla hodně
naivní, když jsem si myslela, že na jeho konci budu zamilovaná, zdravá a
šťastná. Asi jsem si samu představovala jako nějakou vyzenovanou jogínku. Neřekla
bych, že jsem teď šťastná, ale v průběhu roku jsem zažila mnoho okamžiků,
kdy jsem šťastná byla. A to se počítá.
Ale i přes to všechno krásné mám pocit, že rok 2019 byl pro mě tím nejhorším rokem v mém životě. Upřímně jsem šťastná, že skončil a strašně moc doufám, že ten nový rok a zároveň i nová dekáda bude (nejen) pro mě lepší.
A jaký jste měli rok vy?
Ale i přes to všechno krásné mám pocit, že rok 2019 byl pro mě tím nejhorším rokem v mém životě. Upřímně jsem šťastná, že skončil a strašně moc doufám, že ten nový rok a zároveň i nová dekáda bude (nejen) pro mě lepší.
A jaký jste měli rok vy?
♥
16 komentářů:
Okomentovat