Jsem si téměř jistá, že každý z Vás už určtě o knížce Čtyři dohody slyšel. Já sama jsem o ní už před více než třemi roky (šílenost!) psala na blogu. Článek můžete najít tady. Ale upřímně od té doby jsem se ke knížce už nevrátila. Věděla jsem, že na mě na poličce čeká, ale neměla jsem potřebu ji otevřít.
Tento týden jsem byla v hrabáku a v hrabáku se hrabe. Pokud jste v něm nikdy nebyli, tak je běžné, že se kousky přendávají z jednoho "koše" do druhého. Stála jsem u jednoho z nich, vůbec jsem si nevšimla, že si nějaká paní stoupla k tomu vedle a já nevědomky dala asi tři kousky do koše vedle. Ta babizna paní na mě docela nehezky vyjela, jestli to jako myslím vážně, že jí to tam házím přímo pod ruce a radši ani nechci vzpomínat, co všechno mi řekla. Upřímně jsem to moc nepochopila, protože kdybych pokaždé měla seřvat někoho, kdo mi něco hodí do koše, ve kterém se zrovna hrabu, tak bych nedělala asi nic jiného, než že bych stála a křičela na všechny okolo. A to opravdu nemám zapotřebí.
Ale uvědomila jsem si díky tomu jednu věc. Dřív by mě podobná zkušenost naprosto rozhodila a já bych pomalu s brekem utekla pryč. Teď mě to nechalo naprosto chladnou a vůbec nic to se mnou neudělalo. Věděla jsem, že to nebyla moje chyba a pokud ta paní za něco takového má potřeba na někoho zvýšit hlas, tak je to jen a pouze ona, kdo má problém.


V myšlenkách jsem se dostala až ke knížce Čtyři dohody. Nevybavila jsem si přesně, jak ty 4 dohody znějí, ale měla jsem silný pocit, že to s nimi nějak souvisí. Doma jsem si knížku otevřela a viděla jsem černé na bílém, proč jsem ten pocit uvnitř sebe měla.

Tento týden byl pro mě celkem dost děsný. Upřímně se mi už vůbec nic nechtělo a měla jsem všeho a všech plný zuby. Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem byla takhle moc naštvaná. A tak jsem si v neděli odpoledne sedla na postel, pustila si videa na Youtube, nalakovala si nehty rudým lakem a dýchala jsem. Pomaličku jsem si začala uvědomovat střípky z tohoto týdne, díky kterým nebyl zas až tak příšerný, jak se mi ještě před chvilkou zdálo. 

 Zdroj

Taylor Swift - Lover
Jak já jsem si toto album zamilovala. Myslím si, že tahle romantičtější poloha se k Taylot hodí ze všeho nejvíc a zajímalo by mě, kolikrát jsem už stihla vidět klip k písničce Lover. Úplně mě chytnul za srdíčko ♥.

Patra Bene a její vánoční vlog v srpnu

Já miluju Vánoce. Minulý měsíc jsem mamku přemluvila, abychom upekly aspoň jeden druh vánočního cukroví. Už teď si sestavuju "playlist" filmů, které musím o Vánocích vidět, pomalu začínám vybírat vánoční dárky a dneska jsem snídala vánočku. Možná i proto jsem byla tak nadšená z videa, které natočila Patra Bene. Vánoční vlog v srpnu? Ano, prosím!

Filmový (skoro) maraton

Když jsem po více než třech měsících dokoukala Hru o trůny, těšila jsem se, že se konečně budu moc dívat i na filmy. Pak mi došlo, že vyšla nová sérii Příběhu služebnice, Sedmilhářek, Orange Is the New Black a 13 Reasons Why, takže se k filmům dostanu možná tak příští rok. Přesto se našly tři filmy, které jsem vidět prostě musela. Otherhood, The Hustle a Girls Trip. Filmy se mi naprosto přesně trefily do mého vkusu a určitě jsem je neviděla naposledy.

Zdroj | Zdroj | Zdroj

Úklid skříně

Tento rok jsem hodně nakupovala. Jakože opravdu hodně a někdy ty moje nákupy byly celkem dost unáhlené. Konečně jsem dokázala vyřadit ze své skříně všechny věci, ze kterých pro mě nevyzařovala "sparks joy". Většinu věcí najdete na mém Vinted.

Veganské potraviny v Lidlu

Týdny, kdy mají v Lidlu speciální nabídku veganských produktů, jsou ty nejlepší týdny v roce. A to bez legrace. Tento týden měli v nabídce poprvé i veganské pizzy a panebože, byla to jedna z nejlepších pizz v mém životě. Ani jsem ji nestihla vyfotit, jak rychle jsem ji snědla. Minimálně stejně tak dobré jsou i veganské dezerty/pudingy. Vanilkový je taky super, ale v porovnání s tím čokoládovým.. Ten čokoládový je naprostá pecka, kterou bych mohla jíst 24/7.

Špagety

Tuším, že snad celý tento rok jsem měla chuť na špagety, jen jsem si úplně tak nebyla jistá, s čím bych si je chtěla dát. A pak mi docvaklo, že jednoduché věci bývají ty nejlepší. Aneb zlehka si osmažte cibulku a přidejte tofu. Jakmile bude tofu hotové podle vašich představu, přidejte kečup a vodu přibližně v poměru 2:1. Duchuťte trochou bazalky a granulovaným česnekem a nejlepší směs na špagety máte hotovou.
P.S. Je to tak moc dobrý, že za posledních 14 dnů jsem je měla k obědu devětkrát.

Sekáčové (botní) úlovky

Moje sestřenice se v září vdává a mamka už několik týdnů sháněla boty, které by si na svatbu mohla vzít. V jednom sekáči jsme zrovna vychytaly slevu, kdy měli pár bot za dvacku. A tak si mamka vybrala rovnou dva páry. Upřímně jí ty červené trošku závidím, škoda, že nemáme stejné číslo. Já jsem věděla, že další pár bot tak úplně nepotřebuju, ale přesto jsem si našla úplně nové boty do vody. Měla jsem z nich v tu chvíli takovou radost, že jsem si je opatrovala jako úplný poklad.

Chápete, že všechny tyhle troje boty byly dohromady za 60 Kč?

A jaké jsou ty Vaše radosti tohoto týdne?

♥

 Jsou potraviny, které jsem objevila díky tomu, že jsem přestala jíst maso a začala objevovat nové a nové produkty.


Červená a černá čočka
Jasně, čočku jsme doma dělali už od nepaměti,  ale vždycky to byla klasická "zelená", kterou jsme několik hodin namáčeli a na to já upřímně moc nejsem. A pak jsem objevila tu červenou, posléze černou, z nichž se ani jedna nemusí namáčet a za pár minut je máte uvařené. Je to skvělá příloha k čemukoliv a nebo jen tak jako čočkový salát.

Kuskus a bulgur
Další přílohy, které jsem si zamilovala především díky tomu, že jsou superrychlé a  moc dobré, jsou právě kuskus a bulgur. Miluju je.

Cizrna

Cizrna je luštěnina, kterou jsem si úplně zamilovala. Je super, že se hodí snad k čemukoliv a je prospěšná pro naše zdraví.

My jsme doma nikdy fazole nedělali. Nějak to není potravina, kterou bychom doma vyhledávali. Zajímavé je, že to byla jedna z prvních surovin, po které jsem instinktivně šáhla, když jsem přestala jíst maso. Opět mi přijde, že je to surovina, kterou bych mohla přidat téměř do jakékoliv jídla.

Tofu

Jasně, tofu nejspíš už všichni znáte, ale pro mě před pár lety, kdy v obchodech byl jen minimální výber, to byl objev s velkým O. Vůbec nechápu, jak je možné, že jsem se ho ještě nepřejedla. Mám pocit, že se mi hodí snad do každého jídla a pokaždé mi v něm chutná trošku jinak.
P.S. Za mě je nejlepší ten lahůdkový z Lidlu :)

Tempeh
Tempeh je neskutečně dobrý. Je super jednoduchý na přípravu a má široké využití. Mně sice o něco víc chutná tofu, takže po tempehu zas tak často nešahám, ale pokud jste třeba vy zrovna tofu na chuť nepřišli, zkuste dát šanci ještě tempehu.

Rostlinné náhražky masa
 Nejsou nejzdravější, ale jednou za čas proč ne. I v běžných supermarketech jich seženete mnoho - od čevapčiči až po řízky a nugetky. Já právě po těchto náhražkách masa šahám často na koleji, kdy se mi ve společné kuchyňce nechce trávit zbytečně moc času (plus se snažím s sebou brát jen to, co unesu na jednou, jelikož mám strach tam jen tak nechat hrnec), a tak právě využívám těchto potravin, které jsou superrychlé na přípravu a když je doplníte zeleninou, tak je to pořád lepší, než čínská polévka.

Hummus
Hummus byl první "pomazánka na chleba", po které jsem šáhla, když jsem přestala jíst uzeniny. Existuje spoustu různých příchutí, ale u mě vždycky vyhraje ten s rajčaty a bazalkou. Hummus je navíc i skvělý jen tak k zelenině, nebo si ho někdo dává i k pečeným bramborům.

Rostlinné pomazánky
Mimo hummus jsou ale skvělé i rostlinné pomazánky. Existuje jich strašně moc od spousty značek, ale ať už natrefíte na jakoukoliv, tak nikdy neuděláte chybu, když šáhnete po té s příchutí tataráčku. Nově ale teď mají v Lidlu s příchutí pražené cibulky, která je taky skvělá.

Sójový zajíc 
Poměrně dlouhou dobu jsem řešila, co budu používat do kafe místo klasického mléka. Na jednom fóru jsem se dočetla právě o sójovém zajíci a úplně jsem si ho zamilovala. Domácí kafe mi snad nikdy nechutnalo líp a víc.

A jaké potraviny máte rádi vy?

♥

Určitě Vás nemohla minout vlna dánského Hygge, ale co takové nizozemské Niksen?
Niksen = nicnedělání. 

Když jsem si poprvé o Niksen četla, snad každá buňka se mi v těle rozkmitala a já věděla, že to je něco pro mě. Jasně, nicnedělání není žádnou převratnou novinkou, ale kdo z nás skutečně umí zastavit a nic nedělat? Prostě si jen tak být, pomalu usrkávat čaj, pozorovat mraky a nechtít nic víc. Přijde mi, jako kdybychom se v současnosti spíše předháněli v tom, kdo toho zvládne udělat víc. Tahle doba je hodně zaměřená na výkon a je čím dál tím víc těžší se ve všech těch povinnostech neztratit. A tak, kdybychom někomu řekli, že jsme si dovolili celé odpoledne nedělat nic, nejspíš by se na nás díval divně a nechápavě. Když bychom ale řekli, že jsme se procvičovali v Niksen, znělo by to mnohem lépe a možná bychom se i dočkali obdivného souhlasu. 

Upřímně, já neumím nic nedělat. I když nic nedělám, tak mi neustále v hlavě víří myšlenky, a to má k Niksen hodně daleko. A k rozptýlení myšlenek a odpočinku ještě dál. Jelikož tu moji hlavu jen tak zastavit nejde, rozhodla jsem se na to jít po svém. A tak jsem nedávno půlku soboty strávila tím, že jsem si z časopisů vystřihávala inspirační obrázky a slova a z nich jsem si pak udělala novou nástěnku. Druhou půlu soboty jsem strávila skládáním puzzlí. Zajímavé je, že ani při jedné činnosti jsem nemyslela na nic jiného kromě toho, jak na mě ten obrázek působí a který dílek kam pasuje. Dlouho jsem ze sebe neměla lepší pocit a přitom to je taková blbost. Vlastně by se dalo říci, že jsem dělala samé zbytečnosti. A možná právě přes tyto zbytečné činnosit se můžeme dostat i k samotnému nicnedělání.


A takovéto nicnedělání může být pro nás vlastně i prospěšné. Na chvilku se zastavit, odložit mobily a jen odpočívat. Vědomě. Náš mozek i v průběhu dne potřebuje pauzu a regeneraci tak, aby  mohl zase vydávat 100% výkon. A takové nicnedělání může být prospěšné i pro nás samotné, pro naši duši. Během našeho nicnedělání můžou vzniknout ty nejlepší nápady a možná najdeme cestu i sami k sobě. Právě tyto nápady dostanou prostor k tomu, abychom jim začali věnovat pozornost.

Niksen pro začátečníky
I když se to nezdá, tak začít jen tak s Niksen není vůbec jednoduché.  Upřímně je těžký se najednou soustředit na nicnedělání a nechat se jen tak unášet naším bytím. Spoustu z nás má tendenci si něco najít jen, abychom se zabavili. Mně pomáhá dělat právě již zmíněné "zbytečné" činnosti, při kterých dokážu dokonale vypnout. Ať už skládám puzzle, vystřihuju srdíčka, lakuju si nehty či si vytvářím fotoalbum. Hodně mi pomáhá dělat něco rukama a mám takový tušení, že jednou skončím u vyrábění lapačů snů. Nicméně jsem tím chtěla říct, že nemusíte zrovna vydržet sedět hodinu bez hnutí v meditační pozici, abyste zažili to pravé nicnedělání. Na druhou stranu ale i při józe zažívám zklidnění - a když se zrovna nesnažím o nějaký cvik, které moje zkrácené tělo absolutně nedokáže pojmout, tak se alespoň v mojí mysl k nicnedělání blížím.

Já doufám, že Niksen se stane mým každodenním rituálem. Vědomě nic nedělat, odpočívat a být jen v přítomném okamžiku. Zní to jako samozřejmost, ale schválně si to sami zkuste.
Jak Vám to jde?

♥

Musím se přiznat, že poslední dobou je hrabárna second handem, ve kterém nakupuju nejčastěji a nejradši. Ono když jednou objevíte kouzlo hrabárny s těmi úžasnými cenami, tak se Vám najednou ty ostatní sekáče budou zdát "drahé".

Černé kalhoty

Když jsem tyto kalhoty našla, byla to láska na první šáhnutí a pohled. Vůbec bych nevěřila, že mi podobné kalhoty až tak moc sednou. Dělají perfektní postavu, jsou elegantní, ale zároveň pohodlné a i se mi líbí, že končí nad kotníky. 

 Topshop, 31 Kč

Bílá braletka ASOS

Neznám nic pohodlnějšího než braletky/bezkosticové podprsenky. U této se mi líbí, že na zádech jsou ramínka překřížené. Myslím si, že vzhledem k tomu, že braletka je delší, tak by ji někdo odvážnější mohl nosit i jako top. Já ji ale určitě budu nosit pod oblečením.

 ASOS, 8 Kč

Žlutý top
Já bych nikdy nevěřila, že si během jednoho léta koupím dokonce tři žluté/hořčicové věci. Tento top mě zaujal na první pohled - k džínovým kraťasům je úplně dokonalý.
P.S. Omlouvám se, že je top tak zmačkaný, ale nestihla jsem ho vyžehlit.

 
Topshop, 11 Kč

Proužkované kalhoty Brandy Melville
Tyto kalhoty jsou až neuvěřitelně pohodlný. Tak nějak tuším, že to dopadne tak, že je budu nosit na doma, na ven i na spaní.


Brandy Melville, 23 Kč

 Volánkový crop top
Ten je tak nádherný. Když jsem ho našla, tak jsem jen doufala, že mi bude. Akorát jsou mi trošku delší ramínka, ale nic, co bych nedokázala spravit. Miluju ho.


Topshop, 11 Kč

Tepláky Nike
Tyhle tepláčky jsou naprosto boží. Po teplácích jsem se nikdy v second handech nedívala, ale před pár týdny jsem zjistila, že bych potřebovala nějaké nové a najednou je nacházím snad v každém sekáči. Tyto jsou super pohodlné a měkoučké.


Nike, 31 Kč

Mikina The North Face
Původně jsem myslela, že mikinu vezmu mamce. A pak mi došlo, že bych ji vlastně užila i já. Pořád mám totiž v hlavě to, že se vydám na pouť do Santiaga.


The North Face, 24 Kč

Vínové boty Vans
Nechápu, jak se to stalo, ale v hrabáku jsem našla boty od Vans přesně v mojí velikosti. V mém srdci sice asi pořád na první místě budou Conversky, ale těmto botám jsem nemohla odolat.

Vans, 115 Kč

Sportovní šortky Nike
Tyto šortky od Nike jsou dalším skvělým úlovkem. Sedí mi naprosto perfektně, jsou nádherné a úplně jako nové.

Nike, 16 Kč

Zlatá halenka
Tato halenka je úplně úžasná a krásná. Líbí se mi, že si ji můžete vzít k sukni, ale třeba i jen k riflím. Já jsem se do ní zamilovala hned na první pohled.


H&M, 10 Kč

Tričko Hollister
Možná už víte, že značka Hollister patří k mým love brandům. Vždycky, když nějaký kousek od této značky v sekáči najdu, zbystřím a jen málokdy si ten kousek neodnesu domů.

Hollister, 10 Kč

Vánoční tričko
Já jsem tak trošku blázen do věcí s vánočním motivem. Nejradši bych si nakoupila celý šatník jen s věcmi, které mají něco společného s Vánocemi. Ale jak víme, Vánoce nikdy netrvají dostatečně dlouho, takže se budu muset spokojit s tímto tričkem. Ale řekněte sami, dokázali byste textu na něm říct ne?

Primark, 7 Kč

Byly jste někdy v hrabáku vy?


♥

Bohužel/bohudík už znám samu sebe dost dobře na to, abych věděla, že sama se k nějakému cvičení nedokopu. Můžu se sebevíc přemlouvat, ale prostě to nejde a není to jen výmluva. A tak, když jsem natrefila na leták s týdenním večerním kurzem jógy, věděla jsem, že buď teď, nebo nikdy.

Zdroj

Pondělí
Upřímně? Vůbec se mi tam nechtělo. To jsem s větším nadšením šla i ráno k zubaři. Ještě hodinu před tím jsem doma brečela, nejen z toho, kam jsem se to zase přihlásila. A to nepřeháním, jsem holt strašpytel. Ale hned, jakmile jsem tam vkročila, všechno ze mě spadlo. Takhle uvolněně a klidně jsem se už dlouho necítila.  V duchu jsem si začala plánovat, jak jógu začnu cvičit pravidelně.

Úterý
Byl den blbec. Asi úplně nechci zacházet do podrobností, ale ten den jsem přes hodinu brečela a snažila jsem se nějak vstřebat to, že pro mě bude nejlepší, když skončím se školou. Celou jógu jsem byla duchem nepřítomná a asi není nejlepší, když při závěrečné relaxi po dvou hodinách jógy půlku relaxace probrečíte. Takhle uplakanej den jsem už dlouho nezažila. A jóga šla úplně mimo mě. Myslím si, že jóga může být skvělá pro sklidnění a relaxaci, ale nikdy ji necvičte, když jste až moc rozhození.

Středa
Upřímně jsem jen doufala, že se znovu při meditaci nerozbrečím. Nerozbrečela jsem se a po celou dobu se mi podařilo vypnout moji hlavu a jen se soustředit na dech. Po úterku jsem ani nevěřila, že to je možné.

Čtvrtek
Jestli si jsem něčím jistá, tak tím, že pozdrav slunci nikdy nebude moje oblíbená sestava. Nikdy. Nesnáším ji. Po celou dobu jsem měla pocit, jako kdyby mi někdo zpřerazil všechny kosti v horní polovině zad a když už se zlomeniny začaly hojit, tak mi na ně položil stokilové závaží. Ale obrovský posun jsem spatřila v tom, že dřív by mě rozházelo, že jsem patřila k těm nejslabším, teď mi to bylo úplně ukradený, měla jsem dost starostí se svým tělem. Taky jsem se ale nemohla zbavit pocitu, že jsem celou dobu cvičila bikram jógu. Skvělé bylo i to, že po celou dobu jsem se soustředila pouze na jógu.

Pátek
Volala jsem si s mamkou a ptala se mě, proč pořád hekám a říkám jau. Když jsem jí řekla, že mě bolí každá část těla - i ty, o kterých jsem ani netušila, že můžou bolet, nevěřila a řekla mi, že při józe se přece jen leží, tak co blbnu. Ok, zajímalo by mě, kde se tento mýtus vzal.
Vůbec jsem si nedovedla představit v tomto stavu cvičit jógu. Ale nějakým zázrakem mi jóga celé tělo tak zrelaxovala, že jsem ani nemohla uvěřit, že mě ještě ráno tak moc bolelo. Jediný mínus bylo, že jsem ke konci opět začala ztrácet koncentraci a závěrečná meditace pro mě byla utrpením. 
Zdroj

Jóga je úžasná. Dřív jsem zkoušela i pilates a Tai-či, ale ani jedno cvičení mi nesedlo. Já mám obrovský problém v tom, že jakmile je pozornost zaměřená na dech a je úplně přesně dané jak dlouho se máte nadechovat a vydechovat, tak já se začnu dusit. Víte, jak se říká, že když jste třeba ve stresu, tak máte zkusit nějaké dechové cvičení? V mém případě se dechové cvičení změní na boj o život, jelikož já úplně přestanu dýchat a vůbec netuším, jestli se zrovna nadechuju nebo vydechuju. Každopádně na józe bylo fajn, že ty pohyby plynou a vlastně jsou to právě ty pohyby, které se dechu přizpůsobují a ne naopak.

Zároveň jsem si i uvědomila, že mně i mému tělu neskutečně moc chybí pohyb. Že jsem celá ztuhlá a zkrácená. A snad každý den jsem si říkala, jak je neskutečné, co všechno naše tělo dokáže, když mu dáme prostor.

Jsem si jistá, že s jógou budu pokračovat i dál. Během léta ji mám v plánu procvičovat doma, tak jsem zvědavá, jak mi to bez skupiny lidí okolo mě půjde. A od září, jestli se tedy vrátím do školy, mám v plánu si najít nějaký kurz v Brně, popřípadě chodit na kurz tady u nás.

A co vy? Zkoušeli jste někdy jógu? Dejte mi vědět do komentářů.

Namasté.
♥

Jsem moc ráda, že se mi díky pokračující spolupráci s e-shopem megaknihy.cz rozšiřují mé čtenářské obzory. Fantasy nepatří mezi žánry, které bych vyhledávala. Když mi ale přišla nabídka zrecenzovat knižní novinku Strážce ztracených měst od Shannon Messenger, kterou jako novinku vydalo nakladatelství Ocelot, řekla jsem si, proč nezkusit něco nového.

Sophie je dvanáctiletá dívka, která vyniká chytrostí. Ve škole ale nemá moc kamarádů, spolužáci ji považují za šprtku a podivínku. Vše se však brzy změní, když potká Fitze, záhadného kluka, který jediný rozumí jejím problémům. Fitz jí ukáže místo, kam doopravdy patří a odhalí jí její zvláštní schopnost, o které jen tušila. Sophie je telepatka, dokáže slyšet a číst myšlenky ostatních. Ale aby mohla naplno rozvinout své schopnosti, musí opustit svou rodinu a svět, ve kterém dosud žila. Vztahy mezi lidmi a elfy jsou totiž zakázané. Sophie posléze nastoupí na Foxfire, slavnou akademii pro nadané elfy, kde se pere s předměty, popírajícími všechny pozemské zákonitosti, o nichž se doposud učila. Kromě probírané látky se také potýká s novými schopnosti, které musí ovládnout, a se svou záhadnou myslí. Postupně také zjišťuje, že i mezi elfy je poměrně neobyčejná. A to nejen kvůli svým hnědým očím. Ke konci roku však musí obstát ve zkoušce mnohem těžší, než je jakýkoliv akademický předmět. Sophie má totiž nevědomky klíč k něčemu, pro co by ostatní zabíjeli. A zjišťuje, že i mírumilovný svět elfů má svá temná zákoutí.zdroj

Z popisu je celkem jasné, že knížka je určena především pro mladistvé. Ale do magického světa, který autorka vytvořila, jsem se zamilovala i já. Kouzelný svět elfů je prostě úžasný - ani se mi ho nechtělo opouštět. Líbily se mi náznaky toho, co jako lidstvo děláme špatně. Až mě trošku zamrzelo, že my nemáme žádné elfy, kteří by nás aspoň na dálku chránili.
Strážce ztracených měst je přesně ta knížka, od které se nebudete moc odtrhnout. Strašně moc jsem chtěla vědět, jak se jednotlivé střípky do sebe propojí. Samozřejmě knížka měla úplně jiný konec, než jsem čekala.


Akorát mi přišla škoda, že nás celý příběh připravuje na nějaké velké vyústění, které mi ale přišlo hodně zkrácené. Mám pocit, že by si jednotlivé události zasloužily větší prostor, i když chápu, že pak by knížka byla nejspíš už příliš dlouhá (což by mi ale vůbec nevadilo). Ale co mi vadilo, byla celá rezervace zvířat rodiny, u které Sophie žila. Chápu, že všechny ty neuvěřitelné zážitky se zvířaty, které v našem světě neexistují, musejí být úžasné pro mladší čtenáře, ale mě zrovna neoslnily.

Celkově bych knížku doporučila všem - ať už těm, kteří fantasy milují, tak i tem, kteří jsou podobně jako já fantasy začátečníci. Četla jsem dokonce i názory, že je knížka podobná světu Harryho Pottera. A to je poklona, díky které stojí za to, si knížku přečíst.

Zaujala Vás tato knížka? Máte rádi fantasy?

♥