Life Update

Jsem docela hodně překvapená, že už uběhla poměrně dlouhá doba od toho, kdy jsem naposledy vydala článek. Ale musím říct, že jsem se už neskutečně těšila na to, až si budu moc v klidu sednout k notebooku, otevřít si blogger a začít psát. V uplynulých týdnech jsem toho klidu moc neměla a k tomu, abych se dostala ke psaní článku, moc nepřispělo ani to, že těsně před zkouškovém mi křuplo v notebooku a teprve tento týden se mi vrátil opravený. Teda skoro opravený, ale hlavní je, že funguje.

 Zdroj

Už je to víc než týden od okamžiku, kdy jsem udělala poslední zkoušku tohoto semestru. Upřímně tohle zkouškové pro mě bylo jedno z nejtěžších. Ne kvůli množství zkoušek, ale kvůli tomu, že mi to učení absolutně vůbec nešlo. Téměř celé jaro mi bylo hodně mizerně. Až tak moc, že jsem v druhé půlce semestru byla ve škole jen jednou, ostatní dny jsem nebyla schopná do školy fyzicky dojít. Jen když jsem si teď vybavila, co jsem prožívala, tak mě z toho až mrazí. Ale navýšily se mi dávky léků, začala jsem ještě s další léčbou a cítím se už naštěstí o něco líp.
Ale zpátky ke zkouškovému. Poprvé za celou mojí vysokoškolskou kariéru se mi stávalo, že jsem chodila na zkoušky nepřipravená. Veškeré informace, co jsem si přečetla, mě úplně míjely a holt jsem měla trošku jiné starosti než zkoušky. Nějakým zázrakem jsem prolezla s odřenýma ušima a vlastně jsem za tuhle zkušenost vděčná. Ukázala mi, že když člověk chce, tak to jde. Každý den jsem měla s to chutí to vzdát, ale sebrala jsem zbytky sil a zvládla jsem to. Upřímně jsem ale jeden předmět vzdát musela. Bohužel to byl jeden z těch klíčových a už teď to pro mě znamená, že budu muset prodlužovat. Já vím, není to žádná tragédie, ale je to pro mě zvláštní pocit, protože nejsem jedna z těch, co něco vzdává bez boje.
Hodně přemýšlím nad tím, jací jste vlastně šťastlivci, aniž byste si to plně uvědomovali. Absolutně nic není samozřejmostí. A pokud máte tu možnost a nemáte k tomu úplný odpor, tak to studium nevzdávejte předem. A pokud Vám první volba vysoké zrovna nesedla, tak se nebojte zkusit nějakou jinou. Já jsem neskutečně šťastná, že jsem se před rokem rozhodla pro změnu.

Bude líp.

Už ani nespočítám, kolikrát jsem si tuhle větu za poslední týdny řekla. Ale cítím, že jsem na správné cestě a doufám, že se v září do školy budu moc vrátit v plné síle. 

A tak, ať si teď procházíte čímkoliv, věřte, že bude líp. Že to zvládnete. Já Vám věřím.

 Uf, mám pocit, že tenhle článek nemá hlavu ani patu, ale zároveň vím, že kdo bude chtít, tak si v něm ten smysl najde. A možná jsem si jen potřebovala zachytit pár svých myšlenek. Ty mnou totiž poslední dobou prolétávají sem a tam a já jen doufám, že to zvládnu. Mám před sebou ještě dlouhou cestu.

♥