Jsem vegetariánka. A setkávám se s nejrůznějšími reakcemi. Tyhle jsou za mě ty TOP z těch všech.

 

♥

"Tak proto si tak hubená!"

- Moje nejoblíbenější reakce ever. To, jestli jsem, nebo nejsem hubená vůbec nesouvisí s tím, že nejím maso. Samozřejmě, pokud jste byli zvyklý jíst fláky masa porochňaná v omasku, tak s největší pravděpodobností dojde k váhovému úbytku, to ale nebyl můj případ. Vegetariánstí/veganství nerovná se zdravá strava. 

"A co teda jíš?"
- Nejčastější otázka, která následuje hned poté, co někomu řeknu, že nejím maso, uzeniny a drtivou většinu mléčných výrobků. Pravdou je, že jím pořád něco. Určitě jím víc teď, než když jsem vegetariánkou nebyla. Takže ne, neumírám hlady.

"A to ti to maso vůbec nechybí? Nemáš na něj někdy chuť?"
- Nechybí. Nemám. Na druhou stranu jsem jenom člověk a občas se mi stane, že vidím v obchodě nějaké pečivo nebo pizzu se salámem a dostanu na tu chuť. Většinou to bývá tehdy, když jdu ze školy, mám hlad a jsem líná si něco chystat. Na druhou stranu vím, že i kdybych si to koupila, nebyla bych schopná to spolknout. Přijde mi to tak moc nereálný, že vím, že už si nic podobného nikdy nekoupím.
Jediné, co mi začíná dost chybět, je jahodový jogurt. Já jogurty z mléka nejím už přes dva roky. Občas si kupuju sójovou variantu, ale ještě jsem nenašla dobrý jahodový. Nejvíc mi z veganských jogurtů chutná borůvkový z Lidlu a já se modlím, aby rozšířili sortiment a mohla bych si kupovat můj milovaný jahodový jogurt.

"To bych nemohl/a."
- Myslel si dřív každý vegetarián/vegan.

"A co si dáváš na chleba?"
- Jako kdyby na chleba patřil jen kus salámu nebo sýra. Zkuste někdy rostlinné pomazánky, jsou výborný a levnější než kus salámu.

"To musí být drahý."
- Ano i ne. Pokud si budete chtít kupovat neutále rostlinné náhražky salámů, párku a sýrů, kupovat si Alpra mlíka apod., tak se asi nedoplatíte. Pokud to vezmete rozumně, tak ještě ušetříte.
Na druhou stranu mi přijde šílené, že je "levnější" to všechno násilí, které je pácháno na zvířatech než vypěstovat a zpracovat rostlinnou alternativu.

"Já proti vegetariánům a veganům nic nemám."
- Další z mých oblíbených reakcí. Doteď mi nikdo nedokázal vysvětlit, co by proti nám vlastně měl mít. Chápu, že takoví ti radikální vegani, kteří to cpou všem na potkání, jsou moc i na mě, ale na druhou stranu jen když řeknu, že nejím maso a dostane se mi odpovědi, že proti vegetariánům či veganům nic nemám, tak mám vždycky chuť odpověď, že proti masožravcům taky nic nemám.
Skutečně bych si přála, aby se kolem toho všeho přestala dělat taková věda. Já si myslím, že by si každý měl jíst, co on sám chce, jen by měl mít alespoň nějaké povědomí o tom, jak se ten kus masa dostal na jeho talíř.

A jaká je Vaše nejčastější reakce?

♥

Když mi knížní novinka Nenechám tě odejít od nakladatelství Ocelot  díky spolupráci s e-shopem MegaKnihy.cz uprostřed zkouškového přišla, říkala jsem si, že takhle tlustá knížka se zkouškovým nejde moc dohromady. Ale stačila jedna cesta vlakem, já knížce naprosto propadla a za tři dny ji celou přečetla.

Před jedenácti lety uprchla Lindsey s dcerou Sophií před svým násilnickým manželem, který se ji pokusil zabít. Našla si nový domov, začala s podnikáním a snažila se odstřihnout od svého starého života. Myslela si, že unikla temné minulosti a že je v bezpečí. Po jedenácti letech je však exmanžel Andrew propuštěn z vězení a Lindsey se začínají dít strašidelné věci. Někdo se jí vkrade do domu, pokusí se otrávit psa a napadne jejího přítele. Andrew tvrdí, že to není on. Že se změnil. Může mu věřit? Nebo za útoky stojí někdo, kdo je Lindsey blíž než si sama myslí? A jak se může drobná lest, kterou Lindsey před lety provedla, změnit v její největší noční můru? Psychologický román Nenechám tě odejít popisuje rodinné drama založené na efektu motýlích křídel. Kniha zachycuje majetnickou lásku, která se jednoho dne vymkne kontrole.1

Knížka je rozdělana do tří částí. V té první se střídá retrospektivní vyprávění se současností a právě tato část mě bavila nejvíc. Pro mě bylo až fascinující pozorovat, jak se příběh Lindsey a Andrewa vyvíjel. Jelikož mám takovou povahu, že opravdu nemám ráda násilí a týrání - ať už psychické, tak fyzické, tak to pro mě bylo docela náročné čtení, ale přijde mi, že právě tato část byla nejvíce dynamická. Od druhé části už jsme čistě jen v přítomnosti a střídá se příběh z pohledu Lindsay a Sophie. Musím se přiznat, že mi tohle vyprávění ze dvou pohledů možná trošku vadilo a do jistý míry mi přišlo zbytečný, na druhou stranu mu ale naprosto rozumím - jako dílek skládačky doplňoval příběh.


Upřímně jsem ani nečekala, že mě knížka až tak moc chytne a nebudu ji moc přestat číst, protože tak strašně moc budu chtít vědět, co bude dál. Možná je to i tím, že jsem knížek s podobným tématem moc nečetla, ale takovýhle konec jsem nečekala. Moc se mi líbilo zpracování efektu motýlích křídel. Mně celkově tahle samotná myšlenka přijde úplně dokonalá a ve spojení s tímto příběh je to úplná pecka.
Pokud hledáte knížku, do které se od první stránky začtete a nebudu moc přestat, tak tahle knížka je přesně pro Vás. A i když při jejím čtením budete ztrácet naději v dobrý konec, tak nakonec všechno dopadne tak, jak má.

Nenechám tě odejít - Chevy Stevens, 400 stran

Znáte tuto knížku? Zaujala Vás? Jakou knížku si chcete během léta přečíst?

♥

Jsem docela hodně překvapená, že už uběhla poměrně dlouhá doba od toho, kdy jsem naposledy vydala článek. Ale musím říct, že jsem se už neskutečně těšila na to, až si budu moc v klidu sednout k notebooku, otevřít si blogger a začít psát. V uplynulých týdnech jsem toho klidu moc neměla a k tomu, abych se dostala ke psaní článku, moc nepřispělo ani to, že těsně před zkouškovém mi křuplo v notebooku a teprve tento týden se mi vrátil opravený. Teda skoro opravený, ale hlavní je, že funguje.

 Zdroj

Už je to víc než týden od okamžiku, kdy jsem udělala poslední zkoušku tohoto semestru. Upřímně tohle zkouškové pro mě bylo jedno z nejtěžších. Ne kvůli množství zkoušek, ale kvůli tomu, že mi to učení absolutně vůbec nešlo. Téměř celé jaro mi bylo hodně mizerně. Až tak moc, že jsem v druhé půlce semestru byla ve škole jen jednou, ostatní dny jsem nebyla schopná do školy fyzicky dojít. Jen když jsem si teď vybavila, co jsem prožívala, tak mě z toho až mrazí. Ale navýšily se mi dávky léků, začala jsem ještě s další léčbou a cítím se už naštěstí o něco líp.
Ale zpátky ke zkouškovému. Poprvé za celou mojí vysokoškolskou kariéru se mi stávalo, že jsem chodila na zkoušky nepřipravená. Veškeré informace, co jsem si přečetla, mě úplně míjely a holt jsem měla trošku jiné starosti než zkoušky. Nějakým zázrakem jsem prolezla s odřenýma ušima a vlastně jsem za tuhle zkušenost vděčná. Ukázala mi, že když člověk chce, tak to jde. Každý den jsem měla s to chutí to vzdát, ale sebrala jsem zbytky sil a zvládla jsem to. Upřímně jsem ale jeden předmět vzdát musela. Bohužel to byl jeden z těch klíčových a už teď to pro mě znamená, že budu muset prodlužovat. Já vím, není to žádná tragédie, ale je to pro mě zvláštní pocit, protože nejsem jedna z těch, co něco vzdává bez boje.
Hodně přemýšlím nad tím, jací jste vlastně šťastlivci, aniž byste si to plně uvědomovali. Absolutně nic není samozřejmostí. A pokud máte tu možnost a nemáte k tomu úplný odpor, tak to studium nevzdávejte předem. A pokud Vám první volba vysoké zrovna nesedla, tak se nebojte zkusit nějakou jinou. Já jsem neskutečně šťastná, že jsem se před rokem rozhodla pro změnu.

Bude líp.

Už ani nespočítám, kolikrát jsem si tuhle větu za poslední týdny řekla. Ale cítím, že jsem na správné cestě a doufám, že se v září do školy budu moc vrátit v plné síle. 

A tak, ať si teď procházíte čímkoliv, věřte, že bude líp. Že to zvládnete. Já Vám věřím.

 Uf, mám pocit, že tenhle článek nemá hlavu ani patu, ale zároveň vím, že kdo bude chtít, tak si v něm ten smysl najde. A možná jsem si jen potřebovala zachytit pár svých myšlenek. Ty mnou totiž poslední dobou prolétávají sem a tam a já jen doufám, že to zvládnu. Mám před sebou ještě dlouhou cestu.

♥

Pokaždé mě překvapí, kolik z Vás se v komentářích najde, kteří píšete, že nemáte na second handy štěstí, že ve Vašem městě žádné dobré nejsou apod. A proto jsem se rozhodla projít všechny komentáře pod mými články se sekáčovými úlovky a dát dohromady ty nejčastější předsudky a moje tipy, jak je překonat.

 Tohle všechno se dá koupit za 44 Kč, je třeba ještě víc slov, proč zkusit do second handu zajít?

Nenajdu tam tak dobré kousky jako ty aneb nemám šťastnou ruku

Za každým mým úlovkem, který Vám tady ukážu, se skrývá spoustu času, který jsem strávila hledáním. Určitě to není tak, že bych přišla do sekáče, šáhla po první věci, řekla si, že je skvělá, zaplatila a šla domů. Stejně tak je spousta návštěv, kdy nenajdu vůbec nic. 

Pokud vyrazíte do second handů, tak je potřeba mít dostatek času a skutečně projít jeden kousek za druhým. Uvidíte, že pokud budete trpělivý, tak ty skvělé kousky tam najdete taky.

U nás ve městě není žádný pořádný sekáč

Zajímala by mě definice "pořádného" sekáče. I proto se bráním tomu, abych napsala článek s tipy na second handy, jelikož je to úplně vždycky o štěstí a neexistuje žádný second hand, do kterého byste vešli a pokaždé si z něj něco odnesli. Třeba já bydlím u takového menšího města a nikdy by mě nenapadlo, že u nás v sekáči najdu svetr od Ralpha Laurena nebo mikinu Hollister, ale stalo. Podle mě to je i hodně o přístupu, pokud si budete říkat, že žádný takový sekáč u Vás ve městě nemáte a kvůli tomu do nich nikdy nevkročíte, tak si myslím, že to je hodně velká škoda a měli byste jim dát šanci.

Vadí mi ta představa, že někdo tu věc už nosil

Spíš byste měli být rádi, že tu věc už někdo nosil a pral,  protože praním se chemikálie z oblečení vymývají a tím je pro naši kůži toto oblečení zdravější. Pokud Vás tahle myšlenka aspoň trošku zaujala, tak si určitě o tom najděte víc. Něco málo jsem zmínila například v tomto článků. Stejně jako oblečení z klasických řetězců je i oblečení ze sekáče vhodné před nošením vyprat, takže i toto oblečení bude krásně čisté, jak jste zvyklý. A s největší provděpodobností si už někdo i oblečení z klasických řetězců někdo před Vámi v kabince zkoušel, a tak vlastně ani to nové oblečení není tak úplně nové..

U nás takovéto značkové věci nemají

Předně, nakupování v sekáčích není o soustředění se na značky. Je skvělý, když najdete nějaký super značkový kousek za pár korun, ale pokud to je jediný účel nakupování v sekáčích, tak je mi z toho trošku smutno. Zkuste nejít jen po značkách a uvidíte, že budete mít šťastnější ruku,

Já to v těch sekáčích neumím 

A zkusili jste to? V second handech se nakupuje úplně stejně jako v "normálních" obchodech. Přijdete, prohlídnete si věci, vyzkoušíte si je v kabince, když Vám něco sedne, koupíte si to, a když ne, jednoduše věc vrátíte zpátky a jdete pryč. Vážně to není taková věda, ale jak už jsem psala, tak to chce mít hlavně dostatek času a projít opravdu každou sekci včetně té pánské nebo dětstké.

Neláká mě prohrabování se v kopici oblečení

Vždycky, když si tenhle argument přečtu, tak si vybavím slevy v Zaře  a upřímně jsem snad nikdy nebyla v second handě, ve které by to vypadlo hůř než o výprodejích v tomto řetězci. Pokud zvládáte výprodeje v Zaře nebo třeba Primark, tak určitě zvládnete i sekáč. 

Zvláštní kategorií jsou tzv. hrabárny, kterým jsem se i já dlouhou dobu vyhýbala, ale stačila jedna návštěva a já jsem tomu naprosto propadla. Podle mě je to opět hodně i o přístupu. Pokud tam půjdete s tím, že ble, hrabárna, tak asi úplně úspěšní nebudete, pokud tam ale půjdete s otevřenou myslí a budete si to naopak užívat, smát se všem těm šílenostem, co tam vyhrabete a najdete tam pár těch fakt super kousků, tak už nebude chtít nakupovat nikde jinde.

Odrazuje mě, že oblečení není uspořádané podle velikosti

Mně taky. Ale z mojí zkušenosti je super vzít si na zkoušení i věci, které nejsou ve Vaší velikosti. Každá značka šije jinak, tvary jsou různé a jednoduše každý kus oblečení sedí jinak. A tím, že oblečení není seřazené podle velikosti, tak Vás to "donutí" projít každý kousek a nikdy nevíte, co najdete. Plus i v "normálních" obchodech kolikrát oblečení není řazené přesně podle velikostí.

A jaký je ten Váš důvod, proč nedáváte second handům šanci?

♥