Jaký to je začít znovu

Kolikrát Vás už napadlo, že byste chtěli začít někde znovu?
A kdo z Vás do toho skutečně šel?
Já.
Teda.. nezabalila jsem si krosnu a neodjela jsem na druhý konec světa, jen na druhý konec Česka.
Kdo můj blog nečtete pravidelněji, tak snad jen napíšu, že jsem se rozhodla studovat magisterské studium na univerzitě v Brně, ve městě, kde jsem nikdy předtím nebyla a nikoho jsem tam neznala.
Když se zpětně ohlídnu, tak vůbec nechápu, jak jsem ty začátky mohla zvládnout. Není jednoduchý jen tak vkročit do místnosti, kde se už víceméně všichni znají z bakalářského studia. Najednou se ocitnou někde, kde je pro Vás naprosto všechno cizí a nemáte kam uniknout. V kombinaci s tím, že jsem introvert a seznamování s novými lidmi není mojí nejoblíbenější činností, nebylo to úplně jednoduchý. Nové město, nová škola, nový školní systém, noví lidé, být tak daleko od domova, od všeho známého.. je to šílený.
A přišly krize.
Chtěla jsem to tam zabalit.
Pořád mám pocit, že jsem se tak trošku zbláznila.
Když někomu řeknu, odkud jsem, rovnou automaticky můžu začít plynule odpovídat na otázku, proč Brno. A já bych si hrozně přála, aby ta odpověď byla jednoduchá. Jednoznačná. Těch důvodů je ale tolik, že se mi ani o nich nechce mluvit. A nejspíš o nich ani nikdy nenapíšu.
Ale do Brna mě to prostě táhlo.
Cítila jsem, že to je to místo, kde bych měla být. Kde bych chtěla být.
A jsem neskutečně šťastná, že jsem poslechla ten vnitřní hlas. Že jsem se nepoddala strachu a nevzdala to předem. Že jsem do toho šla i přes to, že to mohl být jeden velkej průser.
Jsem na sebe neskutečně pyšná.
Jasně, není to ideální a napadají mě myšlenky co by kdyby. Kdybych zůstala na předchozí vysoké, kdybych šla někam jinam, když bych už nestudovala.. Ale vždycky při těchto mých úvahách dojdu k tomu, že bych nikde jinde nechtěla být.
Jsem tam uvnitř hrozně šťastná. Ještě před pár měsíci by mě nikdy nenapadlo, že to všechno zvládnu změnit a posunout můj život úplně jiným směrem.
Vím, že jiní lidé zvládají mnohem šílenější věci a že vždycky můžu sednout na vlak a za šest hodin být doma, ale i tohle je pro mě vykročením z komfortní zóny.
Naučila jsem se díky tomu spoléhat sama na sebe. Všechno si vyřizovat a řešit sama, zkoušet nový věci. Hodně mě to posílilo a zocelilo. Mám tak nějak pocit, že jsem dospěla. Že už se příště dalšího vykročení z komfortní zóny tak moc nezaleknu. Že budu svůj vnitřní hlas poslouchat častěji. A tak nějak cítím, že jednou si tu krosnu sbalím a odjedu.
Nevím, co bude zítra, natož za měsíc. Naučila jsem si nedělat dlouhodobý plány. Ale ať už se stane cokoliv, tak jsem neskutečně šťastná, že jsem to aspoň zkusila.


Svoboda

Nový rok je spojený s novýma začátkama. Spoustu z nás do něj vstupuje s pocitem, že všechno změní a že si konečně začne plnit sny. A já bych každému z Vás přála, aby to tentokrát nebyly jen prázdná slova, vy jste začali o trošku víc poslouchat svůj vnitřní hlas a nebáli se vykročit ze svojí komfortní zóny.
Věřte mi, stojí to za to.
A vůbec nezáleží na tom, že nemáte odvahu.
Já ji taky nemám.
A přesto jsem to zvládla.
Nebojte se tento rok být o něco odvážnější než v tom roce minulém.
Ono to vždycky nějak dopadne.

♥