Bludištěm sociálních sítích

Myšlenku tohoto článku nosím v hlavě už dlouho, ale teprve po shlédnutí videa od Weef a přečtení článku od Rozzlobené, jsem cítila, že teď je ta správná chvíle ho napsat.
Online svět a s ním spojené sociální sítě.
Upřímně si nedokážu představit, že by celý tento online svět neexistoval. Sociální sítě jsou skvělé.
Co ale nemám ráda je to, že z nich lidé dělají něco víc, než sociální sítě ve skutečnosti představují.
Ve mně poměrně často vyvolávají pocit, že nejsem dost dobrá. Že když nedělám tohle a tamto, tak přeci prostě nemůžu sdílet svoje myšlenky o tom, proč nejím maso. Že jenom to, že nejím maso, tak přeci tak úplně nebojuju za práva zvířat jako jiní.
Že i když neustále pořád všude s sebou tahám plátěnky, tak si v obchodě prostě ten igelitový sáček na pečivo vezmu, protože si nejsem schopná objednat ty látkové.
Že je mi úplně jedno, když by mi někde dali plastové brčko, což je v rámci sociálních sítích bráno pomalu jako smrtelný hřích.
A tak když vidím všechny ty vystailizovaný životy na sociálních sítích mívám pocit, že nejsem dost dobrá. Že toho nedělám dost, protože Anča z Horní dolní si koupila kovový brčko. Ale zároveň zavítala i do H&M a nakoupila si spoustu trendy kousků na podzim.
Dřív jsme měla pocit, že to nejde. Že Anča je hrozně povrchní. Že přeci nemůže zároveň propagovat zero waste a fast fashion.
Dřív mě podobní lidé rozčilovali. Samu sebe jsem přistihla, že vlastně sleduju lidi, kteří mi dávají akorát pocit, že můj život není perfektní. Vlastně jsem sledovala lidi, kteří mi byli nesympatičtí. Ale z nějakého zvláštního důvodu  jsem měla pocit, že jim nemůžu dát unfollow. A tak jsem to odkládala, až jsem to jednoho dne udělala a neskutečně se mi ulevilo.

Zdroj

Ale víte co? Každý si na svých sociálních sítích může propagovat co chce a je to tak v pořádku.
Já jsem přesvědčená o tom, že i kdyby člověk dělal jednu jedinou věc nějak jinak a líp, víc ekologicky, tak to stačí. A nemusí to ani dávat na sociální sítě. Nemůžeme soudit druhé podle toho,  co dávají na sítě. Protože ať už tam něco dávají nebo nedávají, tak úplně nejdůležitější je, jestli jsou šťastní, zdraví a spokojení v tom reálném světě.
Sociální sítě jsou kouzelný v tom, že si skutečně můžeme vybrat koho sledujeme a vlastně i kým chceme být sledováni.
Jsou skvělý v tom, že si na nich můžeme najít lidi, kteří nás motivují, inspirují a dávají naději, že se to dá zvládnout. Že i my ty svoje životy můžeme změnit a jít si za svými sny.
Je to krásný svět. Ten online. Dokud se v něm neztratíme.
A dokud mu nezačneme dávat větší váhu než realitě.
Sociální sítě jsou skvělý, dokud z nich neuděláme něco víc, než ve skutečnosti jsou. A dokud nepodlehneme iluzi, že nejsme dost dobří. Protože i když uděláte sebemenší změnu ve svém životě, tak to něco znamená. Možná právě to, že jste dost dobří. A nemá cenu se porovnávat s někým jehož život na Instagramu vypadá dokonale.
Protože všechny tyhle sociální sítě jsou jen iluzí toho, co se lidi rozhodli sdílet.

A jak sociální sítě vnímáte vy?

♥