Už se stalo tak nějak normální stát před plnou skříní se slovy, že nemáte co na sebe.
Znám to.
Taky jsem tak stávala.
Ale už si ani nepamatuju, kdy to bylo naposledy.
A jak se mi to podařilo?

• Klasickou reakcí na to, že "nemáte" co na sebe, je nejspíše to, že si musíte něco nového koupit. Což sice je pravda a vlastně je o tom i tento článek, ale přesto si myslím, že je důležité nejdřív začít u toho, co už ve své skříni máte. Zkusit si objektivě prohlédnout svoje oblečení a zjistit, co si kupujete, co často nosíte, co nosíte rádi, co si pravidelně kupujete, ale pak následně vytřizujete, protože vám to tak úplně nesedí, jaké barvy nosíte rádi, jaké střihy a materiály vám vyhovují nejvíce a určitě si najdete ještě spoustu kategorií, jak si protřídit svoje oblečení. Vím, že to zabere spoustu času, ale stojí to za to.

• Potom, co si skříň protřídíte, přichází na řadu možná trošku zábavnější část. Můžete ji pojmout třeba jako takovou svojí vision board, na kterou si můžete dát obrázky outfitů, které vás zaujali (já se například úplně zamilovala do outfitů Lian Galliard, jejíž outfity jsou přesně takový, jaký bych chtěla nosit já sama). Zároveň vám pomůže si urovnat i myšlenky na to, co se vám líbí, co vám v šatníku chybí,co byste vlastně chtěli nosit.. Slibuju, že budete svojí vision board překvapení. 

• Nákupy. Asi ta nejzábavnější část. Co já za sebe můžu doporučit je, aby jste si svojí vision board stáhli/vyfotili do mobilu a při nákupech se na ni sem tam podívali, aby se vám opět nestalo, že nakoupíte přesně to, co jste nesháněli. A co se samotných nákupů týče, tak já se řídím tím, abych nakupovala s rozmyslem, nedělala kompromisy, měla na nákupy dostatek času a byla najedená. 

A pokud na vás s podzimem padla i podzimní únava a úplně se vám nechce trávit čas v obchodech, není nic jednoduššího, než klepnout na ty online.
A jak by vypadala ideální vision borad pro mě?

Svetry & mikiny
Já i když nejsem zastánkyní úplnýho hromadění věcí, tak podle mě svetrů nemůžete mít nikdy dost. Upřímně nechápu, jak jsem celou minulou zimu mohla přežít jen se třemi. Letos jsem si jich nakoupila už spoustu a ze všech mám velkou radost. Neomezujte se jen na jeden střih, materiál a barvu, naopak zkuste najít i nějaké originálnější kousky, ať se vám monotónnost svetrů neokouká. A dobrou volbou jsou i mikiny, kterým jsem se poslední roky sice vyhýbala, ale poslední dobou jsem je vzala na milost, stačí si vybrat jen tu správnou.


Otto Shop | C&A | C&A | Otto Shop | Zoot | Dewii


Dobře padnoucí rifle, trenčkot & bunda
Já vím, že dobře padnoucí rifle můžou znít jako něco nemožného, ale věřte mi, že jejich hledání stojí za to. A kord v zimě je oceníte, ke svetrům jsou nejlepší volbou. A stejně tak oceníte, pokud seženete pro sebe ten perfektně padnoucí trenčkot či bundu.


 | Vše Otto Shop |

Doplňky
Nejlepší koupí, jakou jsem (nejen) tento rok udělala, je bezesporu batoh od značky Fjallraven. Já tento batoh naprosto miluju a věřte mi, že jeho praktičnost oceníte. A další věcí, do které se určitě vypaltí investovat, jsou kvalitní boty. Chápu, že je rozdíl, jestli za boty dáte pár stovek, nebo jestli pár tisíc, ale věřte mi, že tahle investice se vyplatí. Do čeho ale tolik peněz třeba dávat nemusíte, jsou šály. Vím, že ještě před pár lety jsem vůbec nenosila takové ty velké šály, do kterých se celý zabalíte a upřímně nevím, co jsem místo nich nosila, protože teď zastávám teorii, že čím větší a chundelatější šála, tím lepší. Navíc je můžete různě střídat a tím pádem i vaše outfity budou vypadat pokaždé jinak, i když třeba celou zimu budete nosit jeden batoh a jedny boty.


Zoot | Otto shop | Fjallraven | Zoot | Zoot

Bez čeho se na podzim a v zimě neobejdete vy?

♥

Vždycky mě moc baví články a videa s měsíčními oblíbenci, ale vím, že já bych asi nedokázala dát každý měsíc dohromady článek s těmi mými. A proto jsem se rozhodla alespoň sem tam dát dohromady článek s mými oblíbenci a oblíbenostmi za nějakou dobu, jelikož je spoustu věcí, které bych s Vámi chtěla sdílet, jen se mi do žádných jiných článků nevejdou.

Dokumetny - Avicii, Lady Gaga
Já nejsem typ člověka, co by se rád díval na dokumenty jakéhokoliv typu. Ale zvláštní náhodou si mě poslední dobou našly hned dva - o Aviciim a o Lady Gaga.
Zdroj

Zelený a bílý jíl
Zelený a bílý jíl od Saloosu jsou produkty, které jsem si neskutečně moc oblíbila a na obličej jako masku už nepoužívám nic jiného. Přijde mi, že k mojí pleti (mám aknózní, mastnou pleť) je zelený jíl agresivnější, pleť mi víc vysuší a stáhne, zatímco bílý jíl pleť více zjemní a osvěží. Oba dva mi ale pleť dokonale vyčistí a zbaví přebytečného mazu.

Fausto Brizzi - 100 dní štěstí & Máš mě vůbec rád
Na tyto dvě knížky jsem narazila v Levných knihách za 89 Kč a zaujaly mě hned na první pohled. Příběhy obou knížek se odehrávají v Itálii, hlavními postavami jsou muži ve středním věku, kteří procházejí těžkým životním obdobím. Ve 100 dní štěstí je hlavnímu hrdinovi diagnostikována rakovina v pokročilém stádiu a jsou mu dány přibližně tři měsíce, kdy bude moc ještě normálně žít, než mu to nemoc znemožní. V Máš mě vůbec rád je hlavnímu hrdinovi diagnostikována jiná nemoc - deprese. I přes to, že témata knížek nezní vesele, knížky nevyznívají tragicky, spíš naopak. Hlavní hrdinové reflektují svůj život, hodnotí ho, snaží se přijít na to, co mohli udělat jinak a lépe a nejdůležitější je, že nezahořknou, naopak se snaží svůj život, ale i život ostatních změnit k lepšímu.

Je to zajímavý čtení, který mě donutilo přemýšlet. Doporučuju.

Youtube
Upřímně se poslední dobou na Youtube nedívám tak moc jako dřív a máloco a málokdo mě tam dokáže zaujmout. Nedávno jsem ale objevila youtuberku Monique R., která je jiná, svá, v tom nejlepším slova smyslu zvláštní a její tvorba mi sedla. Hodně mě zaujalo i video od Weef - Nejsem dost ECO, BIO, RAW a nikdy nebudu, ze kterýho je mi pořád tak nějak smutno, protože zrovna Weef je pro mě člověk, který toho dělá hrozně moc, dělá věci jinak, nezavírá oči před věcmi, co se dějí a přijde mi líto, že lidi mají tendenci neustále ostatní kritizovat za to, že něco nedělají dost dobře...

Hudba
Už jsem kdysi kdesi psala, že mám vždycky období, kdy poslouchám jednoho a toho stejného interpreta dokola, dokud nepřijde období, kdy dokola poslouchám někoho jiného.
V posledních měsících jsem tak měla období Mandrage, Alana Walkera, Divokýho Billa a nebo třeba Lady Gagy.

Článek od Rozzlobené
Článek od Rozzlobené Někdy si říkám, že bych zase chtěla jíst maso je pro mě nejlepším článkem, jaký jsme tento rok četla. Vystihla moje myšlenky dokonale. A neustále se k němu vracím.

 Myslím si, že je úplně jedno, na co ve svém životě si tento článek vztáhnete, ale nejdůležitější je, abyste vytrvali a dělali to, co Vám dává smysl, i když v očích ostatních budete za blázny.

A co poslední dobou zaujalo Vás?

♥

Občas přemýšlím nad tím, jak asi vypadám v očích druhých.
Překvapivě se vždycky dostanu k tomu, že můj život musí vypadat perfektně.
Jsem přeci chytrá, šikovná, všechno zvládám, nemusím chodit na brigádu, protože za mě rodiče všechno platí, nemusím se o nic starat, cestuju... Perfektní život. Až na to, že teď cestovat nedokážu. Ani na tu brigádu jít nemůžu. A že teď vlastně spoustu věcí nedokážu.
Dlouhou dobu jsem se necítila dobře. Nešla jsem k doktoru, protože jsem nechtěla vypadat jako hypochondr. A tak jsem to odkládala. Nic mi přeci není. Až si po státnicích odpočinu, bude to lepší. Nebylo. A tak jsem konečně došla k doktoru a dostala tu svoji diagnózu. A začala jsem googlit, co že mi to vlastně je.


Dostala jsem léky, které alespoň ze začátku představují jedinou možnost léčby. Bylo mi po nich příšerně zle, ale věděla jsem, že musím vydržet a pak mi bude líp. Nebylo. Při první kontrole mi byla zvýšená dávka a jako bonus jsem dostala ještě další léky.
A teprve v tu chvíli mě to psychicky zlomilo.
Že jsem fakt nemocná. Že nemám žádnou jistotu, že se vyléčím. A i kdybych se vyléčila, tak už nikdy nebudu zdravá. Nikdy nebudu vědět kdy a v jaké podobě se to celé vrátí. Občas pochybuju, že se to dá vůbec přežít.
A věřte mi, že je to šílená bezmoc a beznaděj.
A je vám zle i bez té bezmoci a beznaděje.
Mám pocit, že každý den samu sebe ztrácím zas o kousek víc.
Že jsem uvězněná ve svém vlastním těle.
Že jsem rozbitá tak nějak na dvakrát.
A občas si jen přeju, aby to všechno skončilo.
Bylo by šíleně jednoduchý to vzdát. Až mě to děsí, jak by to bylo jednoduchý. Prostě si ty prášky nevzít, vzdát to a přestat žít.
A tak bojuju. Každý jeden den.
Jsou dny, kdy mi je skvěle. Kdy se cítím jako naprosto zdravá. Miluju tyhle dny, ale zároveň mě i děsí, protože vím, že po nich zase přijdou dny, kdy mi bude zle. Kdy mě bude fyzicky i psychicky bolet celé tělo a já se nedokážu ani zvednout z postele.
Je to peklo s nejistým koncem.
A tak pokračuju v tom boji. Snažím se žít tak, jako bych byla zdravá. Nechci, aby lidi v mém okolí věděli, že mi něco je. Sice by to byla asi úleva o tom mluvit, ale zároveň vím, že by se změnil jejich pohled na mě a to by mi moc nepomohlo. Na to být nemocná se totiž necítím. A pořád bojuji s tím, abych přijala, že nejsem zdravá.
Teď mám za sebou sérii těch horších dnů. A vždycky, když mi nejhůř, mám potřebu se z toho vypsat. A tohle svoje tajemství o nemoci v sobě držím dlouho a potřebovala jsem to dostat ze sebe ven.
Víte, já bych strašně moc chtěla cestovat, inspirovat lidi, najít si práci/brigádu, žít normální život, ale nevím, jestli toho někdy budu schopná. Chtěla bych sdílet svůj příběh, protože by to třeba někomu pomohlo podobně, jako příběhy ostatních pomáhají mně, ale necítím se na to dost silná.
Mám totiž šílený strach. Bojím se, že nakonec budu muset ukončit studium. Bojím se, že skončím v nemocnici. Bojím se, že mi ani ty troje prášky, co momentálně beru, nepomůžou. Bojím se. Šíleně moc. Ale pořád se chytám posledních zbytků toho, co ještě zvládám. Toho, co dokážu. Sním o tom, až tohle pomine a já se budu moc zase volně nadechnout. Sním o tom, že se budu moc vydat znovu do Norska. Sním o tom, že nebudu usínat s obavou toho, jak mi bude druhý den. Sním o tom, že pokaždé, když vyjdu ven, se nebudu bát toho, že někde zkolabuju. Upřímně si už ani nepamatuju, jaký to bylo, než jsem se do tohohle všeho dostala. A do jisté míry se bojím i toho, jaký to bude, až se vyléčím. Jestli se vyléčím.
Ale nakonec člověku stejně nezbyde nic jiného, než tohle všechno vypustit z hlavy a prostě nějak žít.
A tak snad jen buďte vděční za to všechno, co máte. Buďtě vděční, za ty šance. Buďte vděční za to, že jste zdraví. Nikdy nevíte, kdy to všechno může zmizet.
A věřte, že nikdy nevíte, co se ukrývá za těmi na první pohled perfektními životy.

♥

Články s tipy na filmy jsou jedny z nejoblíbenějších, a tak jsem se dneska rozhodla sepsat další z nich.

Adrift | Než přišla bouře
Je krásný film o lásce, ve kterém se prolínají dvě roviny - tou první je samotný vztah hlavních hrdinů, tou druhou je současnost, kdy vidíme hlavní hrdiny po tom, co uprostřed oceánu přečkali bouři.
Mně se film líbil, ale zároveň mě zas až tak moc neuchvátil, podle toho, o čem jsem četla, že film je, jsem od něj čekala trošku víc, na druhou stranu mě ale konec překvapil a velké plus u mě je za to, že film je podle skutečné události. 


Zdroj

Adventures in Public School | Poprvé na střední
Poprvé na střední je odlehčený film o klukovi, kterého vyučuje mamka doma a se kterou má hodně blízký vztah, tak blízký, že se prakticky s nikým jiným ani nevídá. Když jde ale do školy napsat závěrečný test, uvidí tam jednu dívku, do které se zamiluje a kvůli které pokazí celý test jen, aby mohl začít chodit do školy a poznat ji.
Já jsem byla ráda, že hlavní roli ve filmu hraje Daniel Doheny, který hrál i ve filmu Alex Strangelove, o kterém jsem minule a který mi hrozně připomíná Kovyho. Mně se film moc líbil, je takový odpočinkový, bavila jsem se tím, jak je hlavní hrdina nemotorný v interakci s ostaními lidmi a překvapivě se mi líbil i konec.


Zdroj

Book Club | Dámský klub
Film je o čtveřici kamarádek v pokročilém věku, které se pravidelně scházejí v jejich knižním klubu, v rámci kterého vždy všechny čtyři čtou stejnou knížku. Jejich životy se změní po té, co jedna z nich určí, že jako další knížku budou číst Padesát odstínů šedi.
Tenhle film mě překvapil a moc se mi líbil. Je zábavnej, milej a úsměvnej a ukazuje, že věk je opravdu pouze číslo. 

Zdroj

Candy Jar
  Je film o dvou outsiderech, kteří jsou na střední, nemají se rádi a jsou spolu v debatním kroužku. Kvůli neshodě jejich matek se ale stane, že musí spolu utvořit tým v rámci debatního kroužku a spolupracovat spolu.
Mě tento film nadchnul, je to zase trošku jiný teen film, moc se mi líbil vývoj dvou hlavních hrdinů a určitě si film pustím ráda znovu. 


Zdroj

Irreplaceable You | Nenahraditelný
Je film o Abbie a Samovi, kteří se do sebe zamilovali již v dětství a teď se plánují vzít a založit rodinu. Bohužel je ale Abbie diagnostikována rakovina, na kterou umírá a má strach, co bude s instrovertním Samem potom, co zemře. A tak se mu rozhodne najít přítelkyni pro dobu, až tady nebude.
Film svým tématem je smutný, je v něm ukázáno, jak se lidi vyrovnávají s tím, že Abbie umírá, na druhou stranu mi film přišel něčím zvláštní, možná mi v něm chybělo víc emocí, nebo mi chybělo něco v samotném příběhu, takže úplně nevím, jestli bych si film pustila znovu.

Zdroj

Sierra Burgess Is a Loser
Já myslím, že si tenhle film zamilujete. Sierra a Veronica jsou přesným opakem. Sierra je nenápadná, silnější, ne příliš hezká dívka, zatímco Veronica je typickou středoškolskou kráskou. Veronica se drží zásady, že s loserama nechodí, a tak, když ji jeden osloví, dá mu číslo na Sierru.
Mně se film moc líbil, líbil se mi konec v tom smyslu, že povrchní krása není všechno.


Zdroj

Tag | Máš ji 
Film je o pětici přátel, kteří každý rok jeden měsíc hrají na babu, ale v jejich podání hra na babu má úplně jiný rozměr.
Já i když takovýhle "blbosti" úplně ráda nemám, tak si mě film získal a neskutečně jsem se u něj bavila. Jediný, co bych mu vytkla, je konec, který se mi vůbec nelíbil a byla jsem z něj hodně zklamaná.

 Zdroj

Thoroughbreads
Film je o dvou dospívajících dívkách - Lily a Amandě, které obnoví svoje přátelství a společně začnou plánovat vraždu nevlastního otce Lilly.
Thoroughbreads byl na mě už trošku moc, není to úplně ten typ filmů, co bych si běžně pouštěla, ale na druhou stranu to úplně zas až tak špatný nebylo a pokud máte rádi drama, tak by se Vám film mohl líbit. Hodně se mi líbilo to, jakým způsobem se vyvíjely hlavní postavy. 

Zdroj

To All the Boys I´ve Loved Before
Tento film je o nenápadné Lare Jean, která když byla do někoho zamilovaná, tak mu napsala dopis, který ale nikdy neodeslala. Jednoho dne ale krabici s jejíma dopisama našla její sestra a rozhodla se je za ni poslat.
Mně se moc líbí samotný nápad, ale asi jsem od filmu čekala něco víc, přišlo mi, že by se z filmu toho dalo vytěžit mnohem víc, na druhou stranu je film sám o sobě povedený a ráda si ho pustím znovu. 


Zdroj

Disenchantment
Je nový seriál od Netflixu, který je jiný než typické seriály a já bych nikdy nevěřila, že by se mi mohl líbit. Je o princezně Bean, která má dotypické princezny hodně daleko. Společně s elfem Eldo a jejím osobním démonem Luci tvoří nerozlučnou trojici. Seriál je směsicí všech možných dobrodružstvích, místy je to i v rámci tohoto seriálu až moc nepravděpodobný a chviličku mi trvalo, než jsem si  navykla na seriálový humor, ale jakmile se tak stalo, chtěla jsem vědět, co bude dál a celou sérii jsem zkoukla za 4 dny. A upřímně nutně potřebuju druhou, protože chci vědět, jak to celý pokračuje.

Zdroj

Viděli jste nějaký z filmů? Na co jste se naposled dívali vy?

♥