Jestli je něco, na co jsem se opravdu po všech těch zkouškách těšila, tak to byl úklid skříně. Moje skříň vypadala jako po výbuchu a potom, co jsem si dovezla oblečení z koleje, měla jsem strach už ji jen otevřít, protože jsem nikdy nevěděla, co na mě z ní vypadne.
A tak přišel na řadu úklid. A byla jsem celkem v šoku, co všechno jsem ve skříni objevila. A co všechno mi najednou přišlo nějaký zvláštní, krátký a se špatným materiálem. Asi už vážně stárnu. Když jsem si skládala věci zpátky, došlo mi, že vlastně pořád nosím podobné kousky, o kterých vím, že se v nich cítím dobře. Ale tím, že je nosím stále dokola, tak už nejsou v úplně nejlepší kondici, a tak poslední měsíce chodím po obchodech a hledám nějaké úplně basic kousky, které by do mého šatníku zapadly. A jediné, co neustále nacházím, jsou věci se zvláštními vzory, křiklavými barvami, v divných délkách, které snad nemůžou slušet nikomu a nejlepší je, když je ta věc k tomu všemu ještě průhledná.

Šaty na státnice/promoce
Šaty na státnice a obhajobu bakalářské práce jsem hledala hodně dlouho a úspěšně jsem je nenašla. Vůbec by mě nanapadlo, že bude až tak velký problém najít elegantní a vkusné šaty, které nebudou průhledné, moc krátké a se střihem jak pro starou/mladou. Nakonec jsem to vyřešila s pouzdrovou sukní a s různými topy, ale na promoci bych už určitě chtěla šaty. Promoci mám až za několik měsíců, ale šaty začínám schánět pro jistotu už teď.



Zoot / Esprit / Zoot / Esprit


Šaty na léto
Já v létě naprosto miluju šaty, akorát je problém, že na léto ve svém šatníku prakticky žádné šaty nemám. Doufala jsem, že nějaké objevím v Primarku, kde jsem minulý týden byla, ale nenašla jsem ani jedny, které by alespoň stály za vyzkoušení. A tak jsem brouzdala na internetu a spoustu krásných šatů jsem našla třeba na Zootu, nebo na e-shopu Espritu. Od Espritu jsem hned ty první žluté šaty. Já jsem se totiž toto léto naprosto zbláznila do žlutých šatů a strašně moc si nějaké ve svém šatníku přeju, jen si pořád nejsem jistá, jestli mi žlutá vůbec sluší, ale to je zase jiný příběh.





Esprit / Zoot / Esprit / Zoot

Trička
Trička jsou další z věcí, ve kterých jsem spoléhala na Primark. A opět jsem odjížděla zklamaná. Všechny trička na obrázku jsou z Espritu.
Tričko s papouškem / Vzdušné bavlněné tričko / Triko s potiskem / Tričko s proužky

Random
Aneb taková směsice, všeho, co hledám.
 Hnědou kabelku asi už zařazuju do úplně každého wishlistu. Stále ji totiž nemůžu sehnat. A vzpomínáte, jak jsem psala, že mi najednou spoustu kousků ze skříně připadá krátkých? Tak víc než  čehokoliv jiného to platí u sukní. A tak momentálně nemám ani jednu sukni na běžné nošení. Podobné šortky mám už jedny a upřímně vůbec nechápu, jak jsem se kdy mohla doborovlně cpát do riflových těsných šortek. Takovýhle volný jsou naprosto skvělý a na léto bych potřebovala ještě alespoň jedny.

Kabelka LYDC / Modrá sukně Esprit / Černobílá sukně Esprit / Šortky

A co nemůžete v obchodě sehnat vy?
P.S. Schválně, kdo uhádne, jaká je momentlně moje nejoblíbenější barva

♥

Jsem bakalářka.
A je to zvláštní pocit. Tak nějak jsou všichni okolo mě z toho nadšenější než já. Mně se najednou ty dvě písmenka před jménem zdají málo za všechny ty roky dřiny. Nechápejte mě špatně, ještě před pár měsíci bych zřejmě skákala radostí do stropu, ale teď to nějak nejde. Když jsem vyšla ze třídy a věděla jsem, že to mám, že je ze mně ta bakalářka, v jistým slova smyslu to byla úleva.. úleva, že už do té školy prakticky nemusím nikdy vkročit a nikdy už nemusím nikoho z nich vidět, když já sama nebudu chtít.


/https://weheartit.com/entry/297244480/

Poprvé, kdy mi to celý došlo, bylo druhý den ráno po probuzení. Přišel mi e-mail s tím, že už nadále nejsem studentkou na mojí vysoké škole, že mi deaktivovali isic kartu a tudíž se nedostanu na kolej, že mě odpojili od počítačové sítě a omezili přístup do InSIS. A pak jsem zjistila, že už ani nemám podepsanou smlouvu o ubytování, jelikož mi do ní před jméno napsali ty dvě písmenka. To byl první moment, kdy jsem to viděla oficiálně na papíře. V tu chvíli jsem vůbec nevěřila vlastním očím a měla jsem pocit, že snad ještě nejsem ani vzhůru. Vždycky jim všechno trvalo strašně dlouho a najednou to šlo všechno až moc rychle.
Teď už je to více jak týden a pořád se ta radost, štěstí a úleva nedostavila. A cítím se kvůli tomu hodně zvláštně. Jasně, určitě je lepší to mít, než nemít, ale asi teď kvůli tomu žádnou velkou změnu ve svém životě nevidím. Hlavně mám pocit, že to bylo celý šíleně rychlý a já se z toho pořád nevzpamatovala.
Všichni automaticky počítají, že budu pokračovat dál.
A já to chci zkusit. Jen netuším, na jaký škole to bude. Z mnoha důvodů se mi na mojí stávající škole zůstávat nechce, na druhou stranu je lehce uklidňující pocit, že tam zůstat můžu, jelikož díky průměru mě přijali bez přijímaček.
Teď ve středu jsem měla první přijímačky a teprve potom, co jsem je pokazila mi došlo, že bych na tu školu vlastně chtěla. A tak jsem z toho smutná a chce se mi plakat. A taky jsem na sebe hodně naštvaná, ale na druhou stranu vím, že v rámci mých sil a časových možností jsem udělala maximum. Jen to asi bohužel nejspíš nebude stačit. Uvidím.
A tak se bojím toho, co bude. Toho, co bylo. A vlastně i toho, co je teď. Protože teď úplně v pohodě nejsem. Ale ještě pořád jsem neztratila naději, že to všechno jednou dá smysl.
Takže asi dobrý.

♥

P.S. Původně jsem chtěla napsat článek o bakalářce, učení se na státnice a o samotných státnicích, ale nechci se k tomu úplně už vracet, takže snad jen jediná rada, nevzdávejte to. Nikdy. Za žádných okolností. A úplně nejdůležitější je to nevzdat v ten okamžik, kdy si vytáhnete otázky. O tomhle bych mohla vyprávět hodně dlouho, protože z prvního okruhu jsem si vytáhla přesně tu otázku, co jsem nechtěla a první myšlenka byla, že jsem totálně v háji, ta druhá byla, že je to v pohodě, protože teď si vytáhnu nějakou úplně skvělou otázku. A tak jsem si vytáhla přesně jednu z těch tří, co jsem nechtěla a nastala neskutečná panika s jedinou myšlenkou, že jdu v září znovu. A pak jsem si představila ty stohy papírů, všechny ty paragrafy a nekonečné dny učení a věděla jsem, že to znovu nechci a nesmím to vzdát bez boje.
Až vás to někdy potká, tak držím palce a přeju větší štěstí na otázky, než jsem měla já. Což nebude tak těžký, takže nebojte.