Poslední měsíce v sobě cítím neklid. Nedaří se mi odpočívat, vypnout a jen tak být. Neustále cítím tlak - ať už ten, který já sama na sebe vytvářím, nebo ten, který na mě vytváří okolí.
Tlak, neklid, stres a strach mě pohlcuje.
Mám pocit, že neustále něco dělám a přitom výsledky za mnou nejsou vidět skoro žádné. Jako kdybych byla uvězněna v točícím se kruhu a čím víc se snažím, tím víc se kruh točí a tím víc je nemožné se z něj dostat, protože jediná možnost, jak z něho ven, je padnout na dno. A na dně už jsem párkrát byla a netoužím se na něj dostat znovu.
A tak jsem přijala stres jako součást svého života. Jen se mi můj #friendforlife zapomněl zmínit, že si s sebou vezme i další kamarády, kteří mi zkomplikujou život.
Když jsem byla v létě v Norsku, poprvé za dlouhou dobu jsem pocítila něco jiného. Vnitřní klid a pohodu. Byla jsem šťastná. Nic mě netrápilo. Byl to krásný pocit, očistná kúra, kterou jsem potřebovala. Tento pocit u mě přetrval ještě několik týdnů. A pak začala škola, stres a vnitřní nepohoda se vrátila do mého života a odráží se ve všem, co dělám. Mám problém se na něco soustředit, vydržet u něčeho delší dobu. Nejradši bych dělala tisíce věcí najednou a přitom nedělala vůbec nic. Neustále mám pocit, že něco nestíhám.

Zdroj

A pak mě jako každý podzim skolila nemoc, já vypadla ze svého stresujícího se kruhu a věnovala se tomu, co mě dělá šťastnou. 

Po několika měsících jsem vzala do ruky knížku a celou ji přečetla.

Otevřela jsem blogger, začala psát nové články, z jejichž myšlenek mám radost, dávají mi smysl  a těším se, až je dokončím a vydám.

Opět jsem protřídila věci, uklidila si, pár kousky oblečení udělala radost někomu jinému.

Ujasnila jsem si, že teď je mojí prioritou dokončit bakaláře. A to, že už teď někde nestoupám po kariérním žebříčku neznamená, že jsem špatná či horší než ostatní. 

Došlo mi, že tenhle klidovější režim si chci udržet co nejdýl. Protože ať už se stresujeme, nebo ne, stejně si určitými věcmi musíme projít a bez zbytečného stresování se jimi prochází mnohem líp. 

A co přináší klid vám?

♥

Byla jsem příjemně překvapená, s jakým ohlasem se setkaly moje tipy na filmy, a tak jsem si říkala, že by možná nebyl ani tak špatný nápad sepsat vám tipy i na seriály, které jsem zkoukla od začátku tohoto roku. Tak snad si i vy mezi nimi najdete nějaký svůj oblíbený. 

Atypical
Atypical je seriál z dílny Netflix, což už samo o sobě naznačuje, že seriál bude stát za to. Hlavním hrdinou je osmnáctiletý Sam, který je tak trošku netypickým teenagerem,  trpí totiž autismem.
Mě seriál okamžitě do sebe vtáhnul právě díky tomu, že Sam je autista. Myslím, že se tvůrcům svět autistů podařilo vykreslit věrohodně a hodně se mi líbily prostřihy Sama před psycholožkou kombinované s dějem.
Zatím je jen jedna série po 8 dílech, každý díl má cca 30 minut.

Zdroj

Freeks & Geeks (Machři a šprti)
 Tento seriál je už trošku starším - z roku 1999, ale vůbec mu to neubírá na současnosti. Je vlastně až zarážející, jak je v období dospívání všechno stále stejné. Seriál se odehrává na střední a jak už název napovídá, ukazuje nám světy jak "machrů", průšvihářů, co mají všechno na háku, tak svět "šprtů", kteří nepatří mezi zrovna ty nejoblíbenější lidi na škole.
Jedna série, 18 dílů, jeden díl cca 45 minut.

Zdroj

Orange Is The New Black
Je dalším seriálem od Netflix.  Ukázuje nám drsné prostředí ženské americké věznice. Upřímně tohle téma není úplně mým šálkem kávy a často jsou scény pro mě až moc drsné a kruté, ale v každém díle je něco, co mě nutí si pustit další a další díl, abych věděla, jak to dopadne. Pro mě to je "příjemná" změna oproti seriálům a filmům, co běžně sleduju.
Zatím 5 sérií po 13 dílech, 1 díl má cca hoďku.

Zdroj

Famous in Love
Klasický teen seriál, co mám tak ráda. Hlavní hrdinka vyhraje konkurs na roli do filmu a celý seriál se točí okolo toho, jak se jí daří skloubit svět natáčení a její vlastní život vysokoškolačky.
Zatím jedna série po 1 dílech, 1 díl cca 40 minut.

Zdroj

Big Little Lies (Sedmilhářky)
O tomto seriálu jste už zřejmě slyšeli. Ukazuje nám svět matek v jednom malém městečku. Seriál mi přišel maličko psycho. Už od začátku víme, že se něco stalo, ale nevíme co a koho se to týká. Všechno se dozvíme na konci, který mě celkem překvapil. Určitě doporučuju.
1 série, 7 dílů, jeden díl cca 50 minut.

Zdroj

Girlboss
 Je dalším seriálem od Netflix. Je o příběhu Sophie, která je tak trošku ztracená a neví, co se svým životem. Pak ale dostane nápad nakupovat věci v second handech, přetvářet je a pak přeprodávat na eBay. Nakonec se její obchod rozjede natolik, že dokonce založí i svůj vlastní internetový obchod Nasty Gal Vintage.
1 série, 13 dílů, 1 díl cca 25 minut.

Zdroj

Znáte některý ze seriálů? Na jaké seriály se díváte vy?

♥

Značka Purity Vision se stala mým velkým oblíbencem. Miluju na ní, že je přírodní, žádné zbytečné přísady ve složení nenajdete. Ať už se podívám na jakýkoliv produkt, který tu mám, tak vždy ve složení najdu 100% toho, co by tam být mělo. 100% kokosového oleje, 100% tuku z máslovníku afrického, 100% růžové vody a 100% minerální soli. V dnešní době to zní trošku jako sci-fi, ale je to tak.

Bambucké máslo

Můj nejoblíbenější kosmetický produkt tohoto roku. Je to první "krém", díky kterému si pleť mažu pravidelně každý večer. Pleť krásně vyživí, zbavil mě suchých šupinek na obličeji a naprosto skvěle funguje i na jizvičky po akné. Už jsem ho zmiňovala i v mým čtvrtletních oblíbencích a někdo mi tam do komentářů psal, že se mu zdá celkem drahé. To jsem si ze začátku říkala taky, dokud jsem v něm neobjevila tak skvělého pomocníka. A navíc, když si vezmu, kolik krémy na pleť běžně stojí, tak bambucké máslo je ještě hodně levná alternativa + pravidelně ho používám od začátku roku a stále mám zhruba čtvrtku balení, takže tahle investice se  vyplatí.

Růžová voda

O ní toho v blogovém světě bylo napsáno taky víc než dost. Já jsem si ji zvykla používat během dne na osvěžení a při odličování, jelikož kokosový olej přeci jen nechává pleť mastnou, takže na závěr si obličej ještě přestříkám touto vodou a smyju zbytky z mého líčení. S růžovou vodou jsem moc spokojená, krásně voní a pleť nechává zklidněnou a svěží.

 

Deokrystal

Chtěla jsem vyzkoušet přírodní alternativu ke klasickým deodorantům, a tak jsem se dostala k tomuto deokrystalu. Úplně jsem toho od něj moc nečekala, ale jsem příjemně překvapená. Nejsem si jistá, jak by vydržel nějakou větší fyzickou aktivitu, ale normální běžný den zvládá bez problémů. Jediný, z čeho jsem se ze začátku měla trošku strach, bylo jeho použití, kdy se krystal musí nejprve namočit, pak nanést na pokožku a následně znovu opláchnout. Bála jsem se, že na to budu moc líná, ale když se ze začátku párkrát překonáte, tak pak už vám to ani nepřijde.


Máte něco od Purity Vision i vy? Co byste mi doporučili? Díváte se na složení kosmetických produktů?

♥

Miluju představu ideálně stráveného podzimního dne, který bych celý strávila zalezlá pod peřinou, s čajem v ruce, puštěným filmem a se zapálenou svíčkou, která k podzimu a zimě jednoduše patří. V reálném světě budu ráda, když takto strávím aspoň jeden den z celého podzimu. Poslední dobou jsem alespoň zkoukla pár filmů, které povětšinou nepatří k těm top nejkvalitnějším filmům, ale možná proto jsem si u nich odpočinula a zapomněla na starosti běžného života - (nejen) na podzim ideální kombinace.

I dva jsou rodina
Zrovna tenhle film moc nepotvrzuje předchozí větu, ale to vůbec nevadí. Když už žádný jiný film, tak alespoň tento si pusťte. Naprosto si mě získal, byl krásný, přitom smutný a alespoň pro mě tak reálně nereálný.
Zdroj

Nejdelší jízda
Tento a následující film jsem objevila díky tomuto článku, takže Ti Karin moc děkuju! :)
Film Nejdelší jízda byl natočen na motivy knížky od Nicholase Sparkse a nachází se v něm všechno to, díky čemu mám tohoto spisovatele tak ráda. Zamilování na první pohled, opravdová láska, která překoná všechno a šťastný konec.


Zdroj

Noc v New Yorku
Aneb co všechno se může stát a změnit za jednu jedinou noc. Moc se mi líbila myšlenka toho, že z ničeho nic potkáte přesně toho člověka, který vám nečekaně změní život a do kterého se třeba i zamilujete, i když je to to poslední, co byste čekali.


Zdroj

Proč právě on?Na tento film jsem se neuvěřitelně těšila od té chvíle, co jsem na něj viděla trailer. Je to úplně přesně ten typ komedie, který mám ráda. Stephanie je zamilovaná, ale její kluk zrovna nesplňuje měřítka ideálního přítele. Co se stane, když se její rodiče přijedou s ním seznámit?


Zdroj

Všechno nebo nic
Na české filmy se skoro vůbec nedívám, ani nevím proč, ale nějak mě nikdy moc nedokážou zaujmout už podle názvu. Název tohoto filmu mi možná i díky písničce od Ewy Farné uvízl v paměti a film jsem chtěla vidět. A byla jsem příjemně překvapená, možná začnu dávat českým filmům více šancí.

Zdroj

Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa
Jeden z nejhezčích animáků, co jsem kdy viděla. Pokud náhodou patříte do skupiny lidí, kteří ho ještě neviděli, napravte to co nejdřív, zlepší Vám celý den.



Zdroj

Všechno úplně všechno
Za mě už trochu klasický scénář teen filmů, upřímně jsem byla i zklamaná, protože jsem od filmu čekala mnohem víc, ale na druhou stranu je to jeden z těch filmů, u kterého přijdete na jiné myšlenky a uvěříte, že se můžete zamilovat. Neurazí, nenadchne, ale puste si ho, zpříjemní Vám podzimní dny.


Zdroj

Pařba o Vánocích
Ano, ještě není období Vánoc a já už Vám tady cpu film s vánoční tématikou. Ale tady tak nejde ani o Vánoce jako o pařbu. Hlavně, že si to umím obhájit, a to, že už si pár týdnů sepisuju seznam filmů, co musím během Vánoc stihnout zkouknout, nechme bez povšimnutí. Film nás překvapivě vezme na pařbu jedné firmy, která se tak trošku vyjme kontrole.


Zdroj

Viděli jste některý z filmů? Jaký film byste mi doporučili?

♥

Nikdy jsem neměla ráda názor, že negativismu a pesimismu je všude kolem nás spoustu, tak aspoň na sociální sítě budem sdílet jen to pozitivní, aby ten svět byl aspoň ještě někde krásný.
A pak jsem se jednoho dne přistihla, že něco podobného vlastně dělám i já. 

Přestala jsem na blog psát svoje myšlenky a pocity, protože by nejspíš vytvořily ten nejvíc nejsmutnější článek v celé historii blogů. A o tohle prvenství zrovna nestojím.

Vlastně se nic moc nestalo. Jen tak nějak vůbec nevím, co bude a čím víc nad tím přemýšlím, tím víc propadám panice a uvrhám samu sebe a svoji duši tam, kde nechcete, aby se ocitla. A tak procházíte dnem za dnem a jste na sebe pyšní, že jste se opět zvládli nerozbrečet v tramvaji. A pak jednoho dne už ta hráz přeteče i tam a vy se ocitnete přesně v té situaci, ve které jste nikdy nechtěli být.
A pak ty slzy utřete a začnete googlit návod na šťastnější budoucnost. 

A skončíte u toho, že hledáte vejšky, kam vás vezmou bez přijímaček.
Jasně, je to jenom škola, ale když každý den chodíte někam, kde úplně nejste šťastní, necítíte se tam dobře a nechcete tam být, podepíše se to na vás. Tak nějak si vždycky říkám, že mě už tam nemůže nic moc překvapit a pak se ukáže, že Vás možná vyhodí z bakalářského semináře, což by byla přímá cesta k prodloužení studia a to je přesně to, po čem zrovna netoužíte. Když už doslova pár hodin před deadlinem vybojujete správné zapsání bakalářky do systému, ukáže se, že vaše představy ohledně psaní bakalářky se naprosto rozcházejí s  představami vaší vedoucí. Tak nějak asi nic nemůžete mít bez komplikací. Ještě nikdy jsem nebyla až tak moc připravená to vzdát.

A tak pomalu přicházíte na to, že se dostáváte do stejné pozice, ve které jste byli před třemi lety, když jste si vybírali vysokou poprvé.
Začít jinde na bakaláři, přestoupit na jinou školu na magistra, zůstat na stejné vysoké, protože dva roky už jsou přeci krátká doba, splnit si sen a odjet na rok pryč, najít si práci a začít konečně získávat tolik potřebnou praxi, udělat si rok volno a třeba napsat knížku...
A pak vám dojde, že všechno tohle se vám může ve vteřině zhroutit až vám zase jako jediné nepřijde e-mail. Nenapíšete bakalářku. Neodstátnicujete. Neuděláte třeba tu jednu důležitou zkoušku teď v zimáku..
Ale ať už to všechno dopadne jakkoliv, chci být připravená na všechny možnosti a tentokrát to nenechat na náhodném výběru podle toho, jestli se mi zrovna bude chtít jet na zápis.

Tak nějak mi nezbývá nic jiného, než doufat v to nejlepší a připravovat se na nejhorší.
Protože jsou věci, které ovlivnit nedokážete.

A nejlepší na tom je, že třeba už za týden to může být zase všechno jinak.

A jak zvládáte začátek školy vy?

♥