O Továrnách na sny, vílách a pohádkách

Anie jsem před Továrnou na sny neznala. Možná jsem na ni někdy natrefila na IG, ale to je asi tak všechno. Na podzim jsem začala vnímat její knížku a i když jsem netušila, o čem je a kdo je ta holka, co ji napsala, věděla jsem, že by mě neměla minout.
A přišlo na řadu čekání.
Asi tak tříměsíční.


Až mi knížka konečně přišla. Přečetla jsem ji jedním dechem  a je prostě krásná. Milá, něžná, uklidňující a inspirující. Asi jsme se našly v ten správný moment.
O čem je, je vlastně těžký shrnout. Je to takový balíček emocí a životního příběhu právě Anie. A tento životní příběh je až neskutečný, já sama si nedokážu představit, že bych toho teď (jsem skoro ve stejném věku jako Anie) měla za sebou tolik, co ona. Ale o to větší je to motivace a inspirace. 


Ale za co knížku nejvíc miluju je, že mi ukázala jednu úžasnou věc. Že i mezi dospěláky existují krásní lidé. Z vnějška, ale hlavně z vnitřka. Anie je toho důkazem. A taky tak trošku úkazem. A moc doufám, že jedním takovým úkazem budu i já. Je úžasný, když v člověku zůstane trošku toho dítěte. Té dětské naivity, úžasu ze světa, z objevování, čisté radosti ze života. A když už nic jiného, tak tohle v sobě mám. Pořád věřím v dobré konce, na nekončící a bezmeznou lásku, na to, že zázraky se dějí a vlastně i na jednorožce, víly a princezny.
Protože proč nevěřit?


Pokud aspoň trošku věříte na víly a hledáte nějakou milou knížku, která vás vnitřně uklidní a pootevře vám oči, tak je tohle knížka přesně pro Vás. Pokud jste vážní dospěláci, co už se na pohádky nekoukají, nechte tuhle knížku někomu jinému.

Pokud patříte do první kategorie, tak šup SEM, než Vám knížku vyprodají!

Četli jste? Líbilo se? A nebo se ji teprve přečíst chystáte?

♥