Jak se máš?

- Jak se máš?

Nevím, asi si vlastně nemám na co stěžovat, mám kde bydlet, co jíst, mám rodinu, kamarádky, mám víc věcí, než potřebuji, mám peníze, můžu si koupit to, co bych chtěla, i když s těmi penězmi by to mohlo být lepší, měla bych se konečně sebrat a začít si hledat brigádu na léto, aby to nedopadlo jako minulý rok, ale já vážně nemám nejmenší tušení, kam se vydat ji hledat a jen, co začnu myslet na to, že bych si ji měla hledat, začnu panikařit a bojím se, že nic neseženu a to si určitě neseženu, když ani nezačnu hledat, nejlepší by bylo, kdybych měla brigádu i během i roku, ale absolutně netuším, kam bych ji napresovala, fakt nechápu, jak to někteří dělají, že při škole zvládají chodit i do práce, možná asi jen nejsou tak poctiví studenti jako já, což mi připomíná, že bych se měla učit, a nebo dělat úkoly, nejlíp obojí, proč je teď těch úkolů taková hromada, to nevím, ale když už jsme u tý školy, měla bych konečně začít řešit bakalářku, téma jsem si sice vybrala, jen je tak trošku z jiný katedry, což možná není takovej průser, ale ta představa kolik lidí bych musela kvůli tomu oběhat, jednoduše nevím, jestli mi to za to stojí, to téma mě děsí a láká zároveň, tak nevím, možná mě víc děsí ostatně stejně jako moje budoucnost, nedávno se mi ale v hlavě usadil jeden nápad a jen, co přišel, usadil se ve mě taky klid, neskutečnej klid a pohoda, možná to značí to, že jsem našla něco, co bych chtěla zkusit a možná to značí to, že je to tak šílenej nápad, že to se mnou i moje hlava vzdala a odmítá hledat důvody, proč je to totální hloupost, protože je to přeci tak zřejmý, taky rok a půl je dlouhá doba a může se stát mezitím cokoliv, třeba se konečně najde někdo, kdo se mnou bude chtít být, jen tak a taky proto, že mě bude mít rád prostě jen proto, že jsem, nic víc nechci, zatím to ale tak nevypadá, spíš naopak mě neustále dostávají všechny ty paradoxy, jako když vám po půl roce napíše kluk, se kterým jste si před půl rokem psali, a kterej se vám líbil a se kterým jste se domlouvali, že se uvidíte a už jste se začali vznášet na obláčku, když v tom se přihlásíte na Facebook a zjistíte, že je ve vztahu, tak přesně ten vám najednou napíše a nadšeně vám píše, že už to je půl roku, co je s tou cuchtou ve vztahu a pak, asi aby mi bylo ještě líp, se zeptá, co kluci, jo, dobrý, zrovna bych jednomu nejradši jednu vrazila a taky už zas pár týdnů čekám na odpověď od kluka, do kterýho jsem se zamilovala na první pohled, nejradši bych si teď jednu vrazila sama sobě, ale v pohodě, vlastně je to fajn, Ed Sheeran má spoustu nových písniček, konečně jsem se dokopala k tomu, abych navrhla téma seminárky, který mi bylo schváleno a konečně budu psát o něčem, co miluju, přečetla jsem knížku, co jsem si koupila snad už někdy v září a neskutečně se mi líbila, ještě mám v záloze jednu, kterou začnu číst hned, jakmile dokončím tenhle článek, taky jsem byla poprvý v životě na Vítkově a líbilo se mi tam, tenhle týden nejspíš poprvé půjdu na Matějskou, těším se, a když to nevyjde, tak nevadí, půjdem tam ten další týden, takže jo, pořád mám sem tam nějakej plán, možná ještě nejsem tak ztracená a doufám, že na konci tohle všechno bude dávat smysl.


- Mám se fajn.

♥

A jak se máte vy? Taky tuhle otázku tak nemáte rádi?

P.S. Jen prosím neberte tenhle článek nějak pesimisticky a úplně vážně, spíš ho berte s nadhledem a s nadsázkou, chtěla jsem zas zkusit napsat něco trošku jinýho.. a možná tak trošku doufám, že se najde někdo, kdo tuhle otázku stejně jako já taky tak nemá rád.
P.P.S. Taky nikdy nevíte, co na ni odpovědět?
P.P.P.S. Už jste někdy napsali (téměř) celý článek jednou větou?