Konečně nastal ten čas, na který jsem se těšila celý semestr. Čas vánoční. Moc mi nedochází, že dneska je už 23. prosinec, je večer, všechno cukroví mám nazdobené, dárky zabalené, stromeček ozdobený, pokoj uklizený a z mých tipů na vánoční filmy mi už zbývá jen pár posledních, které jsem ještě neviděla. Nejspíš už jsou Vánoce opravdu tady.
Poslední týdny jsem se opět trošku odmlčela. Měla jsem spoustu povinností ve škole, na poslední chvilku přepisovala celý projekt k bakalářce a když už jsem měla chviličku čas, radši jsem se šla projít ven a načerpat vánoční inspiraci, než abych trávila čas u počítače. Možná i díky tomu jsem letos zvládla navštívit trhy na Staromáku, když stánky byly ještě otevřené, ne jako loni..
Můj prosinec utekl šílenou rychlostí. Upřímně ani nevím, kam se stihl všechen ten čas vytratit. Ale možná jsem za to vlastně i ráda, že utekl tak rychle, u nekterých věcí je lepší, když utečou co nejrychleji.
Přesto bylo pár momentů, které bych nejradši zastavila a prožívala pořád dokola.
Letos poprvé jsem byla na krampusácích, což je takový pekelný průvod čertů a upřímně jsem byla strašně ráda, že nejsem mladší, protože to bych se asi zbláznila strachem, takhle jsem naštěstí pozornost čertů moc neodnesla, takže pokud budete mít někdy šanci podobný průvod vidět, neváhejte.
Začátkem prosince jsem byla i na křtu CD od Lake Malawi a ani jsem nečekala, že bych si to až tak moc užila. Připadala jsem si, jako kdybych se vrátila do mých teen let. Jako předskokany měli anglickou skupinu Banfi, kterou jsem do té doby neznala, ale od koncertu je poslouchám pořád a jsou skvělý.



Vánoční trhy. Asi nic víc typičtějšího před Vánoci navštívit nemůžete. Letos jsem si jich užila až až a ani nedokážu říct, který se mi líbil nejvíc. Ale asi ty na Staromáku, náš vánoční stromeček je bezkonkurenční. Dokonce se mi podařilo jet i vánoční tramvají. Takže pokud jste na zastávce viděli holku, která nadšeně objímala svojí kamarádku, když viděla, že se vánoční tramvaj blíží, nebyl to žádný blázen, byla jsem to já.



A asi největší radost jsem měla z toho, že konečně po dvou a půl letech, co jsem v Praze, jsem se vydala do Drážďan. A ty trhy? Naprosto jsem se zamilovala do všech postaviček na stáncích, ruských kol (na jednom jsem se i svezla) a celkově do atmosféry. Akorát mě překvapilo, kolik tam bylo Čechů, ani jsem neměla pocit, že bych opustila Česko. Ale jela bych zas..





A pát tipů na závěr.
Pokud už nevíte, na jaký film se kouknout, zkuste Noc plnou zázraků 2, Přežít Vánoce, či Trable o Vánocích.
Vánoční koledy vám vždycky zlepší náladu.
Zkuste aspoń na chvilku vypnout mobil, odpojit se od světa a prostě jen být.
A hlavně si ty Vánoce užijte, odpočiňte si, buďte v klidu, buďte rádi, smějte se a těšte se.

♥

A jelikož nemám ani žádné nápady na dárky, poslední dobou přímo hltám všechny možné články s tipy na ně. A dneska tady mám pro vás jeden tip i já.

Šperk. Jeden z nejkrásnějších dárků, co by si každá slečna a paní přála (nejen) pod stromečkem dostat. Myslím si, že náhrdelníkem, náramkem či naušnicemi nemůžete nikdy šáhnout vedle a každé z nás udělá radost.

A pokud byste náhodou žádný šperk zabalený pod stromečkem nenašli, co si nějaký krásný kousek do své sbírky pořídit samy? Mně nedávno do mojí skromné sbírky šperků přibyl tento nádherný náhrdelník, do kterého jsem se zamilovala na první pohled.Nějaký podobný kousek mi přesně chyběl.

Jak už u Juvelory.cz bývá zvykem, balíček přišel pečlivě a nápaditě zabalený. Krabička, druhá menší krabička s mašličkou, látkový pytlíček, čistící utěrka a konečně samotný náhrdelník. Můj nový nádherný stříbrný náhrdelník má ozdobu v podobě zirkonů různých tvarů. Působí elegantně, něžně, luxusně a kvalitně. Takovýhle kousek vždycky upoutá pozornost, ať už si ho vezmete na jakoukoliv příležitost.

Dostáváte rády šperky? Máte už nakoupené vánoční dárky?




♥

Tenhle článek se tady měl objevit už minulý rok. Bohužel se mi ho nějak nepodařilo sepsat, a tak na článek dochází až letos. Ale aspoň vám ho vydávám celkem brzo, takže v průběhu prosince budete mít spoustu času filmy zkouknout, tak snad si i díky nim navodíte vánoční atmosféru.


Noc plná zázraků

Můj nejoblíbenější vánoční film. Je to vlastně taková polská verze Lásky nebeské, akorát méně okoukaná, s lepšími příběhy a celkově pro mě to je srdeční záležitost.

Zázrak v New Yorku

Moje srdeční záležitost číslo dvě. Mám tradici, že na tento film se dívám vždycky v dopoledne o Štědrém dni. Je to krásný film, který Vás donutí uvěřit, že Santa Claus/Ježíšek opravdu existuje.

Vánoce naruby

A třetí film, který bezpodmínečně každé Vánoce musím vidět.  Já na filmu miluju, jak se celá čvrť spojí, aby vytvořili ty jedny krásné Vánoce, nádhera.

Čtvery Vánoce

Miluju vánoční komedie a tahle je prostě skvělá. Aneb co se všechno může stát, když slavíte hnedka čtyři Vánoce.

Lásce na stopě
Tenhle film není tak úplně o Vánocích, ale hlavní hrdinové se seznámí při kupování vánočních dárků a celkově je atmosféra tak romantická, že k Vánocům patří.

Prázdniny
Bez tohohle filmu se taky neobejdou žádné moje Vánoce. Dvě nezadané ženy si na Vánoce vymějí svoje byty a na druhém konci světa najdou lásku. Miluju tenhle film.

Ach, ty Vánoce
Milý romantický film, který vás určitě nezklame. Já na filmu mám moc ráda happy end, to, že nakonec i ti, kteří nemají rádi Vánoce, si je zamilují.

Láska nebeská
Klasika. Přemýšlela jsem, jestli tento film sem zařadit, ale já sama jsem film objevila teprve nedávno, tak kdyby tu někdo náhodou byl, kdo film ještě neviděl, tak asi už víte, co si letos pustíte. Ale upřímně již zmiňovaná polská verze se mi líbí mhohem víc.

Šťastný Nový rok
Já miluju filmy, ve kterých se prolíná více příběhů dohromady a to tenhle film přesně splňuje. Ve filmu jsou zastoupeny snad všechny věkové kategorie, různé příběhy a samozřejmě nechybí ani happy endy.

Ledové království
K tomu asi ani není potřeba cokoliv psát ♥.

Vánoční koleda
Další animák, který je mojí srdeční záležitostí. Příběh nemusím asi dlouho představovat, takže snad jedině pokud jste neviděli nejnovější animovanou verzi, tak to tyto Vánoce napravte.

Polární expres
Další animák, který má krásný, dojemný a kouzelný příběh. Splňuje snad všechny předpoklady vánočních animáků.

Santa má bráchu
Moc si nedokážu vysvětlit, proč se mi tento film tak moc líbí, možná to bude tím, že mi celý přijde absurdní, ale tak mile absurdní a pokaždé jsem ráda, že továrnu skřítků nezruší.


Vánoční polibek
Krásná odpočinková romantika, kde opět dobro zvítězí nad "zlem". Film nepřináší nic nového, ale trocha toho klišé kord v období Vánoce je fajn.

Velká vánoční jízda
 Další z mých oblíbených vánočních animáků, ve kterém se dozvíte, jak jen to ten Santa všechno stíhá.

Zatímco jsi spal
Další film, který mám s Vánoci pevně spjatý. Krásný romantický vánoční film. Já naprosto miluju zápletku filmu a celkově celý film. A ten konec? Nejkrásnější.

Notthing Hill
Tenhle film není moc vánoční, ale já už ho mám s Vánoci tak moc spojený, že si je bez tohoto filmu nedokážu už ani představit.

Který film máte rádi i vy? A jaký film byste mi doporučili?

♥

Nedávno jsem byla od Lenn z blogu lenn.cz nominována do The Liebster Award 2017, což je vlastně tag spočívající v odpovědějích na otázky, vymyšlení vlastních otázek a nominování dalších blogerů. Myslím si, že je to fajn způsob, jak se dozvědět o autorkách blogu něco nového a jak objevit další nové blogy. Lenka vymyslela krásné a smysluplné otázky, za což jsem moc ráda a musím se přiznat, že jsem musela nad některými odpovědmi i dost popřemýšlet.

1. Jaký byl důvod založení vašeho blogu?
   Důvodů bylo víc, ale asi nejvíc mě poháněla touha něco vytvářet, psát, být kreativní. Asi jsem potřebovala místo, kdy bych mohla sdílet svoje myšlenky, pocity a zážitky. Místo, kde můžu být sama sebou.
2. Co vás nejčastěji zaujme na jiných blozích?
   Samotné články a design. Hodně dám na pocit, jaký z blogu mám, jaká na mě z něj dýchá atmosféra a jak mi je celkově sympatický.
3. Co vám dokáže spolehlivě zlepšit náladu?
   Písnička Can´t Stop the Feeling od Justina Timberlaka. Mimoni. Nekonečné si povídání o blbostech s mojí spolubydlící. Ponoření se do blogového světa. Dělání ksichtů do zrcadla. Dort. Objevení skvěle padnoucího kousku v sekáči. Objetí.
4. Jak bojujete se spisovatelským blokem?
   Teď už nijak. Dřív jsem to hodně řešila a byla jsem přešlá z toho, když jsem najednou nevěděla o čem a jak psát. Snažila jsem se psát na sílu, jednoduše něco, cokoliv napsat, jen aby na blogu něco vyšlo. Teď už vím, že tohle je nesmysl a když se u mě podobný blok objeví, dám tomu čas, odpočinu si a v kldiu počkám, až ke mně inspirace zase přijde.
5. Jaké jsou vaše slabé a silné stránky?
   Je zvláštní, že zrovna u týhle otázky jsem se zasekla nejvíc, já celkově nerada popisuju samu sebe, protože mi přijde, že si mě tím lidi zaškatulkují a škatulky já nerada. Ale když už mám odpovědět, tak moje slabá stránka je určitě to, že jsem se stále úplně nepřenesla přes myšlenku, co by tomu řeklo okolí. Pořád nad vším přemýšlím a zbytečně se trápím a stresuju kvůli maličkostem.  A silná stránka je určitě ta, že tady pro druhé vždycky jsem, že se snažím vždycky každému pomoc, jsem empatická, klidná, nedělám ukvapené závěry a nikdy neztrácím naději, že to nakonec všechno dá smysl.
6. Co se vám vybaví, když se řekne „kouzlo Vánoc“?
   Klid, pohoda a sníh za oknem. Ozdobený stromeček, pohádka v televizi. Deka, teplý čaj a knížka. Rodina. Láska. Mír. Vůně vánočního cukroví. Rozzářené oči.
   
   
7. Jak si představujete ideální den?
   Mám takové dvě verze ideálního dne. V té první jsem někde na cestách, objevuje a poznávám nová místa, hodně se směju, občas se ztratím, málo fotím a hodně vnímám krásu kolem sebe. V té druhé verzi jsem nejlínější Domča na světě, která stráví celý den v pyžamu, s čajem v jedné ruce a s knížkou v té druhé.
8. Čeho si nejvíce ceníte na svých čtenářích?
   Toho, že jsou.
   
   
9. Ví vaše okolí, že máte blog a jak na něj reaguje?
   Asi jak kdo. O blogu ví víc lidí, než bych chtěla a než mi je příjemné. Když se lidi o blogu začali dozvídat, bylo to zvláštní, chvilku jsem měla chuť blog smazat a začít znovu, aspoň na chvilku zas anonymně. Naštěstí jsem to neudělala. Reakce jsou kladné, ještě se ke mně nedostala snad žádná negativní zpětná vazba. Jsem moc ráda, když mi někdo z okolí blog pochválí, vždycky mě to nakopne a dodá motivaci pokračovat.
10. Jaký sen si chcete splnit v roce 2018?
    Dokončit bakaláře. Podívat se znovu do Norska, cestovat. Potkat lásku a bláznivě se zamilovat. Potetovat se. Najít si práci/brigádu. Ale kdybych si měla vybrat jen jeden, tak být konečně šťastná, protože ve štěstí se všechno ukrývá.
    
    Nakonec jsem se rozhodla, že nikoho dalšího nominovat nebudu, ale kdyby se kdokoliv chtěl do tagu zapojit, budu jedině moc ráda, když na otázky odpovíte a dáte mně nebo Lenn vědět.
    
    P.S. A jaké sny byste si chtěli splnit vy v příštím roce?
    
    ♥

Tak nějak jsem vlastně i čekala, že potom, co napíšu článek o klidu, přijde neklid. A to neklid pořádnej, uplakanej a smutnej. Je to zvláštní, že člověk se drží, je v pohodě a pak jako lusknutím prstu to přejde, ani nestihne najít kapesník a už pláče.
Nevím proč. Asi to je tím, že nad vším až moc přemýšlím. Neumím vypnout a žít přítomností. Neustále přemýšlím nad tím, co bude a jelikož to nevím, tak se objeví neklid, strach a stres. Ale vím, že to zas přejde. Stačí počkat. A tak jsem se v neděli probudila s rezignací a myšlenkou na to, že si udělám volný týden, což jsem za roky mého studia během školního roku nezažila snad ani jednou. 

Svetr ze second handu za 200 a knížka Eleanor & Park z Levných knih za stovku.

Místo mojí pondělí klasiky od půl osmý ráno do čtyř jsem strávila ve škole zhruba dvě hoďky (prosím, ať je už každé pondělí jen takto krátké!). Psala jsem test z práva. Snad ještě nikdy jsem se neučila na test míň, tak nějak jsem věřila, že odpovědi na otázky najdu v zákoníku. Díky zákoníkům jsem objevila mnohem víc otázek než odpovědí. Děkovala jsem sama sobě, že jsem nad učením nestrávila víc času.  Odpoledne jsem vyrazila do obchoďáku nakoupit vánoční dárky, nekoupila jsem ani jeden, ale aspoň při kupování vína po mě nechtěli občanku, připadala jsem si jako největší dospělák.
V úterý jsem do školy nevkročila vůbec, nechtěla jsem si kazit den. Místo toho jsem vyrazila na veletrh magisterských oborů, který mi vlastně nedal vůbec nic, ale aspoň jsme si se spolubydlící udělaly procházku po Praze a daly si pizzu, takže za mě nejlepší úterý semestru. Večer jsme vypily koupené víno.

Středeční ráno a dopoledne jsem překvapivě byla ve škole. Odpoledne jsem zasvětila objevování pražských sekáčů (chtěli byste v budoucnu o nich článek?). Koupila jsem si nejpříjemnější, nejteplejší a nejkrásnější svetr ever za dvě stovky a knížku Eleanor & Park v angličtině v Levných knihách. Celkově Levný knihy můžu doporučit i právě na cizojazyčný knížky, třeba teď jsem si všimla, že tam měli spoustu knížek v angličtině od Jo Nesba za směšné ceny oproti klasickým knihkupectvím. 

Ve čtvrtek jsem už klasicky školu bez výčitek taky vynechala. A překvapivě jsem se konečně přemluvila, sebrala odvahu a poslala část svojí bakalářky mojí vedoucí, držte mi palce, ať mě s mým návrhem nevyhodí. 

A co jsem s tímhle článkem chtěla vlastně říct? 

Že je úplně v pořádku, když si někdy uděláte volno, hodíte všechny starosti se školou/prací na vaše budoucí já a prostě si užijete den/týden/měsíc podle sebe. Nakonec zjistíte, že se vůbec nic nestane a veřte mi, ten dobrý pocit z toho, že jste si užili čas podle sebe, ve vás ještě dlouho zůstane.

Děláte si taky volné dny/týdny?

♥

Nikdy jsem moc neřešila, co jím. Jestli do svého těla dostávám správnou kombinaci toho, co lidské tělo doopravdy potřebuje. Pojmy jako bílkoviny, sacharidy, tuky a cukry byly pro mě španělskou vesnicí. A pak jsem se postupně dostala k tomu, že jsem začala přecházet na vegetariánství. A v průběhu procesu mi došlo, že by to nejspíš chtělo vědět, co se pod všemi těmi fancy názvy skrývá, co do svého těla dávám, čím nahradím bílkoviny z masa a co vlastně budu jíst.
A přesně uprostřed tohoto mého zmatku mi přišla nabídka, jestli bych nechtěla zrecenzovat knížku o zdravé stravě - Oprawme se od Stanislava Skřička.
Považuju to za znamení, že cesta, na kterou se vydávám, je správná.


Když se mi knížka dostala do ruky, tak se mi hned zalíbila. Je moc hezky zpracována do jednotlivých kapitol, které dohromady jako celek dávají smysl a do knížky patří. Ale tak nějak intuitivně jsem si říkala, že to nebude knížka, kterou bych přečetla od začátku až do konce, že to spíš je ten typ knížky, ze který si vybíráte jednotlivé kapitoly podle toho, co vás zrovna zajímá a o čem se chcete dozvědět víc.  Asi o moc víc jsem se splést nemohla. Knížku jsem přečetla od začátku až do konce.


Knížka je přehledně uspořádaná do kapitol, které se vzájemně prolínají a dávají dohromady smysl. Moc se mi líbilo, že knížka je pojata komplexně. Neomezuje se jen na výčet toho, co bychom měli jíst, ale vysvětluje nám co a proč bychom jíst neměli, jaké má strava dopady na naše tělo, zabývá se i bydlením, sportem či kosmetikou. Vše je napsáno čtivou, poutavou formou a srozumitelně tak, že tomu i naprostý lajk porozumý. Líbilo se mi, že autor nikomu nevnucuje, že jezení jen zeleniny, ovoce, ořechů a semínek je ta jediná správná cesta, ale všechno se nám snaží vysvětlit a jeho vysvětlení dává smysl.


Na druhou stranu ale kdybych měla dodržovat naprosto všechno z knížky, nejspíš bych se uprostřed všeho toho klíčení semínek a vytváření osmotické vody zbláznila. Myslím si, že podobné knížky se musí brát s lehkou nadsázkou a zdravým rozumem. Nejde ze dne na den veškerý naše návyky změnit a začít žít na bio raw stravě, kterou si sami vypěstujeme. Nebo alespoň u mě to tak nefunguje a jelikož se považuju za průměrného jedince, myslím si, že vy všichni jste na tom hodně podobně. Je dobré se zajímat o to, co do svého těla přijímáme, jaké existují jiné, lepší alternativy, co je pro naše tělo prospěšné, čemu bychom se měli vyhýbat a co naopak do jídelníčku zařadit. Ale myslím si, že by se z toho nemělo stát něco, co nás naprosto pohltí a ovládne. Chce tomu dát čas a kdo ví, třeba nakonec zjistíme, že ovoce, zelenina a semínka je to jediný, co i naše tělo potřebuje.


Celkově bych řekla, že je knížka zajímavá, užitečná a přínosná. Knížka mi zbořila spoustu mýtů, které jsem v průběhu mého života brala jako fakta a po přečtení jsem plná myšlenek a touhy dozvědět se víc.Skvělé je, že v knížce najdete i vzorové jídelníčky a recepty, které vám přecházení na živou stravu v mnohém ulehčí. Musím se přiznat, že jsem v průběhu čtení přemýšlela, jestli to je skutečně reálné a možné, aby se průměrný člověk stravoval pouze takto, a proto jsem byla moc ráda, když jsem na konci knížky našla zkušenosti a reference lidí, kteří se takto stravují a byla jsem v naprostém šoku, jaké pozitivní účinky na lidi enzymatická strava má a právě tyhle zkušenosti mě přesvědčily o tom, že bych živou stravu a enzymatické okénka chtěla do svého jídelníčku co nejvíc začleňovat i já.
Jsem zvědavá na výsledky.

Znáte knížku? Zaujala i Vás? Řešíte, co jíte?

- Knížku Oprawme se od Stanislava Skřička můžete zakoupit třeba na megaknihy. cz, MegaKnihám také děkuji za zaslání knížky k recenzování.

♥

Poslední dobou si čím dál tím víc všímám toho, jak moc lidi pohltil konzum. Pomalu to vypadá, že mít toho co nejvíc, spotřebovávat toho co nejvíc a nestarat se o to, jak to ovlivňuje naši planetu, se stal jakýsi standart. Sice se o tom mluví a píše, ale vždyť přeci to, že já budu dělat něco jinak, neovlivní celkový dopad, tak proč se snažit.
Třeba proto, že každý jeden z nás tady na zemi žije už od 2. srpna na ekologický dluh. My tady v ČR dokonce již od 28. dubna. O jakém dluhu to mluvím? O tom, který každý z nás má vůči naší planetě. Spotřebováváme víc, než dokáže naše planeta za celý rok obnovit. Víc vody, víc půdy, víc stromů, víc čerstvého vzduchu, víc všeho. Když jsem si to poprvé přečetla, trošku mě z toho zamrazilo.
A i proto jsem se rozhodla sepsat tento článek s pár tipy na to, jak tento náš dluh zmenšovat. Protože každá jedna věc, kterou budete dělat jinak a líp, se počítá.


Jídlo & Potraviny

• Zkuste aspoň trošku omezit konzumaci živočišných produktů. Nemusíte si hnedka nalepit nálepku vegetarián/vegan a hlásit osvětu do světa, ale doslova nikoho nezabije, pokud sem tam vynecháte maso k obědu či párek/salám k večeři. Nepopiratelným faktem je, že živočišná výroba (šílené spojení slov) má obrovský negativní dopad na životní prostředí.
• Co se týká potravin celkově, tak zkuste do nákupů trošku více zapojovat hlavu. Co máte rádi, co se k sobě hodí, co máte doma a co potřebujete, abyste pak zbytečně jídlo nehromadili a následně nevyhazovali.
• A opravdu si nepotřebujete dávat každé jablko do spešl igelitového sáčku. Když se to tak vezme, tak vlastně jablko ani igelitový sáček nepotřebuje.

Věci & Oblečení & Kosmetika

• Nedávno jsem psala článek o tom, jak jsem všechny věci okolo sebe protřídila a jaký osvobozující pocit to je. Článek najdete tady.  Ale všechno začíná už u samotných nákupů. Základní pravidla: nenakupujte impulzivně a nákupy nevyřeší Vaše problémy. 
• Nepotřebujete tisíce blbostí a šmejdů z Ali a jemu podobných asijských e-shopů. Já vždycky trnu hrůzou, když někdo řekne/napíše, že to přeci nevadí, že tady si to budu muset přilepit, z trička sice trčí nitě a ta barva je taky nějaká jiná, ale na doma to bude dobrý. Už ne, prosím.
• Méně je více, ať žije kvalita nad kvantitou.
• A k těm věcím, které nepotřebujete, patří i ta spousta kosmetiky, která se na Vás valí z blogů a youtubu. Já už vlastně ani tyto články a videa nesleduju, protože upřímně nechápu, co bych s tím vším dělala a k čemu je to vlastně dobré. Já se řídím pravidlem, že kosmetiku spotřebovávám a když mi něco dojde, tak si bezmyšlenkovitě nejdu koupit další balení, ale promyslím si, jestli to je něco, co opravdu potřebuju a většinou dojdu k závěru, že ne.
• Zkuste někdy zabrouzdat mezi přírodní kosmetiku. A nebo alespoň mezi kosmetiku netestovanou na zvířatech. Její seznam najdete třeba tady.
• A když už jsme u toho, co občas můžete zkusit, tak zajděte do sekáčů. Můžete tam najít skvělé kousky za super ceny a celý tento koncept je mnohem příznivnější k životnímu prostředí. Já už upřímně ani moc v běžných obchodech nenakupuju, děsí mě představa, v jakých podmínkách oblečení bylo vyrobeno jen kvůli tomu, abychom si mohli koupit ten skvělý trendy kousek, který nutně potřebujeme a který si nakonec vezmeme jednou, protože se vlastně ani k nám moc nehodí.
• Třiďte, měňte & prodávejte, třeba na vinted.
• A určitě nevycházejte z domu bez plátěnky. To už je takové moje pravidlo. I když nemám v plánu něco kupovat, tak plátěnka jde se mnou, protože co kdybych si náhodou vzpomněla, že na koleji nemám co k jídlu.. Její výhody? Je skladná, takže si ji bez problémů můžete dát do kabelky, vejde se toho do ní hodně, ušetříte za igelitky, zmenšíte svojí spotřebu plastů a jako bonus mají nádherné designy.

Energie & další tipy

• Co nepotřebuje být v zásuvce, to z ní vyjdejte. 
• Petka není jen na jedno použití, nebojte se do ní vodu znovu nalít. 
• Pořiďte si termohrnek. Mají krásné designy, můžete si do nich připravit jakýkoliv teplý nápoj, který máte rádi, ušetříte za každodenní kafíčka a jako bonus nebudete plýtvat plastovými/papírovými kelímky. Já sama mám střední verzi Keep Cupu a tu největší variantu Joco Cups a jsem nejspokojenější.
• Kolo je taky dopravní prostředek a pěšky se taky dopravíte všude.
• Nebojte se třídit odpad.
• A hlavně se z toho všeho nezblázněte a když někdy něco nevyjde zrovna ekologicky, tak se svět taky nezboří.
  
  Máte nějaké vlastní tipy?
  
  ♥

Poslední měsíce v sobě cítím neklid. Nedaří se mi odpočívat, vypnout a jen tak být. Neustále cítím tlak - ať už ten, který já sama na sebe vytvářím, nebo ten, který na mě vytváří okolí.
Tlak, neklid, stres a strach mě pohlcuje.
Mám pocit, že neustále něco dělám a přitom výsledky za mnou nejsou vidět skoro žádné. Jako kdybych byla uvězněna v točícím se kruhu a čím víc se snažím, tím víc se kruh točí a tím víc je nemožné se z něj dostat, protože jediná možnost, jak z něho ven, je padnout na dno. A na dně už jsem párkrát byla a netoužím se na něj dostat znovu.
A tak jsem přijala stres jako součást svého života. Jen se mi můj #friendforlife zapomněl zmínit, že si s sebou vezme i další kamarády, kteří mi zkomplikujou život.
Když jsem byla v létě v Norsku, poprvé za dlouhou dobu jsem pocítila něco jiného. Vnitřní klid a pohodu. Byla jsem šťastná. Nic mě netrápilo. Byl to krásný pocit, očistná kúra, kterou jsem potřebovala. Tento pocit u mě přetrval ještě několik týdnů. A pak začala škola, stres a vnitřní nepohoda se vrátila do mého života a odráží se ve všem, co dělám. Mám problém se na něco soustředit, vydržet u něčeho delší dobu. Nejradši bych dělala tisíce věcí najednou a přitom nedělala vůbec nic. Neustále mám pocit, že něco nestíhám.

Zdroj

A pak mě jako každý podzim skolila nemoc, já vypadla ze svého stresujícího se kruhu a věnovala se tomu, co mě dělá šťastnou. 

Po několika měsících jsem vzala do ruky knížku a celou ji přečetla.

Otevřela jsem blogger, začala psát nové články, z jejichž myšlenek mám radost, dávají mi smysl  a těším se, až je dokončím a vydám.

Opět jsem protřídila věci, uklidila si, pár kousky oblečení udělala radost někomu jinému.

Ujasnila jsem si, že teď je mojí prioritou dokončit bakaláře. A to, že už teď někde nestoupám po kariérním žebříčku neznamená, že jsem špatná či horší než ostatní. 

Došlo mi, že tenhle klidovější režim si chci udržet co nejdýl. Protože ať už se stresujeme, nebo ne, stejně si určitými věcmi musíme projít a bez zbytečného stresování se jimi prochází mnohem líp. 

A co přináší klid vám?

♥

Byla jsem příjemně překvapená, s jakým ohlasem se setkaly moje tipy na filmy, a tak jsem si říkala, že by možná nebyl ani tak špatný nápad sepsat vám tipy i na seriály, které jsem zkoukla od začátku tohoto roku. Tak snad si i vy mezi nimi najdete nějaký svůj oblíbený. 

Atypical
Atypical je seriál z dílny Netflix, což už samo o sobě naznačuje, že seriál bude stát za to. Hlavním hrdinou je osmnáctiletý Sam, který je tak trošku netypickým teenagerem,  trpí totiž autismem.
Mě seriál okamžitě do sebe vtáhnul právě díky tomu, že Sam je autista. Myslím, že se tvůrcům svět autistů podařilo vykreslit věrohodně a hodně se mi líbily prostřihy Sama před psycholožkou kombinované s dějem.
Zatím je jen jedna série po 8 dílech, každý díl má cca 30 minut.

Zdroj

Freeks & Geeks (Machři a šprti)
 Tento seriál je už trošku starším - z roku 1999, ale vůbec mu to neubírá na současnosti. Je vlastně až zarážející, jak je v období dospívání všechno stále stejné. Seriál se odehrává na střední a jak už název napovídá, ukazuje nám světy jak "machrů", průšvihářů, co mají všechno na háku, tak svět "šprtů", kteří nepatří mezi zrovna ty nejoblíbenější lidi na škole.
Jedna série, 18 dílů, jeden díl cca 45 minut.

Zdroj

Orange Is The New Black
Je dalším seriálem od Netflix.  Ukázuje nám drsné prostředí ženské americké věznice. Upřímně tohle téma není úplně mým šálkem kávy a často jsou scény pro mě až moc drsné a kruté, ale v každém díle je něco, co mě nutí si pustit další a další díl, abych věděla, jak to dopadne. Pro mě to je "příjemná" změna oproti seriálům a filmům, co běžně sleduju.
Zatím 5 sérií po 13 dílech, 1 díl má cca hoďku.

Zdroj

Famous in Love
Klasický teen seriál, co mám tak ráda. Hlavní hrdinka vyhraje konkurs na roli do filmu a celý seriál se točí okolo toho, jak se jí daří skloubit svět natáčení a její vlastní život vysokoškolačky.
Zatím jedna série po 1 dílech, 1 díl cca 40 minut.

Zdroj

Big Little Lies (Sedmilhářky)
O tomto seriálu jste už zřejmě slyšeli. Ukazuje nám svět matek v jednom malém městečku. Seriál mi přišel maličko psycho. Už od začátku víme, že se něco stalo, ale nevíme co a koho se to týká. Všechno se dozvíme na konci, který mě celkem překvapil. Určitě doporučuju.
1 série, 7 dílů, jeden díl cca 50 minut.

Zdroj

Girlboss
 Je dalším seriálem od Netflix. Je o příběhu Sophie, která je tak trošku ztracená a neví, co se svým životem. Pak ale dostane nápad nakupovat věci v second handech, přetvářet je a pak přeprodávat na eBay. Nakonec se její obchod rozjede natolik, že dokonce založí i svůj vlastní internetový obchod Nasty Gal Vintage.
1 série, 13 dílů, 1 díl cca 25 minut.

Zdroj

Znáte některý ze seriálů? Na jaké seriály se díváte vy?

♥

Značka Purity Vision se stala mým velkým oblíbencem. Miluju na ní, že je přírodní, žádné zbytečné přísady ve složení nenajdete. Ať už se podívám na jakýkoliv produkt, který tu mám, tak vždy ve složení najdu 100% toho, co by tam být mělo. 100% kokosového oleje, 100% tuku z máslovníku afrického, 100% růžové vody a 100% minerální soli. V dnešní době to zní trošku jako sci-fi, ale je to tak.

Bambucké máslo

Můj nejoblíbenější kosmetický produkt tohoto roku. Je to první "krém", díky kterému si pleť mažu pravidelně každý večer. Pleť krásně vyživí, zbavil mě suchých šupinek na obličeji a naprosto skvěle funguje i na jizvičky po akné. Už jsem ho zmiňovala i v mým čtvrtletních oblíbencích a někdo mi tam do komentářů psal, že se mu zdá celkem drahé. To jsem si ze začátku říkala taky, dokud jsem v něm neobjevila tak skvělého pomocníka. A navíc, když si vezmu, kolik krémy na pleť běžně stojí, tak bambucké máslo je ještě hodně levná alternativa + pravidelně ho používám od začátku roku a stále mám zhruba čtvrtku balení, takže tahle investice se  vyplatí.

Růžová voda

O ní toho v blogovém světě bylo napsáno taky víc než dost. Já jsem si ji zvykla používat během dne na osvěžení a při odličování, jelikož kokosový olej přeci jen nechává pleť mastnou, takže na závěr si obličej ještě přestříkám touto vodou a smyju zbytky z mého líčení. S růžovou vodou jsem moc spokojená, krásně voní a pleť nechává zklidněnou a svěží.

 

Deokrystal

Chtěla jsem vyzkoušet přírodní alternativu ke klasickým deodorantům, a tak jsem se dostala k tomuto deokrystalu. Úplně jsem toho od něj moc nečekala, ale jsem příjemně překvapená. Nejsem si jistá, jak by vydržel nějakou větší fyzickou aktivitu, ale normální běžný den zvládá bez problémů. Jediný, z čeho jsem se ze začátku měla trošku strach, bylo jeho použití, kdy se krystal musí nejprve namočit, pak nanést na pokožku a následně znovu opláchnout. Bála jsem se, že na to budu moc líná, ale když se ze začátku párkrát překonáte, tak pak už vám to ani nepřijde.


Máte něco od Purity Vision i vy? Co byste mi doporučili? Díváte se na složení kosmetických produktů?

♥

Miluju představu ideálně stráveného podzimního dne, který bych celý strávila zalezlá pod peřinou, s čajem v ruce, puštěným filmem a se zapálenou svíčkou, která k podzimu a zimě jednoduše patří. V reálném světě budu ráda, když takto strávím aspoň jeden den z celého podzimu. Poslední dobou jsem alespoň zkoukla pár filmů, které povětšinou nepatří k těm top nejkvalitnějším filmům, ale možná proto jsem si u nich odpočinula a zapomněla na starosti běžného života - (nejen) na podzim ideální kombinace.

I dva jsou rodina
Zrovna tenhle film moc nepotvrzuje předchozí větu, ale to vůbec nevadí. Když už žádný jiný film, tak alespoň tento si pusťte. Naprosto si mě získal, byl krásný, přitom smutný a alespoň pro mě tak reálně nereálný.
Zdroj

Nejdelší jízda
Tento a následující film jsem objevila díky tomuto článku, takže Ti Karin moc děkuju! :)
Film Nejdelší jízda byl natočen na motivy knížky od Nicholase Sparkse a nachází se v něm všechno to, díky čemu mám tohoto spisovatele tak ráda. Zamilování na první pohled, opravdová láska, která překoná všechno a šťastný konec.


Zdroj

Noc v New Yorku
Aneb co všechno se může stát a změnit za jednu jedinou noc. Moc se mi líbila myšlenka toho, že z ničeho nic potkáte přesně toho člověka, který vám nečekaně změní život a do kterého se třeba i zamilujete, i když je to to poslední, co byste čekali.


Zdroj

Proč právě on?Na tento film jsem se neuvěřitelně těšila od té chvíle, co jsem na něj viděla trailer. Je to úplně přesně ten typ komedie, který mám ráda. Stephanie je zamilovaná, ale její kluk zrovna nesplňuje měřítka ideálního přítele. Co se stane, když se její rodiče přijedou s ním seznámit?


Zdroj

Všechno nebo nic
Na české filmy se skoro vůbec nedívám, ani nevím proč, ale nějak mě nikdy moc nedokážou zaujmout už podle názvu. Název tohoto filmu mi možná i díky písničce od Ewy Farné uvízl v paměti a film jsem chtěla vidět. A byla jsem příjemně překvapená, možná začnu dávat českým filmům více šancí.

Zdroj

Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa
Jeden z nejhezčích animáků, co jsem kdy viděla. Pokud náhodou patříte do skupiny lidí, kteří ho ještě neviděli, napravte to co nejdřív, zlepší Vám celý den.



Zdroj

Všechno úplně všechno
Za mě už trochu klasický scénář teen filmů, upřímně jsem byla i zklamaná, protože jsem od filmu čekala mnohem víc, ale na druhou stranu je to jeden z těch filmů, u kterého přijdete na jiné myšlenky a uvěříte, že se můžete zamilovat. Neurazí, nenadchne, ale puste si ho, zpříjemní Vám podzimní dny.


Zdroj

Pařba o Vánocích
Ano, ještě není období Vánoc a já už Vám tady cpu film s vánoční tématikou. Ale tady tak nejde ani o Vánoce jako o pařbu. Hlavně, že si to umím obhájit, a to, že už si pár týdnů sepisuju seznam filmů, co musím během Vánoc stihnout zkouknout, nechme bez povšimnutí. Film nás překvapivě vezme na pařbu jedné firmy, která se tak trošku vyjme kontrole.


Zdroj

Viděli jste některý z filmů? Jaký film byste mi doporučili?

♥

Nikdy jsem neměla ráda názor, že negativismu a pesimismu je všude kolem nás spoustu, tak aspoň na sociální sítě budem sdílet jen to pozitivní, aby ten svět byl aspoň ještě někde krásný.
A pak jsem se jednoho dne přistihla, že něco podobného vlastně dělám i já. 

Přestala jsem na blog psát svoje myšlenky a pocity, protože by nejspíš vytvořily ten nejvíc nejsmutnější článek v celé historii blogů. A o tohle prvenství zrovna nestojím.

Vlastně se nic moc nestalo. Jen tak nějak vůbec nevím, co bude a čím víc nad tím přemýšlím, tím víc propadám panice a uvrhám samu sebe a svoji duši tam, kde nechcete, aby se ocitla. A tak procházíte dnem za dnem a jste na sebe pyšní, že jste se opět zvládli nerozbrečet v tramvaji. A pak jednoho dne už ta hráz přeteče i tam a vy se ocitnete přesně v té situaci, ve které jste nikdy nechtěli být.
A pak ty slzy utřete a začnete googlit návod na šťastnější budoucnost. 

A skončíte u toho, že hledáte vejšky, kam vás vezmou bez přijímaček.
Jasně, je to jenom škola, ale když každý den chodíte někam, kde úplně nejste šťastní, necítíte se tam dobře a nechcete tam být, podepíše se to na vás. Tak nějak si vždycky říkám, že mě už tam nemůže nic moc překvapit a pak se ukáže, že Vás možná vyhodí z bakalářského semináře, což by byla přímá cesta k prodloužení studia a to je přesně to, po čem zrovna netoužíte. Když už doslova pár hodin před deadlinem vybojujete správné zapsání bakalářky do systému, ukáže se, že vaše představy ohledně psaní bakalářky se naprosto rozcházejí s  představami vaší vedoucí. Tak nějak asi nic nemůžete mít bez komplikací. Ještě nikdy jsem nebyla až tak moc připravená to vzdát.

A tak pomalu přicházíte na to, že se dostáváte do stejné pozice, ve které jste byli před třemi lety, když jste si vybírali vysokou poprvé.
Začít jinde na bakaláři, přestoupit na jinou školu na magistra, zůstat na stejné vysoké, protože dva roky už jsou přeci krátká doba, splnit si sen a odjet na rok pryč, najít si práci a začít konečně získávat tolik potřebnou praxi, udělat si rok volno a třeba napsat knížku...
A pak vám dojde, že všechno tohle se vám může ve vteřině zhroutit až vám zase jako jediné nepřijde e-mail. Nenapíšete bakalářku. Neodstátnicujete. Neuděláte třeba tu jednu důležitou zkoušku teď v zimáku..
Ale ať už to všechno dopadne jakkoliv, chci být připravená na všechny možnosti a tentokrát to nenechat na náhodném výběru podle toho, jestli se mi zrovna bude chtít jet na zápis.

Tak nějak mi nezbývá nic jiného, než doufat v to nejlepší a připravovat se na nejhorší.
Protože jsou věci, které ovlivnit nedokážete.

A nejlepší na tom je, že třeba už za týden to může být zase všechno jinak.

A jak zvládáte začátek školy vy?

♥

Kdyby mi někdo ještě před pár měsíci řekl, že do konce tohoto léta se mi podaří splnit si všechny svoje největší cestovatelské sny (článek tady), nejspíš bych se mu vysmála s tím, že to není možné. Ale možná opravdu platí, že když si něco moc přejete, splní se vám to. Já si vždycky přála cestovat, poznávat a objevovat nová místa, ale tak nějak nikdy k tomu nebyla ta správná konstalace hvězd. Až toto léto se sešlo všechno tak, jak zřejmě mělo a já měla to štěstí navštívit hned 7 evropských zemí. Neuvěřitelný. O všech předchozích cestách jste si už mohli přečíst a o té poslední vám něco málo napíšu právě teď.

S rodiči jsme našli zájezd s názvem Metropole nad Dunají zahrnující návštěvu Bratislavy, Budapeště a Vídně a jelikož jsme ve většině z těchto měst ještě nebyli, rozhodli jsme se jet.
Cenově nás nakonec zájezd vyšel na 3 200Kč/osoba s tím, že v ceně bylo 2x ubytování, 2x snídaně a 2x večeře, doprava rychlodí po Dunaji do Vídně + samozřejmě doprava autobusem, tudíž to cenově bylo více než přívětivé. 

Jeden celý den jsme strávili v Budapešti, která mě naprosto okouzila. Konečně jsem pochopila, proč toto léto tam tolik lidí zavítalo. Naši prohlídku jsme začali nad městem u Citadelli, odkud byl mimo jiné i nádherný výhled na celé město. Odtud jsme pokračovali přes Rybářskou baštu k Budínskému hradu, což je opravdu nádherný prostorný komplex a jako bonus je odtud opět krásný výhled na celé město. Pak už následovalo přemístění k budově parlamentu, což je snad ten nejkrásnější parlament na světě, procházka po břehu Dunaje a skrz město k Bazilice svatého Štěpána, kde jsme si zaplatili vstup na věž a díky tomu jsme měli už několikátý výhled na město, tentokrát zase z trošku jiného úhlu. Před bazilikou se zrovna konal i nějaký street festival plný stánků s jídlem a všemožnými dobrotami. Jediné, co mě mrzelo bylo, že jsem se nestihla projet na místním ruském kole, ale alespoň mám zas o důvod víc se tam vrátit. Tak snad příští léto.

Další den jsem začali prohlídkou Bratislavy, kam jsem se moc těšila, ale bohužel nám kompletně celý den propršelo, za celé léto tam prý takhle moc nepršelo jako když jsme tam byli my. Bohužel si tudíž z města téměř nic nepamatuju, celý můj den se proměnil v marnou snahu ukrýt se co nejvíc před deštěm, což se mi moc nepodařilo vzhledem k tomu, že moje Conversky suším snad doteď :D. Každopádně jsme naši dešťovou tour začali u Bratislavského hradu a od něj pokračovali dolů do centra města. Moje mamka byla i přes vytrvalý déšť z města nadšená a ráda by ho brzy navštívila znovu, tak třeba se k ní přidám a konečně si užiju Bratislavu bez deště. Ano, ten déšť byl šílený. Z Bratislavy jsme pak už jen jeli lodí do Vídně, kterou jsme obhlídli v suchu z autobusu a cestu domu jsem zasvětila marné snaze trošku se ohřát. Ale i tak jsem si výlet užila a jsem moc ráda, že jsme vyrazili. 

Navštívili jste některé z měst? Kam byste se chtěli podívat vy?

♥

Vždycky jsem patřila mezi ty lidi, kteří hromadí věci. Jednoduchá rovnice, čím víc věcí budu mít, tím budu bohatší, tím budu šťastnější. Dělalo mi problém se věcí zbavovat. Když už jsem je nechtěla mít ve svém pokoji, jednoduše jsem je dala do krabice a položila kamkoliv, kde bylo zrovna místo. A tak se moje věci ocitly v obýváku, u bráchy v pokoji, na chodbě, v ložnici, v komoře, v garáži a na půdě. Bohužel si nedělám srandu.
Horší to bylo s oblečením. Přeci jenom nechat ho v krabici v obýváku bylo moc i na mě. A tak jsem si dělala různé kopičky. Kopička nenosím to, ale na vyhození je to ještě moc hezký, do toho zhubnu, to si nechám na doma, to bych mohla prodat, to by se mi mohlo hodit na výlet do vesmíru, to si ještě nechám a uvidím, jestli si to vezmu na sebe a když ne, tak to příště už určitě vyřadím. Těch kopiček byla spousta a drtivá většina z nich se vrátila zpátky do skříně. Nakonec jsem skončila s narvanou skříní, ze které jsem nosila jen pár kousků a zbytek tvořily jen věci. Zbytečné hromady věcí. Z nějakého zvláštního důvodu bylo těžké se jich zbavit. Asi mě děsila to představa definitivnosti.

Ano, tohle je veškerý můj šatník na jaro, léto a podzim.

Postupem času ve mě narůstala panika. A není zbytečný mít paniku z takovýhle blbosti? Je. A tak nastal velký úklid. Ve skříni, v šuplících, pod postelí, v sobě samotné. Pořád v něm pokračuju, ale teď už jsem konečně v bodu, že když se kolem sebe rozhlédnu, jsem spokojená.
Výsledek? Uklizená skříň s oblíbenými kousky, které opravdu nosím a ozvěna v pokoji. Ticho a klid. Není jednoduchý dát věci pryč. Investovaly jste do nich čas, energii a peníze. Jsou Vaše. Nebo jste Vy v jejich vlastnictví? Asi to není úplně jednoduchá otázka, ale stojí za to se nad ní zamyslet.
A jak na takový úklid? Hlavně musíte chtít a ne se do toho nutit, protože je to zrovna teď trendy či co. Pokud jste ve fázi, že vám nakupování věcí dělá dobře, tak s chutí do toho. Pokud naopak těch věcí už máte plný zuby, je na čase se pustit do úklidu.
Na internetu najdete spoustu návodů na to, jak správně uklízet, jak probrat věci, jak si protřídit šatník. Řiďtě se ale hlavně svým instinktem. Pokud třeba už ani nevíte, že tu věc máte, je nejvyšší čas ji vyhodit. Pokud daný kousek z nějakého důvodu (a klidně i bezdůvodně) nenosíte, znovu byste si ho už nekoupili, pryč s ním.
Když se do toho už jednou pustíte, překonáte prvních pár vyhozených věcí, půjde to pak už samo. A jako bonus každý další úklid bude lehčí a lehčí. Není nad to, když každá věc má svoje místo.

 Zdroj

Co vy a úklid? Hromadíte věci?

P.S. Ode dneška má blog svojí vlastní doménu - www.anotherdominika.cz. Doufám, že všechno funguje a pokud by náhodou někde něco nešlo, dejte mi prosím vědět. Děkuju! ♥

♥

I když Německo nemám z domova moc daleko, nikdy jsem si k němu cestu nenašla. Párkrát jsem ho navštívila, ale nikdy to nebylo tak, že bych z něj byla nějaká extra unešená a musela se do něj vracet. Ale tohle léto se to změnilo. Hnedka po zkouškovém jsem navštívila kamarádku, která byla na Erasmu v Kolíně nad Rýnem a na začátku září jsem si splnila další z mých cestovatelských snů - Berlín ♥.
Jen ještě takové menší upozornění, nejsem ten typ blogerky, která má z cestování tisíce fotek, navštěvuje všechny fancy instagramový místa, aby potom o nich mohla psát tipy atd. Já jsem mnohem šťastnější, když si dané místo užiju po svém, svýma očima a nemusím se stresovat tím, jak to bude vypadat na fotce. Berte to spíš jako inspiraci co a jak a že cestovat jen tak random bez plánů je možný.

Kolín nad Rýnem
Do Kolína si můžete buďto zaletět, nebo jako já zvolit druhou možnost - autobus. Jela jsem FlixBusem z Florence, cesta je bez přestupu (pozor, u většiny jiných spojů je to i s přestupem), jede se cca 12 hodin přes noc. Maličko je děsivý, že autobus má v noci pár zastávek, kde vždy lidi vystupují a přistupují noví, ale dá se to v pohodě zvládnout, jen doporučuju s sebou špunty do uší. Cena cca 850 Kč/jedna cesta.
Ubytování jsem měla zadarmo u kamarádky, tak s ním vám moc neporadím, ale určitě neuděláte špatně, když prozkoumáte Airbnb.


I když jsem v Kolíně byla pár dnů, úplně jsme to nepojaly jako "musíme toho co nejvíc stihnout a vidět". Takže za mě spíš doporučuju chill u vody (na obou dvou březích Rýna je to boží), procházku po městě a posezení v parku. Určitě ale nemůžete minout Kolínský dóm (Katedrála sv. Petra), který je dominantou města a doporučuju i botanickou zahradu, která mi ani moc botanickou zahradu nepřipomínala, ale možná i proto se mi tam tak líbilo. Rozhodně si nenechte ujít ani návštěvu Muzea čokolády. A pokud máte radši nákupy, obchodů v centru naleznete spoustu, mezi nimi i Primark.


Berlín

A můj splněný sen. Tenhle výlet byl hodně random. Byla jsem s kamarádkou, bavily jsme se o cestování a jen tak z nás vypadlo, že bychom spolu mohly jet do Berlína. Pár dnů na to jsme objednaly ubytování a najednou jsme nevěřícně vyrážely vstříc dobrodružství. Jen tak, samy. Kdyby mi tohle někdo řekl ještě před pár měsíci, vysmála bych se mu, tohle nejsem já. A nebo sebe samu začínám konečně nacházet.
 

Cesta trvá 4,5 hodiny, jely jsme Student Agency a za cestu tam a zpět jsem zaplatila 950 Kč.
Ubytování jsme našly přes Airbnb. Byla to moje první zkušenost s Airbnb vůbec a měla jsem z toho všeho docela strach, ale nakonec to nemohlo být lepší. Měly jsme nádherný hipsta vzdušný byt samy pro sebe, absolutně jsem nechápala a nejradši bych se tam odstěhovala. Za tři noci jsem dala 1 600 Kč, byt byl cca 10 minutek U-Bahnem od Alexanderplatz. 

 
Vůbec jsem nečekala, že bychom Berlín mohly až tak v pohodě zvládnout. Ve všech těch linkách městské dopravy jsme se bez problémů zorientovaly a vždy na první pokus dojely tam, kam jsme chtěly. Něco podobného se mi nestává ani v Praze.
Naší tour po památkách jsmě začaly na Checkpoint Charlie, pokračovaly po stopách Berlínské zdi do Topography of Terror, dále na Postdamer Platz, Židovský památník od něj k Braniborské bráně a od ní procházkou přes Muzejní ostrov na Alexanderplatz. Druhý den jsme měly objednanou prohlídku kopule Říšského sněmu (pozor! objednávat se předem přes internetové stránky), pak jsme si zajely na zámek Charlottenburg, který je nádherný a patří k němu obrovská zahrada, kde byste klidně mohly strávit celý den a od Chatlottenburgu jsme jely na East Side Gallery, kterou jsem prostě nemohla vynechat. 

 

A i když se to nezdá, měly jsme spoustu času i na nakupování. Přímo na Alexanderplatz se nachází Primark, kde jsem udělala můj úplně nejmenší nákup v Primarku ever a jsem na sebe za to pyšná. Nákupní centrum jsem navštívily jedno a to Ring-Center Berlin, které bylo kousek od našeho bytu. Nemohly jsme vynechat ani sekáče, nejvíc jsme si zamilovaly Humana Secondhand, byly jsem rovnou ve dvou - jeden je přímo na Alexanderplatz a druhý na zastávce U-Bahnu Frankfurter Tor - tady je dokonce pětipatrový. Pokud byste chtěly navštívit více vintage secondhandy, hned dva najdete jednu zastávku metrem od Alexanderplatz (zastávka Weinmeisterstraße) - Pick'nWeight - Vintage Kilo Store a Made In Berlin. Spoustu obchodů najdete doslova na každém rohu, takže určitě je z čeho vybírat.
 

Mě celkově Berlín mile překvapil a moc se mi tam líbilo, doufám, že se tam co nejdřívě podívám znovu, přeci jen z Prahy to není zas tak daleko.




A jak to máte s Německem vy?

♥