Blog & Blogový svět

 Poslední dobou jsem zažívala blogovou krizi a docela dlouhou dobu jsem si byla jistá, že můj blogovací čas vypršel. Najednou jsem měla pocit, že už nemám co předat a vlastně stále mám pocit, že nejsem a nikdy nebudu takovou tou typickou blogerkou. Přišlo mi, že z blogu se stalo něco, co mě determinovalo, určovalo, kým jsem bez toho, abych tím člověkem skutečně byla.
Ale kdybych s blogem skončila, zabila bych tím velký kus sebe.
A tak mi nezbývá nic jiného, než se s tím vším smířit.

Že můj blog nikdy nebude dokonalý.
Že moje fotky nikdy nebudou perfektní.
Že s mým designem nikdy nebudu tak úplně spokojená.
Že každý vydaný článek bych dřív nebo později nejradši smazala.
Že můj blog netvoří ucelený celek.
Že nemám nejmenší tušení, kam s tímhle blogem směřuju.

Ale vím, že jsem už unavená proti tomu bojovat.
Že to možná nesměřuje vůbec nikam neznamená, že nemám právo na tenhle svůj kousek světa. Protože to právo stejně jako kdokoliv jiný mám.

Akorát mě trošku mrzí, kam se celý blogový svět posouvá. Že tak trošku začíná jít o kvantitu musí o kvalitu, že články jsou jako přes kopírák, protože je to zřejmě teď populární téma, články opravdu o ničem, ze kterých si vezmu jen to, že ani autorka neví, proč ho píše, ale prostě chce něco napsat - viz. kvantita. A ta neustálá otázka spoluprací. Jak někdo může napsat článek typu: Jak získat spolupráci, kdy už přijde první spolupráce a proč stále ještě nemáte spolupráci. Vždyť o to tady přeci vůbec nejde, ne? Spolupráce jsou fajn, jsou úžasný, je to jakási forma odměny za naši snahu, ale nikdy by se z nich neměl stát jediný obsah blogu, to jediné, kvůli čemu blog někdo má. A za tím si budu stát vždycky.

A co jsem tímhle vším chtěla vlastně říct?
Nenechte se zastrašit podzimními depkami, špatnou náladou, tím, že nejste spokojené s výslednou podobou článku, fotkama, designem, tím, že třeba stále nemáte tolik čtenářů, komentářů. Nevymlouvejte se, že nemáte čas. Pokud Vás blog nebo cokoliv jiného baví a naplňuje, věnujte se tomu. Ale nehledejte za tím nic víc kromě lásky k té činnosti.
Protože to za ten pocit stojí.

A já? Já se momentálně snažím najít nějaké vlákno, nějakou nit, která se proplete všemi články.
Nějakou představu už mám a začíná právě v tomhle článku.
Schválně, kdo tu skrytou message najde.
 A upřímně jsem hrozně zvědavá, kam tohle povede. A i kdyby to nevedlo nikam, tak ta cesta mi za to stojí.

P.S. Neskonale obrovské díky patří vám všem za všechny ty nádherné komentáře, co mi tu necháváte. Občas jste to jediné, co mě v tomhle blogovém světě ještě drží.
P.P.S. Je něco, o čem byste si tady na blogu rádi přečetli?
♥