Summary | January - June 2016

Chvilku jsem bojovala s tím, jestli napsat článek o prvním půl roce tohohle roku. Původně jsem měla v plánu na konci každého měsíce napsat jeho shrnutí a pak jednoduše na začátku července článek vydat. Zvládla jsem to první dva měsíce, ale některý věci je lepší nechat uležet a napsat o nich s odstupem času, proto jsem původní slova smazala a místo nich tu máme tyhle. Odležené, vyzrálé, téměř nic neříkající, přesto plnohodnoté.
A nebojte, radši to vezmeme rychle.

Leden

Historicky moje první zkouškové. Když jsem to prožívala, bylo to šílený, hrozný, jako kdyby se všechny noční můry spojily a vytvořily tohle, čemu se říká zkouškové. Brečela jsem. Hodně. Spala jsem. Málo. A kromě učení, brečení, depek, zoufalosti a dívání se na seriál Ulice, jsem neděla vůbec nic.

Únor

Po lednu jsem si myslela, že nic horšího už nepřijde. Kord teď, po zkouškách. Víc splést jsem se nemohla. Se začátkem semestru přišlo něco, oproti čemu zkouškové byl jen slabý odvar. Asi nedokážu popsat, co se stalo, nebo proč se to stalo, každopádně to bylo něco, co už nechci nikdy v životě zažít. Doslova jsem si sáhla na dno.

Březen & Duben

Dva měsíce, o kterých ani nemám moc co říct. Prostě jsem žila, přežívala, studovala a snažila se z toho všeho vzpamatovávat a najít si nějaký bod, něco, jak změnit to, co se stalo, jak jsem uvažovala, jak zlepšit všechno.

Květen
Druhé zkouškové, které bylo mnohem víc v pohodě, jak to první. Během zkouškového jsem už nebrečela ani jednou (v neděli před oficiálním začátkem zkouškového jsem se tomu bohužel nevyhnula) a dokonce i stíhala i jiné věci než "jenom" učení. A spala jsem a jedla mnohem víc jak během semestru, což znamená, že se mi podařilo i přibrat. Zkrátka tohle zkouškové (kromě nekonečného učeního se) bylo opakem toho předešlého. A jelikož tenhle měsíc se nepojí jen s učením, bohužel/bohudík jsem se rozhodla, že v příštích měsících to takhle už nechci a od září se pro mě v Praze bude měnit v podstatě vše.

Červen
Začátkem června pro mě skončilo úspěšně zkouškové a přede mnou bylo velké neznámé. Sama, bez plánů, bez brigády. Teoreticky by se dalo říct, že se toho do dneška moc nezměnilo, jen jsem se od té doby nezastavila a stalo se spoustu úžasných věcí, na které nikdy nezapomenu a strašně moc jsem si je užila. Strávila jsem nádherné dny v Praze, návštěvy výstav, toulání po Praze, nákupy (ok, moc jsem si toho nakonec nekoupila), kamarádka mě vzala na výlet do Ikey a v jeden den jsme zvládly prolézt obě dvě, co v Praze jsou, navštívily nejkrásnější čtvrť v Praze, kam se jednou přestěhujeme, ale úplně nejkrásnější bylo naše posezení na balkónku, kde jsme si hluboko do noci povídaly a já jsem se cítila šťastně jak už dlouho ne. A pak už následovala jsem zabalení všech věcí a stěhování zpět domů, upřímně je to zvláštní pocit najednou nemít tu možnost druhého domova.

Jasně, tohle jsou jenom takové momentky z toho všeho, co se stalo a stále děje. Je spousta věcí, které se staly, které se mě nějakým způsobem dotkly a které mě šíleně mrzí, ale musím to nechat plavat a jít dál. A je to sakra těžký odprostit se od toho všeho, ale vím, že se všechno děje z nějakého důvodu a už jenom kvůli těm prchlavým okamžikům, kdy se cítíme aspoň na moment šťastnými stojí za to žít.

Já jenom doufám, že to špatné jsem si už vybrala a příštích pár měsíců už budou jenom lepšími. Upřímně horší už moc být nemůžou.

A jak jste si ten první půl rok užili vy?
♥