Vždycky jsem přemýšlela nad tím, co se stane, až mi někdo z lidí, koho znám osobně, přijde na to, že mám tenhle blog. Nikdy jsem na odpověď nepřišla.
Za celých 14 měsíců jsem o blogu řekla jednomu jedinému člověku, se kterým už teď paradoxně nejsem v kontaktu. Stále mi přijde zvláštní, že bych se jen tak s někým bavila a řekla mu, že mám blog. A místo toho mi to začínají říkat ostatní. Že si ho čtou, že je baví, že je to super. Mělo by mě to hřát u srdce. Já panikařím, klopím oči, červenám se a nejradši bych celý blog popřela, přišla domů a blog smazala. Už jsem takhle jednou zpanikařila a celý blog po příchodu domů smazala. Nechci to udělat znovu, ne teď.
Vím, že k tomu nemám žádný důvod a nemám se za co stydět.
Jen se absolutně necítím jako blogerka.
A v tom je nejspíš celý ten problém. Proč bych měla mít právo používat tento titul? Od kdy jí jsem? Nevím. Jestli od té doby, co jsem si založila první blog, tak tím pádem jsem zhruba osm let blogerkou bez toho, aniž by to kdokoliv věděl. V dnešní době je prý blogerkou každá druhá. Není to pravda. Jasně, vznikají stále nové a nové blogy, ale kolik holek vytrvá? A proč si je zakládají? Koulím očima, když u dvoutýdenního blogu vidím nápis "Spolupráce". Abych to uvedla na pravou míru, se spoluprácemi nemám žádný problém, jen by neměly být jedinou náplní blogu a měly by být nějakým způsobem označeny.
Ono se to dá totiž strašně snadno poznat, jestli blog děláte z lásky nebo kvůli spolupracím.
Ale zpátky k titulu blogerka. Myslím si, že když se řekně blogerka, spoustě lidem se automaticky vybaví vyhublá barbína, co jen dostává věci zadarmo, vyfotí je na instáč a zbytek dne stráví v obchoďáku. (Opravdu nemyslím nikoho konkrétního a nikoho nechci urazit.)
A pak jsou tady blogerky jako jsem ty a já. Obávám se, že jsem právě přiznala, že vlastně blogerkou jsem, no, asi už to tak bude.
Každopádně pointou článku měla být otázka, jak blog & blogový svět vnímáte vy. Jestli o tom vědí vaši kamarádi a rodiče, jestli je pro vás běžné o něm mluvit, nebo jestli blog stejně jako já vnímáte jako to vaše tajné místo v internetovém světě.
P.S. Zdravím všechny, co mě znají osobně.
P.P.S. Nešiřte to dál. Děkuju.
♥
Za celých 14 měsíců jsem o blogu řekla jednomu jedinému člověku, se kterým už teď paradoxně nejsem v kontaktu. Stále mi přijde zvláštní, že bych se jen tak s někým bavila a řekla mu, že mám blog. A místo toho mi to začínají říkat ostatní. Že si ho čtou, že je baví, že je to super. Mělo by mě to hřát u srdce. Já panikařím, klopím oči, červenám se a nejradši bych celý blog popřela, přišla domů a blog smazala. Už jsem takhle jednou zpanikařila a celý blog po příchodu domů smazala. Nechci to udělat znovu, ne teď.
Vím, že k tomu nemám žádný důvod a nemám se za co stydět.
Jen se absolutně necítím jako blogerka.
A v tom je nejspíš celý ten problém. Proč bych měla mít právo používat tento titul? Od kdy jí jsem? Nevím. Jestli od té doby, co jsem si založila první blog, tak tím pádem jsem zhruba osm let blogerkou bez toho, aniž by to kdokoliv věděl. V dnešní době je prý blogerkou každá druhá. Není to pravda. Jasně, vznikají stále nové a nové blogy, ale kolik holek vytrvá? A proč si je zakládají? Koulím očima, když u dvoutýdenního blogu vidím nápis "Spolupráce". Abych to uvedla na pravou míru, se spoluprácemi nemám žádný problém, jen by neměly být jedinou náplní blogu a měly by být nějakým způsobem označeny.
Ono se to dá totiž strašně snadno poznat, jestli blog děláte z lásky nebo kvůli spolupracím.
Ale zpátky k titulu blogerka. Myslím si, že když se řekně blogerka, spoustě lidem se automaticky vybaví vyhublá barbína, co jen dostává věci zadarmo, vyfotí je na instáč a zbytek dne stráví v obchoďáku. (Opravdu nemyslím nikoho konkrétního a nikoho nechci urazit.)
A pak jsou tady blogerky jako jsem ty a já. Obávám se, že jsem právě přiznala, že vlastně blogerkou jsem, no, asi už to tak bude.
Každopádně pointou článku měla být otázka, jak blog & blogový svět vnímáte vy. Jestli o tom vědí vaši kamarádi a rodiče, jestli je pro vás běžné o něm mluvit, nebo jestli blog stejně jako já vnímáte jako to vaše tajné místo v internetovém světě.
P.S. Zdravím všechny, co mě znají osobně.
P.P.S. Nešiřte to dál. Děkuju.
♥
zajímavý článek a zajímavá myšlenka :) také bloguji několik let. A tím několik myslím minimálně 5. A blogerek je na světě spousta, jen ne každá svůj blog miluje proto, že je pro ni důležitý a spojený s něčím, co jí baví. Troufla bych si říct, že většina už točí videa a píše jen pro peníze a pro produkty zdarma. Je to smutný, ale už to tak bude a nás, holek, co píšeme srdcem bude asi stále méně. Navíc, je malá pravděpodobnost, že obyčejnou holku s žádnými postranními úmysly někdo ocení. ALE. Upřímně mi stačí těch pár sledujících, které mám. Na co mít tisíce a tisíce odběratelů? Takhle se můžeme psát téměř cokoli a asi nikdo od nás nic neočekává.
OdpovědětVymazatA o mém blogu ví snad všichni. Od spolužáků až po rodiče, příbuzné a kamarády. Na základce jsem svůj první autorský blog tajila, ale tam jsem tajila všechno. Aby se mi nesmáli a neubližovali mi. S odstupem času jsem přišla do jiné "komunity" a řekla jsem si, že je mezi námi tolik lidí, kteří si jdou za svým snem, tak proč by o tom mém neměl nikdo vědět? Myslím, že blog už je součástí nás. Alespoň tak u mě ano. Je to můj obrovský kus a bez něj bych to nebyla já. A chci, aby to každý věděl a bral mě takovou, jaká jsem. Jako tu s blogem :D ♥
http://of-goldbook.blogspot.cz
tiež o svojom blogu nikomu nehovorím iba svojej najlepšej kamarátke ;) kto chce si ho najde a prečíta... super článok
OdpovědětVymazatÚúúúúúžasný článek! Já jsem ze začátku řekla o blogu jen rodině a nejlepší kamarádce a je až neskutečné, jak rychle se to mezi ostatní dostalo a já s nestíhám divit, kolik pozitivních ohlasů slýchám! Musím se přiznat, že ze začátku jsem byla taky hrozně rozhozená a přemýšlela jsem, jestli pokračovat. Ale blogování mě tak moc naplňuje, že jsem vytrvala a dospěla do stádia, že už tyhle ohlasy od kamarádů a spolužáků (!!!) slýchám strašně ráda a s hrdostí :))
OdpovědětVymazatSkvělý článek Domi, opravdu super!Tohle všechno vnímám uplně jako ty. Nerada o blogu mluvím s kamarády, ani nevím proč, prostě raději tohle všechno sdílím s ostatními blogerkami, které to vnímají stejně jako já a chápou to. Moje mamka třeba můj blog vůbec nechápe a nijak jí to nezajímá, taťka se mě zase často ptá co je s blogem nového a jaké plánuju články, za co jsem opravdu ráda. :)
OdpovědětVymazatSweetElis
O mém blogu ví asi maximálně tak 5 lidí, z toho jedna kamarádka má také blog. Jestli o tom ví mamka, to netuším. Nikde to neříkám a ani v práci to nikdo neví. Nemám potřebu to s nimi nějak sdílet už jen proto, že by řešily každou větu co napíši a každou věc, kterou si koupím.. Pro mě je lepší to v mém okolí skrývat :)
OdpovědětVymazatDomí, jak určitě víš, svůj blog píšu anonymně. Důvod byl úplně stejný jako u tebe, nedokázala jsem si představit reakce lidí, když by o mně věděli. Ví to jen pár nejbližších lidí, kteří mě v tom podporují. Bloguji už taktéž několik let, hrozně mě to naplňuje. Můj blog nemusí každému připadat sympatický, ale pokud není, nikoho nenutím ho číst :) Co se spoluprací týče, nebránila bych se tomu. Ale jak už jsem psala do komentářů na jednom blogu, rozhodně ne za každou cenu. Jednou mi byla nabídnuta spolupráce. Bohužel mi ale bylo diktováno kdy, jak a CO psát o jejich produktu. V tu chvíli byla spolupráce ukončena. Nestálo mi to za to :) Rozhodně se chystám říct světu kdo jsem, ale nejsem na to připravená. Hlavně nejsem z řad těch, kteří jsou se sebou spokojení. Nelíbí se mi na mě vůbec nic. Také nemám ráda, když všichni píšou jen o dnech, kdy se všechno daří. Kdyby se jim dařilo úplně vždycky, nemohli by to být lidi. Když už blogujeme, lidi by měli vidět, že nemáme jen ''sluníčkové'' dny. Proč je tedy neseznámit s realitou? Tímhle vším chci říct, že pokud tě blogování baví, tak se toho hlavně nevzdávej :) Tvůj blog je jeden z mých nejoblíbenějších a jsem hrozně ráda, že jsem měla možnost tě poznat. Třeba se nám to jednou poštěstí i naživo :) Přeji ti ať se ti daří :)
OdpovědětVymazatPauline's Tiny World
mám rovnaký pocit :)) tiež sa necítim ako "blogerka", proste sa mi páči tento virtuálny svet, rôzne názory, rôzne myšlienky. páči sa mi naša interakcia medzi povedzme "menšími" blogmi, komentovanie si navzájom, to mám rada...ale priznám sa že rada si pozriem článkuý aj u tých top blogeriek :) myslím že nedostatok reálnych priateliek v živote mi nahrádza takýto virtuálny svet a ľudia, :) a o mojom vie len môj priateľ :)
OdpovědětVymazatPáni, ani nevíš, jakou jsi mi udělala radost, když jsem zjistila, že s tímhle strachem nejsem jen já. :) Jakmile od někoho známého slyším, že byl na mém blogu, panikařím. Má rodina ví, že mám blog, ale nikdy na něm nebyla. Ví, že je mi to nepříjemné. :) Jinak před kamarády se tím nechlubím. :)
OdpovědětVymazatFind joy in the ordinary
Skvelý článok! Ja sa takisto vždy hanbím alebo sa červenám, keď mi spolužiačky hovoria o tom, že videli články a fotky na blogu. Niekedy by som sa najradšej pod zem zakopala a vôbec neviem prečo.. Ale niekedy ma aj poteší, keď mi povedia, že sa im článok páčil a niektoré doslova striehnu na to, kým vyjde nový :) A tie novo vytvorené blogy, ktoré sú len kvôli spoluprácam dobre poznám.. Nechápem to, pretože taký blog dlho nevydrží.
OdpovědětVymazatmy blog : THE COLORFUL THOUGHTS
Krásný článek! Uplně v tom vidím sebe :)
OdpovědětVymazatJá se za blogerku nepovažuji, ani nevím od kdy se mi tak řiká nebo ne.. Tak jak píšeš. U mě to už ví pár lidí, ale zjistili to tak nějak náhodou. Většinou když u mě kamarádka přespávala, tak já si nechávám zaplý noťas pořád i se všema záložkama na netu. Většinou náhoda, že chcem koukat na film a viděla tam "Hlavní panel - blogger", takže se hned zvědavě koukala..Tím to vlastně zjistila a postupem času mi psali další známí, že moc hezky píšu atd. A tak jako ty už sem ho jednou i smazala, protože nevím proč, ale prostě si nepřijdu jak blogerka a asi to tak nikdy nebude. Časem na to přišla i sestra :D a myslim, že hned po 3.článku mi volala mamka, že je to supr, že sem jela na kole, že sem se takle překonala apod. V tu chvíli sem neměla co říct, ale potěšilo mě to :) no a nakonec to zjistil přítel. Ví o om jen mí nejbližší přátelé, rodina a přítel, všichni mě hrozně podporují a pokaždý co mám takovýhle "končící záchvat" mě uklidňují.
Píšu jen pro to, že mě to baví nevyhledávám spolupráce ani žádný "fame".
Tak ja som si od tvojho článku až cez všetky komentáre prečítala každého názor na toto, pretože naozaj ma to zaujíma:) ja to mám skoro ako ty:) a super nápad na článok, je to veľmi úprimne a pekne napísané:)
OdpovědětVymazatSom na tom úplne rovnako!BLOG som si založila cca pred rokom. Fascinovala má tá dievčenská komunita. Na začiatku som si hovoril "toto bude moje súkromné miesto. Nikto známi sa O tom nedozvie" Po asi 3 mesiacoch blogovania za mňou prišla kamarátka že sa jej páči môj blog že určite nemám prestavať a tento rozhovor s ňou som dostal väčšiu sebadôveru a link na blog som si dala na Instagram. Inak ho moc nevystavujem. Aj tak som prekvapená koľko ľudí si tu stránku z Instagramu otvorí a neskutočne moc ma poteší úprimní názor či už kritika alebo pochvala. Uz len ten pocit že niekto moje myšlienky číta a venuje im pár minút, je prekrásny!! A to je to čo ma ťahá dopredu
OdpovědětVymazatSASHA'S LIFE
Som na tom úplne rovnako!BLOG som si založila cca pred rokom. Fascinovala má tá dievčenská komunita. Na začiatku som si hovoril "toto bude moje súkromné miesto. Nikto známi sa O tom nedozvie" Po asi 3 mesiacoch blogovania za mňou prišla kamarátka že sa jej páči môj blog že určite nemám prestavať a tento rozhovor s ňou som dostal väčšiu sebadôveru a link na blog som si dala na Instagram. Inak ho moc nevystavujem. Aj tak som prekvapená koľko ľudí si tu stránku z Instagramu otvorí a neskutočne moc ma poteší úprimní názor či už kritika alebo pochvala. Uz len ten pocit že niekto moje myšlienky číta a venuje im pár minút, je prekrásny!! A to je to čo ma ťahá dopredu
OdpovědětVymazatSASHA'S LIFE
Krásný článek! :-)
OdpovědětVymazatTaky o svém blogu vůbec nemluvím, nějak jsem ještě neměla proč. A vlastně mi to tak vyhovuje, vím, že bych se za sebe šíleně styděla! :-)
Děkuji, teď alespoň vím, že nejsem jediná.
Já svůj blog tajím. Kdysi jsem o něm řekla mamce, ale nikdy jsem jí ho neukázala a už jsem se o tom pak nezmiňovala, takže nejspíš myslí, že už nepíšu. A jinak má odkaz pár kamarádek (tím myslím opravdu dvě) a sestřenka. Ale nikdo z nich blog nejspíš nikdy nečetl. Ani přítel o tom neví. Docela ráda bych mu to někdy řekla, ale prostě vím, že nikdo z mého okolí by to nepochopil. Mám jen pár čtenářek, ale opravdu si jich vážím, protože vím, že holky moje články opravdu čtou a beru je už jako takové kamarádky. Na jednu stranu mě mrzí, že po tolika letech není čtenářek víc, ale aspoň je doufám vidět, že to dělám s láskou, když jsem nikdy spolupráci neměla. Vlastně když nad tím tak uvažuju, mít víc čtenářek, asi spíš bych o blogu někomu řekla, protože bych pak byla úspěšná blogerka. Takhle jsem spíš ta divná, co píše o krémech a nikdo to nečte :D
OdpovědětVymazatSkvelé zamyslenie, poslednú dobu riešim otázku o tom či výnsť z blogom na verejnosť. Ja viem, že on verejný je a myslím, že hanbiť sa za neho nemusím. Ale bojim sa to povedať v mojom okoli, jediný kto to vie je môj frajer, ktorý má v tom aj podporuje lebo vie, že písanie Ma bavi. Ale čoby by povedali ostatný ľudia?
OdpovědětVymazatÚplně tě chápu! Já teda o blogu, řekla více lidem, ale dost dlouho to trvalo než jsem o něm někomu pověděla. Celkem jsem o blogu řekla asi 5 lidem, občas mi napíší kamarádky, že na blog přišly a že je moc hezký. To mě samozřejmě potěší, ale nejdříve se mi rozbuší srdce, začnu červenat a chvilku trvá než se uklidním. :D Jako "blogerka" si tedy také nepřipadám a jestli jí jsem? To asi nezáleží na mém posouzení, ale na posouzení ostatních. Například 2 kamarádky mi řekly, ještě předtím než jsem jim blog "odhalila", že vypadám jako blogerka. Tak těžko říct :D Opravdu krásně jsi to sepsala, vážně mi mluvíš z duše. :)
OdpovědětVymazatAndrea Mokrejšová
Ani ja o svojom blogu takmer nikomu nehovorím a kamošky ,čo to vedia sem aj tak nechodia, lebo ich téma kozmetiky a móda až tak neberiem, ale aj tak ma v tom podporujú a jediný môj verný fanušik je môj priateľ :) Ale tvoj blog mám ja osobne veľmi rada :)
OdpovědětVymazatúplne ti rozumiem! :D tiež som sa veľmi s blogom nikomu nepriznávala, ani kamarátkam. až potom ho raz jeden mne celkom bližší človek objavil a ja som ho zo strachu vymazala. a to som sa už v tejto "blogosfére" pohybovala pár rokov. ale konečne som sa tak nejako pred rokom rozhodla, že veď mať blog nie je hanba, práveže je to super a čo je koho do toho, o čom na ňom píšem, keď ma to baví a napĺňa, no nie ? :D
OdpovědětVymazata otázka spoluprác - tiež nemám rada tie blogy, ktorých jediným cieľom je zarobiť svojmu autorovi nejaké peniaze, prestíž alebo produkty zdarma. oveľa radšej mám tie úprimné blogy, kde si človek napíše, čo má na srdci a píše, lebo ho to baví.
ja ťa úplne podporujem! mám veľmi rada tvoj blog :)
Nemám problém někomu říct, že píšu blog. Dokonce ho čte i moje mamka :) Nevidím na tom nic špatného. Bloguji od 12 let a přiznám se, že dřív jsem na názory ostatních dala hodně a jednou, když se o něm dozvěděla má škola, jsem ho ihned smazala. Toho lituju doteď.
OdpovědětVymazatBLOND SITE
Také jsem jednou smazala blog, když se o něm dozvěděli moji spolužáci. Holky chválily, ale kluci kolem 17 let prostě nemají moc pochopení.. Zpětně me to dost mrzelo, protože od té doby jsem pořádně nenašla podobné místo, kde bych psala tak ráda, a plácala se od jednoho blogu k druhému. Teď jsem si řekla, že to musí přestat, jinak budu pořád jen v začátcích a nedopracuji se nikam. Nikde se s tím nechlubím, ale kdyby na to někdo přišel, tak ať. Psaní blogu mě baví, stejně tak četba blogů jiných a i když bych se rozhodně nenazvala blogerkou a mým cílem určitě není nějaká spolupráce a výdělek z blogu, tak nějak to ke mně patří :)
OdpovědětVymazatZaujimava tema, paci sa mi, ze si ju otvorila, nikto o tom nehovori, ale skoro kazdy to tak ma :) a ja nie som vynimka.. O mojom blogu vela ludi nevie, len najblizsi, a v praci napr. nemaju ani tusenie :) mne to tak vyhovuje, mozno casom, ked to praskne. Kazdopadne by som sa nehanbila a za kazdym svojim slovom v clankoch si stojim. Su to moje slova a moja hlava :) Myslim, ze ani ty sa nemas coho bat, nie to sa hanbit, pises pekne, inak by si tolko citatelov nemala ;) tak aj keby ti to prasklo, tak sa len usmej a bud na seba pysna! :)
OdpovědětVymazatBeauty shopaholik Tili
Já jsem se nikdy nijak moc nechlubila svým blogem, ale potom jsem zjistila, že to stejně plno lidí ví. I když to neříkáš, tak na to stejně přijdou a já nechápu, jak... :D Ale nijak to neřeším, nakonec si ve finále s nimi o tom ráda povídám, protože spousta lidí to zajímá, co je za blogem, jak všechno probíhá a tak, protože je to pro ně jedna velká neznámá z pohledu čtenáře. A ve finále si říkám, proč bych se i za to vůbec jako měla stydět, když je to něco co mě baví a důležitý je, že mě to přece baví :)
OdpovědětVymazatKrásně napsáno. O mém blogu vědí všichni v okolí, i rodiče, i přítel a kamarádi. Nestydím se za něj, respektive snažím se, ale... občas si také říkám, co si musí ostatní myslet, když to čtou. :D Ohledně spolupráce tě asi zklamu, ale začala jsem s ní velice brzy. A to proto, že jsem psala do jednoho internetového magazínu, kde byly občasné spolupráce normální. Přijde mi, že to ostatní baví, a mě o tom zase baví psát. Miluji psaní, ale spolupráce mi přijdou normální. Co si budeme povídat, to psaní není zas tak lehké, takže pokud se můžou odměnit tím, že např. něco zrecenzuji, nevidím v tom problém. I když, přiznávám, že je to brzy.
OdpovědětVymazatPěkně sepsáno :) taky jsem ze začátku o blogu nikomu neřekla tedy až na rodiče a sestru, ale později jsem to svěřila jedné kamarádce a postupně jsem to řekla i dalším kamarádům a jsem za to ráda, i když je pravda, že ze začátku jsem si taky nedokázala představit, že by o tom měl někdo vědět :)
OdpovědětVymazatMám už asi 4. blog, vždy v nějakém období přestanu psát a pak musím jednoduše založit úplně nový, abych mohla "začít". Každopádně nevím proč, ale mám taky nějak zafixované, že když už něco vypisuju na internet (konkrétně na blog), mám pocit, že to vidí neznámí lidi, nemusím se bát, že na to přijdou přátelé. A ono "sakra". :D Pak se taky stydím a nevím, jak se tvářit, každopádně - jestli chci někdy v budoucnu veřejně psát, toto je nejlepší začátek...
OdpovědětVymazatSvůj první blog jsem si založila v 8 letech a věř, že to byla největší ostuda v mém životě. Ostudnější možná je, že si nepamatuju přihlašovací údaje, tudíž pořád existuje. Psala jsem tam snad každou anomálii z mého života. Například jeden článek, kde jsem napsala "včera jsem blinkala, dneska už ne, není to bláznivé?" :DDD za to se stydím. Každopádně začínám znovu s blogem po několika letech a už se toho nebojím. Co je mi do toho, co si myslí ostatní? Zatím mě to baví, proč ne?
OdpovědětVymazatlittlecapsule
Your blog is lovely and I am following you.
OdpovědětVymazatI would love for you to follow back.
Best wishes, Mimi
http://inmyprimetime.blogspot.com
Haha, mám to podobně, Domi. U nás doma jsem to nijak nešířila, zezačátku o tom vědělo jen pár kamarádů. Občas když mi někdo řekne "jo, ty máš vlastně ten blog, to bych si měl něco přečíst", taky si říkám "pane bože, proč" :D ... ale už to vědí i doma, asi i díky tomu, že přeci jen už jsem měla několik spoluprací a vnímají to, když nám domu jezdí pošťák :D A nedávno jsem mamku přistihla, jak si čte můj článek, když si mě ale všimla, nenápadně přepla na jiné okno... nemluvíme o tom, ale ví to, jaký na to mají názor nevím, ale kdyby jim to vadilo, snad by mi to řekli :)
OdpovědětVymazatA jinak si myslím, že je do toho každému nic. Pokud nepíšeš nic "šokujícího" nebo pohoršujícího :D a mně se tvůj blog líbí, tak proč to tajit :)
www.linheart.cz
Teda, tak tento článek je naprosto skvělý! Souhlasím snad se vším co si napsala. V dnešní době je "blogerkou" každá druhá holka, ale jde o to, jak tu práci člověk dělá, kolik do toho dá úsilí a celkově jestli ho to naplňuje:) a pak je tady i ta část jak popisuješ že ti je skoro až trapně když se o tom někdo před tebou zmíní a víš co? Mám to úplně stejně:D, i když si myslím a hlavně se snažím, abych se za svou práci nemusela stydět, tak jsem absolutně nejvíc nervózní jakmile se přede mnou někdo začne o blogu bavit, že ten outfit viděl, nebo že to ví, protože jsem to psala na blog a mě je vždycky tak hrozně "trapně" ani nevím proč. Snažila jsem se to udržet v tajnosti, ale řekla bych že o blogu v mém okolí všichni věděli tak do týdne, takže člověk se tomu asi vlastně ani nevyhne, ale když se na to teď tak zpětně dívám, jsem za to ráda, jsem ráda za TY "fanoušky" kteří mě podporují, a i když tu jsou i závistiví jedinci, tak bychom se nad tím měly jen pousmát:) a říct si, že svou práci děláme evidentně dobře, protože nás lidi čtou:) a rozhodně ty si ten titul blogerka zasloužíš, protože tvoje články jsou víc než skvělé!<3
OdpovědětVymazatFASSHION MIND
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatV mém okolí o mém blogu víš asi jenom ty a můj přítel. Tomu jsem ale adresu blogu prozradila až po třech letech vztahu, to že nějaký blog mám věděl už déle, ale než jsem se odhodlala a řekla mu adresu, trvalo docela dlouho. Teď toho ani nelituji, ani nevím, jestli tam pravidelně chodí a ještě jo, tak do mne kvůli ničemu tam nerýpe, nic takového. Takže mi spadl kámen ze srdce, že už to před ním netajím. Že by za mnou chodili lidé a říkali mi, že o mém blogu ví, to se mi ještě nestalo. Ani teď, když už se skrýváním nejsem vůbec opatrná.
OdpovědětVymazateLblog
a zrovna jak jsem tento komentář dopsala, tak mi napsala kamarádka, že našla můj blog :D
VymazatU mňa o blogu vedia všetci moji kamaráti a nemám dôvod sa za to hanbiť. Myslím si, že ľudia ktorý to nechápu, sú padnúť na hlavu. To je akoby som sa jemu posmievaji na akú školu chodí alebo akú robí prácu. Osobne som na šikanovanie však zvyknutá, takže už si to tak neberiem. A naučila som sa žiť s tým, že nebudem dokonalá ale aspoň nepatrím k ym ľuďom, ktorý si svoje ego zvyšujú uráža im iných. :) ale je to každého vec a viem, že urážky nie sú príjemné.
OdpovědětVymazatPřesně :D jednou mi napsala jedna osoba, že právě čte můj blog, místo pocitu radosti, jsem se styděla a napsala, ať už ho nečte :D doufám, že mě tento pocit co nejdříve přejde :( nás všechny :D
OdpovědětVymazatVeľmi super článok. No... A k slovu blogerka. Je to také slovíčko, ktoré sa dá vnímať všelijako. Myslím si, že ako-takou blogerkou je každá z nás. Predsa, či už blog robíme zo srandy, z nudy alebo možno z recesie, robíme to a to je podstatné. Inou formou blogeriek, sú tie blogerky, ktoré vďaka blogu nejako zarábajú alebo sa ním priam živia. Sú to skôr také tie profesionálne a svetoznáme blogerky. O mne ako blogerke tiež nikto netuší. Rodičia a ani rodina nie, z kamarátov iba jedna super kamoška, ktorá má tiež svoj "tajný" blog. Môj blog je také moje miestečko, kde sa skrývam a voľne píšem :)
OdpovědětVymazatjá se asi za blogerku považuji, jestli mě tak vidí ostatní nevím...:) o blogu ví rodiče, ti mě podporují, to samé ségra, občas mě ona či mamka fotí. O blogu ví také pár přátel, jež mě sledují dokonce na facebooku, jsou to přátelé, co se mi nesmějí, co si rádi přečtou, co jsem dělala a co jdou se mnou klidně fotit, nebo dělat blbiny, každopádně jsem stále v takové situaci, že bych nerada, kdyby o tom věděli i moji "známý", ne každý má pochopení pro blog a pro to co dělám a nerada bych aby oni se mi pak smáli, či věděli o mně zbytečně moc... a četli to jen pro drby. A jsou tací.... takže před nimi blog držím pod pokličkou. :)
OdpovědětVymazatSomethingbykate
Přiznám se, že mě děsí, že lidi začnou mluvit o mém blogu přede mnou a zesměšňovat mě. Mám taková blok z dob, kdy se o mém starém blogu dozvěděli spolužáci ze střední a dali mi to hrozně sežrat. Na jednu stranu mě potěší když mi někdo v reálu řekne, že čte můj blog, ale na druhou se strašně stydím:D
OdpovědětVymazatTo je super, že jsi přišla s takovým článkem. Já se za blogerku nepovažuji a myslím, že asi ani nikdy nebudu. To bych musela být jako Petra LovelyHair, což já nikdy nebudu. Po skoro dvou letech blogování bych třeba druhému nevyvrátila to kdyby mi řekl, že jsem blogerka, ale sama bych to o sobě určitě neřekla. Ze začátku jsem chtěla, aby o mém blogu nevěděl nikdo z mého okolí. Bála jsem se výsměchů. Asi po 7 měsících blogování jsem se musela přiznat mé spolubydlící, protože mě už nebavilo jí o tom všem lhát :D Vzala to celkem v pohodě. Horší už to bylo s jednou holkou, která si můj blog našla na netu. Pořád jsem se snažila, aby na to nepřišla, ale ona to stejně vyčmuchala :D Celkem mi to vadí, protože můj blog pořád sleduje a vadí mi, že ví o všem, co dělám, jak se cítím a tak... Byla bych radši kdyby to nevěděla, protože se bojím, že mi to dá jednou sežrat.
OdpovědětVymazatJuly Favourites 2016
Tvůj článek jsem, Domi, četla už před pár dny, když jsi ho sdílela na Facebooku. Moc se mi líbí Tvé uvažování a myslím, že Ty se za blogerku prohlašovat můžeš a dost dobrou, protože jí opravdu jsi a s tak moc velkým srdíčkem! ♥ O mém blogu ví celkem dost lidí, dokonce jsem zjistila, že se to malinko rozšířilo a ví o něm i lidé, kterým jsem o něm neřekla. Každopádně mi to nevadí :). Ze začátku jsem chtěla být tak trošku TOP Secret - hned na začátku mého blogování - ale nakonec jsem si řekla, že budu normálně vystupovat pod svým jménem a nebudu to nějak řešit :). A to mi vlastně vydrželo až do teď :).
OdpovědětVymazatNa závěr bych chtěla napsat, že jsem si všimla, že ses dost "rozjela" :D. Myslím to samozřejmě v dobrém a děsně moc Ti fandím! :) Jsi jedna z mých nejoblíbenějších blogerek a i když třeba nekomentuji každý Tvůj článek, tak si je vždy moc ráda přečtu :).
Zajímavá myšlenka. Mé rodiče o blogu ví a někteří mí přátelé také. Ale je to zhruba týden nebo dva, co jsem začala svůj blog "cpát" i svým přátelům a musím říct, že nevím jestli to byl dobrý krok.
OdpovědětVymazatGabux
Tenhle článek jako kdyby mi mluvil z duše - kamarádka mi řekla, že četla můj blog a že dobrý a já jen - proboha, proboha, co teď, co teď!
OdpovědětVymazatŠíleně dlouhou dobu jsem nečetla tvůj blog, a teď se jednoduše snažím dohnat všechny články. Tvůj blog mě moc baví, líbí se mi stylc kterým píšeš a o čem vlastně píšeš, tak se opovaž ho mazat!
OdpovědětVymazatBlogování jsem také ze začátku spíš tajila, ale pak se začaly objevovat pozitivní ohlasy mého okolí, které na blog nějakým způsobem narazilo. Horší to bylo s natáčením videí. Spolužáci si ze mě dělali strandu a v tu chvíli jsem se cítila trapně a nechtěla jsem už nikdy nic natáčet. Pak jsem zjistila, že je ta videa i baví a vtipkovali, protože to prostě dělají. Teď už se o tom nebojím mluvit a jsem docela pyšná na to, co dělám, i když nepatřím mezi "slavné" blogerky. Jsem ráda za své pravidelné čtenáře :)
PS: Děkuji ti za všechny komentáře, které píšeš ke každému článku, který vydám. Ani nevíš, jak mě rozveselí a dojme, když mi příjde mail, že jsi mi napsala nějaký komentář.
PPS: Omlouvám se za chyby v textu, na tom mobilu to prostě není vidět.
http://moimelea.blogspot.cz
OdpovědětVymazatI really like you :)
Happy weekend!
Can you follow me? I follow you :)
If you comment my post, I will comment your five posts! :)
http://www.sandrakopko.com/2016/08/little-red-dress.html
Já nejprve blog moc prezentovat nechtěla. Ale tehdy ještě přítel tvrdil, že je to škoda a občas nějaký ten příspěvek sdílel. Velmi občas nějaký příspěvek připíchnu na fb i já, když mám pocit, že by to mohlo zajímat více lidí. Ale je pravda, že se o tom s nikým nebavím, nechlubím a nikomu ho nevnucuji. Ale já mám dost skromný blog. Píšu dva roky a mám jen asi deset lidí co mě sleduje. Někdy mi je to trochu líto. Ale já ho píšu hlavně pro sebe. Pro to abych si pamatovala. ;)
OdpovědětVymazatSuper článek. Za blogerku se nepovažuju a hlavně na to nemám žádné právo a bylo by směšné, kdybych si to myslela nebo říkala. Mám na blogu teprve pár článku.
OdpovědětVymazatZ publikování mám hrozný strach. Prvním odvážným krokem bylo dát to na instagram, kde se na to pár lidí nejspíš podívalo. Psaní mě baví, chci lidi bavit, inspirovat a aby se o mně třeba dozvěděli něco víc. Jen mám strach z jejich reakce. Co se týče spolupráce, přála bych si ji, ale nejsem taková, že o ni budu prosit nebo skočím po každé z nich. Ani náhodou. O blogu ví rodina a nejlepší kamarádky. Ti mě podporují v tom, co mě baví a jsem za to ráda. Jednou to budu publikovat i na jiných sociálních sítích, ale chce to čas a odvahu. Navíc jdu na novou školu, tak uvidím, co si o tom budou spolužáci myslet.
www.lifestylebymaky.blogspot.cz
Můj názor na toto téma pravděpodobně znáš, už jsme o tom diskutovali u mne na blogu. A nic se nezměnilo. I když jsem celé léto byla v čudu a nepsala, pořád jsem přemýšlela o tom, co tam dám, až budu mít zase čas, jak si nenapádně vyfotím super fotku k článku a nemusela přiznat že je to na blog, jak někoho přesvědčím, že ta videa jsou jen pro soukromé účely a tak dál ..:D Děsím se dne, kdy na to někdo přijde, což se ale snad v nejbližší době nestane vzhledem k tomu, že jsem naštěstí stále šedivá myška v takovém závalu blogů. :) Ale zase si říkám, jestli to někdy má přijít, tak jde asi jenom o zvyk, prvních pár desítek zmínek o mém blogu pročervenám a pak to třeba už pujde líp. Kdo ví.
OdpovědětVymazatAle ty se rozhodně nemáš za co stydět. Jde ti to, máš příjemné nápady, vystupování a tvoje články mají smysl. Takže rozhodně nemazat!!