Titanic | Exhibition

Hned, jakmile jsem se dozvěděla, že výstava o Titanicu bude v Praze, věděla jsem, že na ni prostě musím. Myslím, že dříve byla tahle výstava na Slovensku a jelikož jsem o ní prostřednictvím blogů hodně četla a výstavou jsem byla fascinována, nemohla jsem si ji nechat uniknout.
Jenže během semestru jsem se na výstavu nedostala, pak přišlo zkouškové a nejspíš jsem taky doufala, že se objeví nějaký parťák, který by šel na výstavu se mnou. Jenže se žádný neobjevil a už to vypadalo, že na výstavu ani nepůjdu. Ale nakonec jsem došla k závěru, že by mě fakt mrzelo, kdybych na výstavu nešla, hodila jsem za hlavu všechny myšlenky o tom, že budu vypadat jako divný asociální individuum, co jako největší troska chodí na výstavy sám (berte s rezervou, taková vážně nejsem) a šla jsem. A nakonec jsem byla i ráda, že jsem tam byla sama, protože být tam s někým a vést s ním takové ty typické řeči, co se tak na výstavách povídají o tom, co se nám líbí atd., nejspíš bych to nevydržela a rozbrečela se. Když tam jste a vidíte od začátku, jak loď budovali, jak z ní byli nadšení, jaký to byl pokrok, luxus, na tu dobu nevídaná stavba a vy postupujete výstavou dál a víte, že se ledovec blíží, že tolik stovek lidí zemře.. Nevím, asi je to způsobené i tím, že jsem hodně citlivá a takovéhle tragédie na mě doléhají možná víc než na ostatní, ale celou dobu jsem měla slzy na krajíčku.



Výstava je zajímavá, dozvíte se spoustu věcí, ale nejspíš jsem čekala něco jiného, ještě o něco víc. Možná víc předmětů, víc věcí, víc příběhů.. Nevím, působilo to na mě docela temně, ponuře a organizátoři si s tím mohli dát víc práce, přišlo mi, že spíš spoléhají na to, že tam lidi půjdou kvůli názvu výstavy a samotné zpracování už ponechali poněkud stranou.

Ale co se mi strašně líbilo a na co jsem se moc těšila, bylo to, že na začátku dostane palubní lístek skutečného člověka, který Titanicem cestoval a na konci výstavy se dozvíte, jestli přežil nebo ne. Já jsem samozřejmě automaticky počítala s tím, že zemřu a hádejte co? Přežila jsem! A měla jsem z toho hroznou radost, protože mi moje Miss Dagmar Jenny Ingeborg Bryhl za tu výstavu tak nějak přirostla k srdci.

Výstavu můžu určitě doporučit a jsem ráda, že jsem tam nakonec šla, ale zas od toho nečekejte nic zas až tak moc extra a cena vstupenky by mohla být taky nižší ;).

Byli jste na této výstavě? Co jí říkáte? Výrážíte taky někdy takhle někam sami?