Last but not least..

Nemůžu uvěřit, že tady teď ležím jako mrtvolka sedím a píšu tenhle článek. Protože druhé zkouškové je za mnou. A úspěšně. A nechápu, že jsem to dokázala.
Tohle zkouškové bylo jiné než to předešlé. Hlavně mi chyběl předěl mezi semestrem a zkouškovým v podobě Vánoc.. Mám tak nějak pocit, jako kdybych přešla plynule z jednoho zkouškového do druhého. Bylo to náročný a mám pocit, jako kdyby si se mnou někdo zahrával a zkoušel, kolik toho vydržím.
Možná to celé byla zkouška, která mě měla naučit bojovat.
Bojovat za to, co chci, naučit se postavit se sama za sebe a pochopit, že změna je možná.
U dvou předmětů se mi stalo, že bych v podstatě ani neměla být připuštěná ke zkouškám - jednou mi opravili špatně test v můj neprospěch a jednou mi pro jistotu napsali čtyřku ještě před tím, než jsem vůbec šla na zkoušku, prý zapomněli, že je ještě jeden termín. Díky, den před zkouškou vidět, že ze zkoušky neprospěju, skvělá motivace!
Ale je to za mnou a pokračuju dál. Další zkouškové budou mnohem náročnější a upřímně pocit, že za rok mám začít řešit bakalářku a za dva roky státnicovat (říká se tomu na bakaláři taky státnice??), uf, není to zrovna ten nejlepší pocit. Ale budu pokračovat bod po bodu, zkoušku po zkoušce a snad, snad, snad to klapne.

V září mi začíná nový semestr a já v podstatě začínám od znova, ale s mnohem lepší startovací pozicí.
Za dva semestry mám 62 kreditů, zbývá mi odstudovat už "jen" 118. A stále mi zbývají všechny rezervní kredity, což je situace, ve kterou jsem si ani neodvažovala doufat.
Ale čeká mě ještě jedna velká změna.
Od září se stěhuju na jinou kolej, do jiný části Prahy, čekají mě nový spolubydlící na buňce a hlavně nová spolubydlící, se kterou budu sdílet společně pokoj. A víte co? Ani mě to neděsí tak moc, jak jsem si myslela, že mě to děsit bude. Stala se úžasná náhoda a pokud všechno už klapne, bydlím s holčinou, která je super a navíc studuje stejný obor jako já, což se rovná takovému malému zázraku, na mém oboru nás moc totiž není.. Uvidíme, jaké to bude, ale když to nezkusím, nikdy to nezjistím a změnu potřebuju. 

Na instagramu u fotky Bena Cristovao (ach, ta prokrastinace), jsem četla úžasnou myšlenku, že pokud u toho, co studujeme, vyloženě necítíme, že to není to, co bychom chtěli dělat, máme to dotáhnout..

..a já to vyloženě necítím, že to není to, co bych nechtěla.
Budu bojovat.

P.S. Definitivně se vracím k blogu a nemůžu se dočkat psaní nových článků a čtení těch vašich článků.
P.P.S. Moc doufám, že se mi během června podaří vytvořit nový design, takže pokud tu někdy v příštích dnech naleznete rozházený blog, nelekejte se.
P.P.P.S. A pokud tu zůstane vše při starém, nepodařilo se mi to.