Exam Period | We Can Do It

Když jsem si sestavovala rozvrh pro tento semestr, pracovně jsem to nazvala odpočinkovým, oddychovým semestrem, při kterém se moc nepředřu (protože přeci nenechávám nic náhodě a pečlivě studuju reference).
Výsledek?
8 předmětů zakončených zkouškou. Z několika předmětů se zkouška skládá z několika částí a počet zkoušek se tím vyšplhal na úctyhodných 12.
Tenhle článek píšu ke konci prvního týdne zkouškového. Nemám ještě výsledky ze všech předmětů, každopádně ať už to dopadne jakkoliv, za sebou mám 5 předmětů, před sebou už "jen" 3 a InSIS mi ukazuje "jen" pět termínů zkoušek.
Hip hip hurá.



Živě si vzpomínám, jak jsem v lednu psala článek o tom, jak jsem si dala dvě zkoušky ve dvou dnech a považovala to pomalu za sebevraždu, a to jsem měla celé Vánoce na to, abych se na to podívala a naučila. Teď? Už ten minulý týden byl šílený. Eseje z jazyků, poslech z němčiny, zkouška z institucí a test z mikra, který mi paradoxně připravil největší překvapení v podobě, že nemám dostatek bodů k tomu, abych šla k ústní zkoušce. Půlku noci jsem probrečela, s oteklýma očima šla na konzultanci a ústní si vybojovala. Takže nemusím asi ani psát, že nebyl čas se učit cokoliv dalšího. A já jsem nedostala žádný lepší nápad, než že si hned potom dám čtyři zkoušky v jednom týdnu, pro jistotu třeba i dvě v jeden den.
Hned cestou na první zkoušku jsem měla menší nehodu a skončila s naraženinami po celý levý půlce těla, krvavými modřinami a koleno na tom taky není zrovna nejlíp. Super - to je přesně to, co chcete a potřebujete. Na zkoušku jsem dokulhala a dala ji. Přesto všechno mi úsměvem z tváře zmizel až při zadání čtvrteční zkoušky - snad nikdy jsem ještě tolik neimprovizovala a teď už se jen modlím, aby mi to prošlo, nazvalo bych to naprostým zoufalstvím, ale vzhledem k tomu, že jsem v podstatě měla jen den na učení, mohlo to být i horší. 

Každopádně takhle dlouhý úvod jsem vážně nečekala, ale asi se z toho potřebuju vypsat.

Hlavní pointou je, že si vzpomínám, jak jsem před dvěma týdny seděla doma a neměla nejmenší tušení, jak se dají následující dva týdny zvládnout. A hádejte co. Dva týdny uplynuly, nějakým způsobem to mám za sebou a cítím, jak ze mě všechny stresy z předcházejících dnů odcházejí.

A já zjišťuju, že to je všechno vážně jenom o nás, o naší hlavě. Můžeme nadávat, jak toho máme hodně, jak je to všechno nespravedlivý, jak to nestíháme, jak z toho máme deprese, jak to nesnášíme. A nebo nasadit úsměv, nevzdávat se a bojovat. Je to o nás a v nás.

Trošku to učení odlehčíme, jo?

P.S. Příště týden mě čekají Daně v podnikání, jsem naprostá tabula rasa a daňové zákony pro rok 2016 se stávají mým věrným společníkem a nejlepším kamarádem, tak doufám, že mě nezradí. 

P.P.S. Věřte mi, všichni chodíme na zkoušky s pocitem naprosté dutosti (a někdy to není jen pocit).

P.P.P.S. Držmě si palce, ať máme aspoň ty trojky, hlavně získat kredity.
P.P.P.P.S. Konec prokrastinace, jo?