Nestává se mi často, že bych tolikrát rozepsala a zase smazala článek. Mám pocit, že moje hlava se předhání v tom, o čem všem dokáže přemýšlet během jediné sekundy. A i když se snažím všechny ty myšlenky zachytit a zaznamenat je, nedaří se mi to. Je jich tolik! A je to vážně vyčerpávající. Cítím ale potřebu se z toho všeho vypsat a pokusit se si uspořádat myšlenky. A pokud chcete zjistit, že přemýšlet, pochybovat a cítit se jako nicka je normální, směle čtěte dál!
Jo, přiznávám, že to nezní zrovna jako ta největší motivace k přečtení článku.

Jak už jste si mohli z názvu přečíst, dnešní článek bude o giveaway!
Nedávno mi k mému velkému překvapení přišel e-mail od internetového e-shopu decor4wall.cz s nabídkou spolupráce. Upřímně jsem trošku váhala, jestli nabídku přijmout, protože můj blog není o spolupracích. Ale jelikož jsem mohla ze stránky vybrat něco pro vás jako výhru do soutěže, moje rozhodnutí to mnohem urychlilo.
A co jsem pro vás vybrala?

Dala jsem si sama sobě slib, že tady na blogu nebudu šířit negativní energii. Takže místo toho, abych si stěžovala na to, jak je na nic psát v horečkách přepadovej test z mikra (ještě teď se mi chce z toho brečet), tak vám napíšu o tom, jak je být nemocná vlastně fajn. Do školy skoro nechodíte (a když už tam náhodou jste, tak to vyjde nastejno, jako kdyby jste tam nebyli), jedete si domu ve středu (protože na mikro ve středu prostě musíte, co kdyby jste náhodou psali - BINGO, psali jste - jinak by jste to samozřejmě zabalili v úterý a hned po daních si to namířili domů) a co je na tom nejlepší, máte najednou moře času na to, se dívat na filmy a na videa.
Já už jsem sledování youtuberů hodně protřídila a omezila, a tak jsem tady s pár tipy na ty, kteří prošli mojí čistkou a kteří podle mě za to fakt stojí.

Kovy
Z pánské části youtuberů sleduju jen Kovyho. Maličko mě teď děsí boom okolo něho, kdy je všude vychvalován a oceňován. Ale věřím, že to Kovy ustojí a bude stále tak skvělý.

Motivace je vnitřní nebo vnější faktor nebo soubor faktorů vedoucí k energetizaci organismu. Motivace usměrňuje naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle. Vyjadřuje souhrn všech skutečností – radost, zvídavost, pozitivní pocity, radostné očekávání, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal nebo nekonal. 

Motivace je všechno. Nemyslíte? Kdyby nebylo dne, příslib čehosi nového, neměli bychom motivaci vstát ráno z postele. Kdyby nebylo budoucnosti, neměli bychom motivaci dělat.. no cokoliv.

Jak jsem už psala, nejsem zrovna velkou kosmetickou nadšenkyní. Není to tím, že bych se ráda o sebe nestarala a nepečovala o sebe, jen mi přijde zbytečné za kosmetiku vyhazovat stovky a střádat si doma deset řasenek, patnáct paletek, dvacet make-upů a další desítky dalších kosmetických produktů.
Já mám svoji oblíbenou kosmetiku a nemám potřebu zkoušet nějakou další jen proto, abych to vyzkoušela, zjistila, že mi to nevyhovuje a stejně si nakonec koupila moje osvědčené klasiky. Přesto jsem se poslední dobou díky všem blogům o kosmetice začala jednotlivých produktů všímat a kupuju si věci, které bych dříve v drogerce úplně míjela. Dneska ale nebudu psát o těch drogerskovských produktech, ale o třech věcech, které jsem si (mimo těch spousty dalších) objednala z Avonu a z kterých jsem naprosto nadšená.
A jo, jasně, klidně bych bez nich mohla dál žít, ale proč si neudělat radost?

Nejsem ten typ, co by napsal článek jen o jednom produktu/knížce/filmu/whatever.. Ale vyjímka potvrzuje pravidlo a dneska to bude celé o jedné jediné knížce.
O Divočině. 

Stane se mi málokdy, že bych kvůli knížce byla vzhůru celou noc jen kvůli tomu, že se od ní nemůžu odtrhnout. Tahle to dokázala. Před půlnocí jsem knížku zavřela s tím, že musím jít spát, abych druhý den nebyla jak zombík. Jenže po hodině usilovného přemýšlení, jak knížka dopadne, jsem to vzdala a četla do rána. Až tak moc mě knížka do sebe vtáhla, a to už od první stránky.

Půlka semestru je za mnou. Ta lepší. Za chvilku mi začne peklo jménem zkouškové, které nejde naplánovat, takže až se během třináctého týdne a prvního/druhého týdne zkouškového lehce zhroutím, nedivte se.
Ale zpátky k tomu, co mám za sebou.