Keep Going

Předešlý článek patřil (opět) do těch stěžovacích a depresivnějších. Ale čtení komentářů mi zlepšilo náladu. Všimla jsem si, že u více z vás je teď takové to špatnější období (a ten znovu napadlý sníh tomu moc nepřidává) a je fajn vědět, že i ostatním se zrovna teď nedaří. Uf, to teda byla formulace, skvělý Domčo, teď si o tobě budou myslet, že jim to snad přeješ (což vůbec tak není!). Ale jde o to, že ať se děje cokoliv, je dobrý vědět, že v tom nejste samy. Že někdo jiný si tím také prošel/prochází a že se to dá přežít.

Občas bych chtěla mít takový ten super motivační blog, kde bych vám ukazovala svůj super život plný super momentů a super všeho možného.
Ale v tom nejspíš nevězí pointa mého blogu. Možná můj blog bude motivační v tom smyslu, že v tom nejste samy. A to se mi líbí mnohem víc. Věřte mi, ať se děje cokoliv, vždycky se to může ještě mnohem víc pokazit, ale to dno přijde, které ale nebude dnem, ale novým začátkem. Ať už ten začátek bude kdekoliv a kdykoliv.

Momentálně čtu knížku, která je dokonalá (čekejte článek!), ve které jsem se dostala k větám, že žádný důvod trpět neexistuje. Že nejdéle za čtyři až šest měsíců přijde pomoc.

Není v tom obsaženo vše? 

Poslední dobou hodně přemýšlím o tom, co dělám. Dříve jsem dokázala prosedět celé odpoledne u videí, přemýšlet nad blbostmi a pak přemýšlet, kam se celý den, týden a měsíc poděl. Což vám na dobré náladě zrovna moc nepřidá. Naopak. Protože když nemáte co dělat, plácáte se v tom všem, zhoršujete se to.

A tak jsem tady s pár tipy, jak se přestat v depkách utápět. Protože si stejně nakonec budete muset pomoc samy.

1. Keep going, keep moving.

Zaměstnávejte se. Pořád. Neodkládejte věci, udělejte je hned. Tím, že věci odkládáte, hromadíte si je a jste ve stresu z toho, že nic neděláte a z toho, že pak nestíháte. 

2. Plánujte.

Vždycky mějte něco, na co se můžete těšit. Ať už to bude cokoliv. Koncert (vidíme se, Mandrage!), exkurze (vidíme se, Poslanecká sněmovno!), výstava (uvidíme se, Titanicu!), nebo i takové maličkosti, které ale paradoxně maličkostmi nejsou a neměli bychom je brát jako samozřejmost, ale radovat se z nich. Třeba to, že jdete s kamarádkou do školy, že ve čtvrtek v 17:00 jedete domů, že na přednášce potkáte známé tváře. Jednoduše se ve všem snažit najít něco pozitivního. Což se mi moc nedaří, ale pracuje se na tom!

3. Kafe. Jídlo. Spánek. Knížky. Úsměv. 

Asi k tomu není potřeba nic psát.

Je to jen depka, která zas uteče,
chce to jen spánek, kterej radost přinese.

P.S. Až vykoukne sluníčko, bude líp!
P.P.S. Zajímalo by mě, kdy na blogu vyjde jiný článek, než tyhle moje random pocity.