#vejškalife aneb letní semestr začal

Nemám tušení, jak je to možné, ale letní semestr mi už začal. Nějakým zázrakem mi schválili všechny předměty, co jsem si zapsala, jen nevím, jestli mě to spíš neděsí a já si nevybrala samý chuťovky a kruťárny. Upřímně ten pocit po prvním týdnu mám.
S láskou vzpomínám na svůj minulý rozvrh, který oproti tomuhle byl absolutní lehárko. A taky s láskou vzpomínám na gympl, kdy jsem měla jednou týdne do čtyř a považovala to za nejčernější den v týdnu. Teď končím jednou v půl osmý a zbytek týdne ve čtyři. A to je přesně to, co chcete.

Pondělí

Začala jsem němčinou, která mi vehnala slzy do očích už po pár minutách. Tu zkoušku nemám šanci dát. Jakože ten minulý semestr jsem došla k závěru, že zvládnout se dá všechno. Ale tohle? Budu muset začít věřit na zázraky, spoléhat na ně a modlit se za ně.

A zvesela pokračuju čímsi, co má tak dlouhý název, že si ho doteď nepamatuju. Ale zdá se to být fajn. Až na tu seminárku. A prezentaci. A ten závěrečný test a šíleně tlustou učebnici, kterou si odmítám kupovat.
Vyčerpaně jsem se doploužila na druhou němčina, která by mě měla přpravit na zkoušku z té první němčiny (fuck the logic). Takže až tu za pár týdnů budu nadávat na dvě ústní zkoušky z němčiny, víte proč.
A na závěr si dám do půl osmý Americký politický systém a zadání na druhou seminárku.
Večer se z toho zhroutím. Doslova.

Úterý
Úterý je fajn. Začínám s Daněmi v podnikání. Jakmile někomu řeknu, že jsem si zcela dobrovolně zapsala tento předmět, kouká na mě jak na blázna. Upřímně jako blázen si připadám. A přibyla mi v pořadí už třetí seminárka. V tu chvíli jsem si uvědomila, že nestíhám.
Když mi skončí cviko i přednáška z daní, mám další předmět s tak dlouhým názvem, že si ho nepamatuju. Ale vím, že komukoliv řeknu, že na něco takovýho chodím, nevěřím mi, že tam chodím dobrovolně. Ale je to něco o mezinárodních měnových a finančních institucí.
Večer opět brečím.

Středa
A konečně den, kdy se to zlomilo a já nebrečela.
Mám angličtinu s mojí oblíbenou učitelkou a ikdyž mě děsí závěrečná zkouška, tak angličtina sama o sobě je fajn.
Pak následuje přednáška a cviko z mikra. Maličko mě děsí, že mě čekají v semestru náhodně 3 testy na látku, která se teprve bude probírat (fuck the logic level 1000).

Čtvrtek
Ve čtvrtek mám tělocvik. Pilates. A zjistila jsem, že jsem na tom s fyzičkou ještě hůř, než jsem si myslela. Super zjištění, Domčo, doufám, že se už konečně nad sebou zamyslíš a začneš se hýbat.
A odpoledne mě čekala přednáška ke cvičení, co mám v pondělí. A bylo to to nejlepší z celého týdne. Přednáška je o mezinárodním jednáním a protokolu, čili o tom, jaké jsou zvyklosti v daných státech a kulturách při obchodních jednání, jak se chovat, o stolování, jak se obléknout, ale i třeba o tom, jak správně podat ruku.

Pak už následoval jen sprint přes půlku Prahy na kolej, z koleje další hodina cesty na nádraží a konečně v osm večer jsem se dostala domů. Maličko (hodně) zoufalá, ale celkem i odhodlaná, že to dám.
Tak jdu začít psát některou ze seminárek. Samou radostí nevím, se kterou začít.

P.S. Vím, že tenhle článek zní zoufale, pesimisticky, smutně a depresivně , ale zoufalí jsme po prvním týdnu všichni.
P.P.S. Zlepší se to.
P.P.P.S. Musí.