DREAMS

Tak asi jako všichni, mám i já spoustu snů. A myslím, že byste horko těžko hledali většího snílka než jsem já. Ale čím jsem starší, tak tím se moje sny stávají reálnějšími, nabývají konkrétní podoby a stávají se TĚMI sny, za kterými se snažím jít. Jsou to ty sny, o kterých vím, že se jednou stanou realitou, a tak jsem se je rozhodla radši hezky všechny sepsat, abych až zase začnu pochybovat o tom, co že to vlastně dělám, že nemám šanci vystudovat vysokou, zvládnout to všechno, že to dělám kvůli něčemu, co je důležitější, než nějaké stresy při zkouškovém.

Když se mě někdo zeptá, co že to chci vlastně v životě dělat, neodpovím mu. Protože to je právě ten můj sen, který si hýčkám. Vím, že jednou budu mít vlastní kavárnu, kterou si sama zařídím, kde budu nabízet to nejlepší kafe, delikatesní zákusky, možná to spojím i s takovou menší knihovničkou, lidé se tam budou rádi vracet, já budu pobíhat mezi zákazníky a okolo mě se budou motat moje děti. A jasně, nejsem naivní, vím, že za tím stojí spoustu dřiny, papírování a všeho toho, co se mi nebude líbit. Ale i kvůli tom studuju to, co studuju. Studuju totiž Podnikání a právo. Což je obor spojující právo, ekonomiku a do toho ještě nadlimitní rámec cizích jazyků. Ve zkratce řečeno, neskutečný masakr. A strašně moc doufám, že to dám, kvůli znalostnem, ne kvůli titulu. Ten je mi totiž celkem ukradený.

A když už jsem zmiňovala ty pobíhající děti.. Ještě tak před rokem jsem nikdy nesnila o svatbě, o dětech, ale teď vím, že to všechno chci. Jednou. Až se najde ten pravý. A já vím a doufám v to, že se jednou najde TEN, ten, vedle kterého budu dokonale šťastná. S kterým založím rodinu (dvě holčičky a jednoho chlapečka, pěkně prosím). A budeme šťastní, já se naučím dělat ty nejlepší svačinky, budeme jezdit na výlety a na těch výletech je budeme spolu jíst.

Ale.. kavárna mi stači nebude. Budu potřebovat nějaký svůj prostor, kde se budu moct vyjádřit. Ať už to bude blog, nebo třeba sloupkařka v nějakém časopise? Kdo ví. Každopádně si jednou budete moct koupit v knihkupectví mojí knížku. Protože ji napíšu. Sním si o tom, že mě jednou někdo pozná na ulici, přijde ke mně, řekne mi, že se mu líbí moje tvorba a já toho dotyčného obejmu (protože jsem prostě objímací typ) a budu neskutečně strašně moc šťastná.
Takže prosím, kdyby jste mě někdy náhodou někde viděli, přijďte!
Teď by se asi hodilo napsat, že toužím procestovat celý svět, nebo se "aspoň" podívat do Ameriky. Protože o tom sní přeci každý.
Já sním o tom, že si vezmu na záda krosnu a projdu Norsko křížem krážem. Jen se ještě musím naučit trošku líp norsky, zatím totiž umím jen jednu větu. A s ní tam asi moc velkou parádu nenadělám. 

A do pětice všeho dobrého. Sním o štěstí. Že budou převažovat ty lepší dny nad těmi horšími. Že budeme všichni zdraví (ikdyž to v mém případě už jenom kvůli očím nehrozí, ale co nadělám, snít můžu), šťastní, spokojení, zahrnuti láskou, ze Země vymizí veškeré zbraně a my budeme žít v míru. 
A o čem sníte vy?