Random

Na tenhle den jsem se strašně moc těšila a zároveň se ho i děsila. Dneska jsem měla mít poslední zkoušku a ať by dopadla jakkoliv, těšila jsem se, že se konečně vyspím více jak 3-4 hodiny denně, že se najím i něčeho jiného než jenom pitím kafe a budu dělat i něco jiného, než jenom sedět zahrobošená v učebnicích.
..ale to bych nebyla já, abych neměla zase něco extra. Aneb momentálně jsem se vrátila z písemné části zkoušky a teoreticky bych měla být na části ústní. Good joke, možná někdy příště. Konkrétně v pátek ráno. Držte mi palce, bude to potřeba, jelikož když jsem viděla zadání testu, skoro jsem brečela, a to jsem spoléhala na to, že aspoň něco vypočtu, protože matiku jen tak neokecáte.
A jelikož jsem spoléhala na to, že dneska budu mít hotovo, tak jsem si naplánovala, že napíšu nejvíc random článek, ve kterém se ze všeho vypíšu a od dalšího článku se opět blog vrátí do normálního (rozuměj nezkouškového) stavu.
A tak tu jsem nejspíš s nejvíc random článkem o tom všem, ikdyž ještě není po všem. 

A jeden z nejhorších měsíců v mém životě. Kord ten začátek stál za to. A celý měsíc to se mnou jako na houpačce. Od pocitů naprostého zoufalství až po pocity naprostého štěstí. Nejlepší je, když se vám oba dva extrémy střídají během dne. Ze všeho nejlíp mi šlo brečení. V životě by mě nenapadlo, že člověk může brečet tolikrát. Začínám si myslet, že slzy jsou nevyčerpatelné. Stejně tak bych nikdy nevěřila, že člověk může přežít na čtyřech hodinách spánku a kafi víc jak pár dnů. Jde to celý měsíc. 

Přemýšlím, jestli napsat, že to bylo horší, nebo lepší, něž jsem čekala. Pod dojmem z dnešního testu (při kterém jsem si připadala jak Alenka v říši divů) bych napsala, že to je mnohem, mnohem horší než si jen dokáže představit. Po první zkoušce vám dojde, že se vážně nedá naučit všecko a že nikdy tam nepůjdete s pocitem, že to máte v kapse. A když se s tímhle smíříte, přijde pocit bezmoci, hysterie, vyčerpání a dřív, nebo později, stejně skončíte u videí a seriálů, protože filmy mají hodinu a půl, a tak dlouhej film si přeci nemůžete dovolit. A vůbec nevadí, že shlédnete celou sérii seriálu klidně za den.
..a samotné zkoušky?
Po prvních dvou, které jsem měla hned po Vánocích, jsem měla celé krásné dva týdny na naučení základů práva a obchodního práva. A to jsem si naivně myslela, že bude stačit. Jenže jsem šla ke zkoušce k profesorce, co s velkou oblibou nejradši ze všech profesorů vyhazuje. A tak jsem si každý druhý den přečetla, kolik lidí zase vyhodila, ovšem když jsem si tři dny před zkouškou přečetla další komentáře, jaká je to pěkná sv*ně a vyhodí vás kvůli čemukoliv, rozbrečela jsem se, rezignovala a druhý den začala s čtením Ústavy ČR a Nového občanského zákoníku. Moc daleko jsem se nedostala a můj pocit bezmoci se ještě prohloubil. A pak přišel den D. Otázku jsem si tahala s velkým respektem a smířená se 4+. No.. vytáhla jsem si předposlední otázku, čili tu, ke které se většina ani nedostala a já jako největší exot z ní byla nejvíc nadšená. Myslím, že z výsledné jedničky byla víc v šoku paní profesorka než já. A to je co říct. A byl to nejlepší pocit na světě.

A matika. Na ní jsem měla pět dnů. Z toho dva jsem prospala, třetí propadla depce a čtvrtý a pátý ležela zahrabaná v papírech. Moc to nepomohlo.  A to mě čeká ještě ústní, jestli jste nikdy neměli tu čest přečíst si nějaké definice z matematiky, představte si náhodně za sebe poskládané slovíčka, kterým ani nerozumíte, ještě v horším případě je nedokážete ani přečíst. Tyhle slovíčka se máte naučit, jak jdou přesně za sebou a ještě ke všemu tomu rozumět a vysvětlit to. Ale naštěstí (teda snad) jdu na zkoušku k profesorovi, který by neměl být tak přísný, podle referencí spíš naopak. Tak snad to klapne.

A snad konečně i nějaké to volno. Aspoň teda dokud nezačne další semestr. Rozvrh jsem předělávala snad desekrát, ale nakonec se mi podařilo vyškrtnout školu v pátek. Jinak je to teda nic moc a to ani nevím, jestli mi to moje nic moc schválí.
Když pominu školu, tak se těším na dny plné nic nedělání. A na koncert Pavla Callty. A na spánek. A na blog.

Skvělá zpráva je, že mám chuť blogovat jako nikdy. Mám napsaný seznam článků, spoustu nápadů a strašně se na to všechno těším.
Tak doufám, že se těšíte i vy!

P.S. A teď jdu spát.
P.P.S. A jen co se vyspím mrknu konečně na vaše blogy.
P.P.P.S. Držte mi v pátek palce, pěkně prosím!