November 2015

Musím se přiznat, že souhrny měsíce začínám psát vždycky už v půlce měsíce. Napadá mě spoustu věcí, se kterými se chci s vámi podělit a mám strach, že bych je do konce měsíce zapomněla. Možná to je důvod, proč vždycky tyhle články na konci měsíce přepisuju, jelikož na konci měsíce mám úplně jinou náladu, než v prostředku a pak tu mám dva články o daném měsíci. #klasickádomča



Každopádně měsíc je za námi. A to znamená jediné, Vánoce se blíží! ..už jsem vám někdy říkala, jak strašně moc miluju Vánoce? Naplánovala jsem i pár článků s vánoční tématikou, jen jejich realizace lehce pokulhává (rozuměj nemám ještě ani nadpis), ale slibuju, že je dám dohromady! Jo a jsem jediná, kdo ještě nemá ani jeden dárek?
A listopad byl nakonec celkem fajn (když pominu všechny ty hrůzy, co se momentálně dějou ve světě a ke kterým se mi moc nechce vyjadřovat tady na blogu).

Viděla jsem holky z ACOS! Což je obrovský důvod k radosti sám o sobě, kord když jsou obě tak strašně moc sympatické. Díky jejich křestu jsem se sešla po dlouhé době i se spolužačkou z gymplu a doufáme , že se teď budeme vídat častěji!
Na škole jsem se začala bavit s více lidma a k mému překvapení zjišťuju, že jsou skvělí. Ještě jsem nenarazila na člověka, co by byl vyloženě nějak protivný. Stejně tak moje spolubydlící, se kterými jsem se z počátku moc nebavila, jsou nakonec v pohodě. A už za pár dnů vyrážím na náš vysokoškolský ples, což mi připomíná, že nemám žádné šaty, protože světe div se, přibrala jsem a všechny šaty jsou mi malé a nemám ani oranžovou kytku, abych dala najevo, ke které patřím fakultě #whocares.
Ale to není jediná akce, na jakou se v prosinci chystám. Ale o tom zas někdy příště..

Taky jsem si říkala, co jsem to začala psát za články. Jasně, blog je můj a můžu si na něj psát, co já sama chci, ale neustálé si stěžování na všecko? ..upřímně jsem v šoku, že jste mi tu mé drahé a nejskvělejší čtenářky zůstaly. A to je další věc, o které bych chtěla něco málo napsat. Uvědomuju si, že bych měla být mnohem lepší blogerka, nevydávám články tak často a už skoro vůbec nekomentuju vaše články. Mrzí mě to, ale holt teď to moc nestíhám. Články čtu většinou mezi/na přednáškách a bohužel mi nejde komentovat z mobilu. A když už mám čas, tak chybí nálada a když mám náladu, tak většinou narážím opět na nedostatek času. Ale blogování miluju, miluju vaše blogy a nikdy nepřestanu žasnout nad tím, jak jste skvělé!
A tak jsem začala dávat dohromady věci do mé první giveaway, tak doufám, že se v průběhu prosince zapojíte!

A pokud si chcete zlepšit náladu, pusťte si Pavla Calltu, Mig 21, nebo třeba Paulieho Garanda - na nich totiž ujíždím celý listopad. Popřípadě Fakjů pane učiteli je taky skvělý zlepšovák nálady.

Teď přemýšlím, co jsem vám to chtěla ještě napsat. Asi to, že když tohle píšu, sedím v autobusu (klasika všech klasik), těším se na následující dny volna, relaxu, nákupů, akcí a odpočinku. A pomaloučku, polehoučku se musím začít učit na závěrečné testy. Miluju školu, fakt že jo.. aspoň že jsme z toho tak nějak všichni vyklepaní a necítím se jako naprostý mimoň.
Nebýt na nic sama, to je ten klíč ke všemu.

P.S. A teď už vážně jdu dávat dohromady články na prosinec.