Dneska ráno mě mamka překvapila svojí otázkou, co si přeju k Vánocům. Úplně mě zaskočila. Sice pořád říkám, jak je něco super a jak moc bych to chtěla a potřebovala, ale když na to přijde, tak vlastně nikdy nevím, co říct. A tak jsem z dárků většinou zklamaná. A to ani nemluvím o tom, když já mám koupit někomu nějaký dárek. Během roku mě sice napadá spousta věcí, co někomu dát, ale když už se blíží něčí narozeniny/svátek/Vánoce/cokoliv, kdy bych měla, nebo mohla někomu něco dát, jsem bezradná.
Vánoce jsou na tohle asi úplně nejhorší. Přiznám se, že jsem přesně ten typ člověka, co dárky nakupuje okolo 20. prosince a každoročně si slibuje, že příští rok začně nakupovat dárky už od brzkého podzimu. Letos jsem se to konečně rozhodla uskutečnit.
Objevila jsem skvělou stránku, kde si nejen můžete zapsat dárky, co byste chtěli pro sebe, ale i tipy na dárky pro ostatní. Stačí zadat adresu tomikup.cz (ok, nebo jen klepnout na odkaz), jednoduše se pomocí e-mailu zaregistrovat a začít využívat všechny služby, která stránka nabízí.

Myslím, že jsem se na vysokou docela i těšila.
Myslím, že tenhle pocit mě už rozhodně přešel.
Ikdyž vlastně ani nevím, co jsem čekala. Každopádně můj první týden začal v neděli.

Neděle
Po dlouhém přemlouvání jsem přesvědčila rodiče, aby mě ke kolejím dovezli autem a pomohli mi s věcmi. Protože opravdu nevím, jak bych peřinu, polštář, kabelku, tašku, polici a dva obrovské kufry táhla autobusem, metrem a pro změnu ještě jedním autobusem. O stavu kolejích raději pomlčím, protože pro to snad ani neexistují slova. Každopádně odpoledne jsme vyrazili na vinobraní na Pražském hradě a když už nic jiného, burčák vždycky zlepší náladu.

Pondělí
Pondělí mám ráda. Škola mi začíná v jedenáct. Sice mi cesta zabere hoďku a čekají mě 4 hodiny práva, ale pořád začínám v jedenáct, takže tak :D. A odpoledne mě ještě čekal management, čili předmět/obor, kterému jsem se chtěla věnovat. Už nechci. Za hodinu a půl jsem se dozvěděla jen to, že manager musí umět komunikovat s lidmi a mít osobní vztah se zaměstanci. Jako kdybych to nevěděla ;).

Úterý
Odpadla mi němčina! Radostnější zprávu jsem snad ani dostat nemohla, celý den volna byl přede mnou! 

Středa
Přednášky a cvičení v kuse. A řeknu vám, že cvičení z matematiky pro ekonomy bude stát opravdu za to, kord když máte profesora, který učil snad ještě za první republiku. Ve středu mám i marketing, čili obor, který jsem ještě před rokem chtěla studovat  a pořád si s tou myšlenkou pohrávám. Po prvním hodině s "profesorem", který vlastně ani není profesor, vlastně jsem ani nepochopila, co tam dělá, jsem děkovala Bohu, že marketing nestuduju. Potkat tam takovýhle lidi, tak asi umřu.

Čtvrtek

Poslední den! Pojedu z koleje hrůzy domů! ..ale ještě před tím mě čeká přednáška z ekologie, ne, nepochopila jsem, proč tam tento předmět mám. Každopádně jsem se dozvěděla, že k tomuto předmětu žádný skripta neexistují, že je sice měli napsat, ale ještě se k tomu nedostali, ale kdyby náhodou je psát začali, tak to co napíšou, nám pošlou.. ale moc s tím počítat nemáme..
Pak následovala ájina. Konečně se objevil někdo, kdo mi je sympatický a konečně cvičení, kam se budu snad i těšit.. ale o tom třeba zase někdy příště.

Abych to shrnula, získala jsem pocit, že si na vysoké škole může učit prakticky kdokoliv (a že to nikdy nedělá pro peníze, protože by je to ani náhodou neuživilo), že to rozhodně není žádné léhárko (kord, když už mám naplánováno bezpočet testů) a že to musím zvládnout, když to zvládli i jiní.

P.S. Berte to trošku s nadhledem, přeci jenom si myslím, že studuju na jedné z nejlepších škol v ČR a první týden je víceméně jen o rozkoukání, kdy vám někdo na první pohled sedne, nebo ne..
P.P.S. Nejlepší pocit (alespoň na vysoký) je, když se s někym rozloučíte s tím, že se uvidíte příští týden.
P.P.P.S. A taky si musím začít hledat byt, kolej life není nic pro mě.
P.P.P.P.S. A jestli tady mám nějaké pražačky, které by měly čas a chuť třeba zajít na kafčo, můžete se mi ozvat do komentářů, nebo rovnou na e-mail (anotherdominika@gmail.com), budu jedině ráda! :)

Jak jste se mohli dočíst už TADY, jsem velkou milovnicí sekáčů..
Co mě hodně překvapilo bylo, že spousta z vás je na tom stejně. Ale hodně z vás psalo, že vás od návštěvy sekáčů odrazuje to, že to je strašná hrabárna.. Takovéto sekáče mě odrazují taky, ale naštěstí už je spousta sekáčů, ve kterých máte zboží krásně vystavěné na ramínkách a žádná hrabárna se nekoná! :)

Ale teď už ke kouskám, které jsem v sekáčích ulovila já.

Tento košilo-svetr jsem si zamilovala na první pohled. K high-waisted věcím naprostý must have na podzim! :)
Zlaté tričko asi pro mě nebude na běžné nošení, ale kdybych třeba vyrazila na nějakou party, bude se hodit.
Já, jakožto milovnice svetrů, jsem zjistila zajímavou věc. Mám nedostatek svetrů. A tak vám představuju můj první svetrový úlovek. Přála bych vám, abyste se ho mohli dotknout, protože příjemnější svetr nemáte.

košilo-svetr - 69 Kč, zlaté tričko River Island - 129 Kč, svetr New look, 144 Kč

Ne, nebudu vám tady psát, jak je podzim vlastně super.
Ne, nebudu si tu hrát na to, že podzim miluju.
Protože to tak není.
Ale přesto jsou tady věci, díky kterým se dá přežít.

Jako třeba to, že když si uvaříte denně 5 šálků (+/- 2 šálky) černého čaje, nevypadáte jako exot, co v těch vedrech pije teplý čaj. A to je velká výhoda vzhledem k tomu, že bez čaje nepřežiju ani den.

Stěhování na kolej. Člověk by tak očekával, že si tam dospělí lidé berou věci, které budou potřebovat ke studiu. Nějaký ty učebnice, slovníky, zásoby propisek a papírů.
No.. nikdy jsem netvrdila, že jsem dospělá.
Po tom, co jsem uviděla svůj ehm řekněme pokojík na koleji, zděsila jsem se. Jasně, nečekala jsem pětihvězdičkový hotel, ale tohle bylo i na mě moc. A tak jediné, co mi zbývá, je to nějak přežít. A samozřejmě nakoupit hromadu doplňků. S tím problém nemám.


Začneme s věcí, ze který mám mega radost. Tenhle nejkrásnější, nejroztomilejší a nejpohodlnější polštářek prostě miluju. A dokonce to je věc, kterou skutečně budu potřebovat. Jupí!

Začalo září. Pro většinu z nás dříve, nebo později začnou školní povinnosti.A to znamená méně času na to, co bychom chtěli dělat. Začalo období ranního vstávání, hodin prosezených v lavicích, písemek, zkoušeních a zkoušek. A očekávám záplavu článků a videích o tom, jak je to na nic, jak není na nic čas a tím pádem blog i všechno ostatní, co máte rádi, musí jít stranou. A víte co? ..tak to vůbec být nemusí!
Mám pro vás pár tipů, jak si lépe organizovat čas a stíhat všechno to, co jen chcete :).

Musím se k něčemu přiznat. Miluju nakupování v sekáčích. Ano, je to sice oblečení, které už nosil někdo před vámi. A ano, občas to bývá pěkná hrabárna, ale když se proberete všemi těmi věcmi, můžete si být jistí, že narazíte na perfektní kousky za pár korun, které vám udělají neskutečnou radost a nezruinují vaši peněženku. Často se mi stává, že v normálních obchodech mě nic nezaujme a já odcházím zklamaná domů, pak jen tak náhodou zabloudím do sekáče a seženu přesně to, co scháním dlouhou dobu.
A to byl přesně i případ těchto kousků. Byla jsem ve městě s kamarádkou a rozhodly jsme se zajít i do místních sekáčů, protože jsem v nich nebyla snad celé prázdniny, tak jsem byla zvědavá, jestli se na mě usměje štěstí.

Tento kabát mi padl hnedka do oka. Je nádherný, šedivý, krásně propracovaný a bez jediné chybičky. Dokonce má i kupucu, za což jsem moc ráda, ani nevíte, kolikrát jsem si stěžovala, že můj kabát ji nemá. Moc se mi líbí i zapínání, které je na zip s tím, že u krku a u spodní části jsou ještě patenty, takže vás kabát uchrání před zimou + v horní části je ještě ozdobné zapínání, které vypadá  naprosto dokonale.

Původně z H&M, 235 Kč.

• Moře. Před vámi nekonečná třpytící se hladina, v dáli obrysy ostrovů, za vámi skalnaté hory.
• Nic nemuset. Volnost. Svoboda. Pocit, který jsem posledních pár měsíců neznala.
• Hodinku, dvě jen tak přemýšlet, co je vlastně za den. Nakonec usoudit, že je něco mezi úterkem a čtvrtkem. Plus mínus jeden den.
• Odvykačka. Už ani nejsem zvyklá být bez internetu. Protože si zvykat nemusím. Najednou všechny ty důležité věci, co musíte každý den zkontrolovat, nejsou důležité.
• Všude samý Čech. S trochou štěstí Slovák. Cítíte se tu jako doma.
• Je maličko problém najít něco k snídani, když drtivou většinu toho, co normálně lidi snídají, nejíte. Když vynecháte salámy, sýry, párky vajíčka a jiné podobné fuj věci, moc vám toho nezbyde. ..a nebo se vám taky může stát, že povečeříte americké brambory s kečupem, zatímco se ostatní cpou husou. Když si to tak vemu, tak nemám tušení, jak jsem za týden mohla nabrat tři kila. Holt zmrzliny jsou zrádný. Kord ty s příchutí Snickers. 
• Lidé na přistýlce dostávají místo osušek ručníky. Což asi není moc zajímavý, dokud na tý přistýlce nejste vy a nesnažíte se do mini ručníčku nasoukat všechny vlasy.
• Utekl to rychleji, než bych kdy považovala za možné.
• Chci zpátky.

Uf, srpen je za námi. Šíleně to uteklo. A když píšu šíleně, myslím tím přímo kosmickou rychlostí.
Když si to tak vemu, tak vlastně nevím, o čem bych měla psát. Což je divný, když jsem se za celý měsíc ani nezastavila. Ale abych byla upřímná, tak tyhle rekapitulace měsíců mám vážně ráda, aspoň se budu moct zpětně podívat, jaké byly.