Poslední dobou čtu více, než kdy předtím. A tak se mi tu opět sešlo pár tipů na skvělé knížky. Pokud vám to ale nestačí, ty předchozí tipy si můžete přečíst přímo TADY.

Deodoranty
Jasně, za tu cenu nemůžete čekat žádný zázrak, na druhou stranu ale jaký deodorant v těhlech vedrech funguje.  Modrý deospray Fresh je strašně moc fajn, je jen takový vodový, čirý, bez jakékoliv vůně a nedělá skvrny. Deo&Body spray Street Art s pomerančovou vůní strašně krásně voní. Může se používat prkaticky na celé tělo, krásně osvěží a ta vůně! ♥

Sedět za kasou, na tom nic není. To zvládne každý blbec.
Ehm, jo, to zvládle, ale netuším jak.

Věděla jsem, že po maturitě si chci najít nějakou brigádu nejlíp na celý prázdniny, přeci jenom peníze se hodí vždycky. A jelikož u nás ve městečku je těžké nějakou brigádu najít, tak supermarket byla jediná možnost.
Ze začátku to byl masakr.
Později jsem si už zvykla.
Ale masakr to byl stejně.

• rohlík pro mě už asi navždycky zůstane 887, houska 8454 a třeba limetce už neřeknu jinak než 44
• vřele doporučuju všem budoucím prodavačkám prolistovat si leták a naučit se ho nazpaměť
• na neustále dotazy ohledně všech cen, slev, akcí si zvykněte a vymyslete si univerzální odpověď.. jo a zapamatujte si ceny nejlíp všech výrobků, samozřejmě
• jestli ještě někdo přede mnou řekne slovo želírovací cukr, osobně ho tím cukrem zahrabu do země
• ne, opravdu nevím, jestli v Tetě mají Savo za dvacku
• jo a opravdu nemůžu jen tak skočit do skladu, jestli tam nemáme závěsný rozpustný kapsle, když sklady jsou všude okolo a i pod zemí, kam se jezdí výtahem, který mě nikdo nedonutil používat
• nesnáším všechny pupkáče, co mi strkaj ten svůj pupek přímo před nos, samozřejmě bez trička, protože kdo by  se v tom horku obtěžoval s tričkem, nebo šortkama.. 
• a taky nesnáším všechny pivaře, co si několikrát denně chodí pro pravidelnou dávku piva a s nabíhajícími hodinami se stupňuje i míra jejich alkoholu v krvi
• ehm, možná to je překvapivý, ale nejsem směnárna
• a možná ještě překvapivější fakt, když si zaházíte igelitku zbožím, tak vám ji opravdu jako první věc neprojedu
• myslela jsem si, že nic horšího, než dvanáctka mě nepotká.. dokud si někdo neřek, proč jí tam nedát rovnou třináctku, ze který se klíďo vyklube čtrnáctka, protože musíte tam být dřív a než obsloužíte posledního zákazníka, který samozřejmě přiveze ten nejvíc narvaný košík, protože se v krámě nějak zamotal, protáhne se to..

P.S. berte to trošku s nadsázkou
P.P.S. zabere mi tak rok, než si dám do pořádku polámaný nehty a poškrábaný ruce do krve
P.P.P.S. já to tam měla vlastně i ráda
P.P.P.P.S. a ne, stýskat se mi nebude
P.P.P.P.P.S. až někdy potkáte v supermarketu nějakýho šílence, co si jen tak povytahuje zboží, s největší pravděpodobností to budu já

Věc se má tak, že samozřejmě vím, že existují i jiné barvy než jen černá. Ale černá se hodí prostě ke všemu. I k černé. A když zkombinujete více černých věcí dohromady, pořád z toho vznikne černý outfit, když zkombinujete dejme tomu třeba více růžové dohromady, vznikne toho směsice různých odstínů růžové a vy budete vypadat jako.. no chápeme se. Takže tolik k tomu, proč jsem si zase koupila černé boty.

Jeden komentář pod článek s detaily z mého pokoje mi vnuknul nápad na tento článek. Už dlouho přemýšlím, že bych napsala nějaký motivační článek, ale kdybyste mě znali, asi byste brzo pochopili, že já nejsem zrovna ten správný člověk na motivování. Ale zase byste brzo zjistili, že miluju citáty. A tak mě napadlo spojit motivaci a citáty dohromady. A věřte mi, lepší kombinaci (aspoň na mém blogu) nenajdete.

We Can Be Heroes

Můj nejvíc nejoblíbenější citát. Zamilovala jsem se do těhlech čtyřech slov na první pohled. Protože nic není pravdivějšího. Můžeme být hrdiny. Můžeme být kýmkoliv chceme.
Pamatuji se, jak jsem na tento citát narazila poprvé. Na jednom blogu jsem viděla fotku jedné holčiny, která ho měla vytetovaný. Poprvé jsem měla pocit, že to je něco, co si dokážu představit, aby zdobilo moje tělo do konce života. Od té doby mě tyto slova provázejí životem. Neustále mi zkřižují cestu. Osud.
..protože můžeme býti hrdiny. Je to v nás a o nás. Tak přestaňmě býti zabedněnými pitomci.

S kamarádkou jsme se vypravily na nákupy. Těšila jsem se a měla jsem v plánu, že se na blogu objeví new in článek plný věcí, co jsem si pořídila. Nejsem si jistá, jestli jsme divné my, nebo ty věci v obchodech, protože ani já, ani kamarádka jsme si toho moc nepořídily. Ale aspoň jsme se schodly, že v obchodech vážně nic nemají.

V New Yorkeru jsem si koupila proužkaté tričko se skvělým citátem, které jsem tam prostě nemohla nechat. Ještě jsem si tam zkoušela krásné kimono, pro které jsem se chtěla vrátit, ale nějak jsem to nezvádla, což mě teď na jednu stranu mrzí, na druhou stranu jsem ráda, že do mého šatníku nepřibyl další kousek, který bych vzala tak maximálně dvakrát. V H&M jsem objevila černé punčocháče za skvělou cenu a v Tigeru pak plátěnou tašku, kterých nemám nikdy dost.

Mít nový notebook znamená rozloučit se s tím starým. A s tím souvisí přesouvání všech souborů, co jsem tam za pět let nashromáždila a které už opravdu nepotřebuju do koše. A mimo jiné jsem udělala i čistku filmů a objevila takové, které se mi moc líbí, ale už jsem na ně v tom závalu všech ostatních filmů úplně zapomněla.

S láskou, Rosie
Když jsem film viděla poprvé, brečela jsem snad už od půlky filmu. V následujícím týdnu jsem film viděla snad každý večer. Miluju ho. A vy si ho zamilejete taky.

Můj pokoj je mým nejoblíbenějším místem. Miluju ty dny, kdy můžu jen tak celý den proležet v posteli. Miluju ty dny, kdy přesouvám věci z místa na místo a snažím se svůj pokoj čím dál tím víc vylepšovat.

Část pokoje, která je přesně podle mých představ. Můj pokojíček je maličký, a tak neustále bojuju s místem v něm. Když jsem objevila věšáčky na dveře, bylo jasné, že bez nich z obchodu neodejdu. Mám na nich pověšené mé dva milované batůžky z Primarku, černou kabelku/batůžek a mou nejmilovanější (schválně, kolikrát se v tomto článku vyskytne slovíčko miluju) džínovou bundičku, která mi perfektně sedne a k mému překvapení jsem na ní narazila v sekáči za stovku.

Mám za sebou období, kdy jsem nakupovala jak šílená a nebyl týden, abych si nekoupila něco nového. Bylo úplně jedno, jestli mi daná věc byla velká (přeci oversize je teď v módě), jestli mi byla malá (se do toho nějak nasoukám), jestli byla úplně mimo můj styl (aneb neustálé připomínky z mého okolí, že existují i jiné barvy, než jen černá a že bych měla do svého šatníku zapojit barvy) mě dovedly k tomu, že moje skříň byla narvaná kouskama, které jsem v tom lepším případě měla na sobě aspoň jednou. A tak se mojí oblíbenou činností stalo třídění šatníku. Vyřazuji věci snad každý týden a pořád nejsem u konce. Ale už jsem na tom alespoň tak, že dokážu posoudit, co fakt do mého šatníku potřebuju. A ne pestrobarevnost oblečení to není ;).

Vše z H&M

1. Maxi sukně
Tu potřebuju, přes to nejede vlak. Strašně se mi líbí, jak třeba jen s obyčejným tílkem vytvoří špičkový streetový look. Přijde mi jako univerzální kousek, nevím, co na sebe a vezmu si jí. Musí ale být v černé, samozřejmě. 

2. Maxi klobouk
Asi před dvěma lety jsem si koupila černý klobouk, který jsem měla asi tak jednou na hlavě. Jednoduše je malý a připadám si v něm jak kluk. Proto tentokrát moje srdce touží právě po maxi klobouku, který oživý každý outfit.

3. Kabelky
Protože mám nedostatek kabelek. Ať už těch velkých, nebo těch malých. Takže kabelky rozhodně nemůžou na mém wishlistě chybět. Velkou černou, která by se dalo nosit jako crossbody nemám ani jednu a menší kabelky sice nějaké mám, ale všechny na sobě už nesou známky nošení.
4. Crop top
Nemám ani jeden. Říkala jsem si, že bych je neměla ani k čemu nosit. Ale potom, co jsem si koupila high waisted šortky a skater skirt, bylo mi jasné, že nějaký potřebuju. Nejlíp volný a krajkový.
5. Sandálky
K něčemu se přiznám. Na celé léto mám jen jedny sandálky s okopanými špičkami, které jsou vhodné spíše do odpadkového koše, než na běžné nošení. Ale nikde si žádné nemůžu vybrat. Jednoduše buď jsou s nějakými šílenými detaily, nebo se mi za ně nechce dávat X stovek. 

6. Boty na platformě
Další must have. Protože jsou úplně naprosto dokonalé. A to bez debat. Kord pro mě, když už jsem takový prcek, tak abych se v těch pražských uličkách neztratila.