20!

20! 20! 20!
Před 20ti lety malá Dominička přišla na svět. Teď už tak malá nejsem, ikdyž oproti ostatním jsem pořád prcek. Asi i něco z mé roztomilosti ve mně prý zůstalo.
Chtěla bych vědět, na co právě teď myslím. Probudit se a zjistit, že náct je definitivně v nenávratnu. Ikdyž myslím, že moje myšlenky spíš směřují k tomu, že zem pode mnou je opravdu nepohodlná, ve spacáku klepu kosu a těším se domů, až si napustím vanu. Holt některé věci nehledě na věk zůstanou vždycky stejné.




Před rokem jsem prožila svoje narozeniny na cestě domů po jednom z největších dobrodružstvích v mém životě. Měla jsem před sebou čtvrťák, maturitní ples, výběr vysoké, maturitu, přijímačky.. Všechno tohle je za mnou a přede mnou je toho ještě mnohem víc! Nemůžu se dočkat toho, co mě ten následující rok čeká, což je novinkou oproti letům minulým, kdy jsem se dívala do budoucnosti spíše s děsem v očích. Ale vím, že moje dvacítka bude stát za to.
Chtěla bych na závěr napsat nějaké životní moudro, co jsem se za těch dvacet let tady na zemi naučila, ale..
Ale to budu muset přenechat jiným, proto jen napíšu, aby jste dělali to, co vás dělá šťastnými nehledě na ostatní, oni váš život nežijí, vy ano.